Na úrovni

Výborná komedie na věčné téma : láska a nevěra. Ač se oba zamilovaní vehementně snaží si spolu užít, tak se to nedaří ať se snaží sebevíce. Drobná smůla se jim lepí na paty a situační komika je tak věrohodná, že kinosál řval v r.1975 smíchy, že nebylo místy dialogům vůbec rozumět. Moc ráda bych se na ten film podívala po těch letech znovu, protože George SEGAL byl prostě coby milenec-smolář tak úchvatný, že jsem měla s Glendou JACKSON upřímný a nefalšovaný soucit. Myslím, že to byl film opravdu "na úrovni." Možná, že by si zasloužil i 5 hvězdiček, ale dávám s klidným svědomím 4*. (26.09.2007)

Pětihvězdičkové, vzletné, laškovné. Logický magnetismus logisticky nezvladatelného záletu. Jeden lístek ve větru, a máme tu, rozvití prvotřídní zápletky. Zapeklité pletky a vztahy - někdy sluncem zalité, jindy deštěm skropené...Spolu listovali v čtivém, humorném románku u ohnivého moře, který měl své pokračování ve vážném románu při čaji o páté. Dnes jasné nebe, ale co zítra, druhý den ráno? Vždyť jsi ženaty, zlato? Jiné jsi řekl své ano. (22.10.2017)

Komedie ? Tak padesát na padesát. Lehkovážná šaramantní zápletka s mnoha skvělými gagy bohužel v průběhu stopáže dospěje - a začne se brát na můj vkus až přespříliš vážně. Nahodí se do dramatické polohy a bez sebemenších rozpaků smete pod stůl pár zapomenutých vtipných rekvizit - kupříkladu kohouta na víně či bílé golfové ponožky. Takže pro příště: Až se budu chtít pobavit ve společnosti lehce rozverné "nevěrné" komedie, vyberu si třeba "Nebožtíky", kteří za každých okolností "přejí lásce" (1972). A jestliže budu mít maličko hloubavější náladu, sáhnu po komorní "víkendové" záležitosti "Příští rok ve stejnou dobu" (1978). (28.02.2017)

Na slovních přestřelkách založená komedie o jednom mezinárodním hašteřivém záletu a taky připomínka toho, že nevěra sebou obvykle přináší problémy ani ne tak morální, jako spíše organizační.. Tři věci mě zaujaly. Jak se po prvním sexu přešlo v rámci dabingu z vykání na tykání (takhle to mistr etikety Špaček nikdy nevysvětloval), scéna s nedostatkem odvahy ukončit avantýru (tam to na sebe vzalo Ludwigovo Allegretto ze Symfonie č.7) a velmi realistický konec, kdy vztah dýchající omamnou přítomností a dychtící po bláhové budoucnosti umře na nedorozumění či nevyřčenost. We´ll always have Gibraltar... (27.02.2017)

I když oceňuji slušné dialogy a vtipné momenty, tak zápletka mi moc nesedla. Jsem totiž ohledně geometrie vztahů dost konzervativní. Přímka osázená mnoha body, ani trojúhelník...vždy jsem preferoval jasně definovanou úsečku o dvou bodech. Přestože nejsem naivka a vím, že je nevěra nedílnou součástí lidského chování, jsem pořád přesvědčený o tom, že manželský trojúhelník je slepá ulička. Obsahem je pro mě tento film složitý, protože nevěru považuji za sprosťárnu a jejich účastníky za rozežrance a zbabělce, kteří se neumí rozhodnout. Obnáší souhrn povahových vad, jako třeba lhaní a přetvářku. A přestože je tady znázorněná romanticky a vesele, je pro mě postava Stevea hajzl. Příběh je podán pohledem dvou lidí manželského trojúhelníku, takže to působí jako relativně normální vztah lidí, kteří si nelžou. Ale já si domýšlel to, co musel Steve provádět manželce. Takže sympatie šly stranou. Pointa filmu se mi tím posouvá až na samotný závěr, kdy Vicky zjistí, že být druhou ženou je málo. Paradoxně až toto poznání posouvá milenky dál k mužům, kteří mohou nabídnout opravdový vztah. To prozření, že jste ve vztahu bez budoucnosti, zažil skoro každý z nás...předchází rozchodům. Tady to bylo podané jakože šlechetný čin, ale postavou slabocha a jakoby náhodou. V mých očích jde o námět ze života...ale sobeckých trtkálistů. Důsledky činů těchto lidí, mě nechávají chladným, proto dávám odtažité 3*. Tipuji, že vyšší hodnocení dávají ti, kterým jejich morální kompas ukazuje jiným směrem, resp. osobní prožitek navodil jiné vnímání obou postav. (22.08.2023)