Špatně rozdané karty

Moc Aksela neznám, ale tady byl jedinečný a já mu Davida maximálně věřila. Celkově má hlavní hrdina David v životě pech, doma to nestojí za nic a ještě se mu podaří dostat do problému, z kterého je cesta hodně nejistá. Výborné drama a já si dám určitě Aksela Hennieho do hledáčku, protože tady byl rozhodně excelentní a na jeho režijní debutní snímek to bylo velmi příjemné překvapení. Soundtrack je v Uno minimální a když už, tak to byl přesně můj šálek kávy......a to, že čerpal i ze svých osobních zkušeností je určitě velkým bonusem. (13.10.2013)

Aksel Hennie je "borec" jako herec, ale koukám, že i jako režisér. Hlavní hrdina v jeho podání je na první pohled tvrďák, kterého jen tak nic nerozhází, uvnitř však má citlivou duši, což se snaží úspěšně maskovat.. Když se mu shodou něšťastných okolností život otočí o 180 stupňů, přijde o všechny přátele a ještě se nešťastně zaplete s Pákistánci, najednou nemá v životě žádné východisko a tady se (bohužel) žádný happy end nekoná. "Reálnější než realita".... (27.11.2008)

Čistokrevná sociální depka, která snad nemá jedinou světlejší chvilku, pokud tedy nepočítám chvíle s postiženým bratrem a i ty jsou trošku diskutabilní. Tady je echt znát, že Hennie si prošel pohnutější minulostí, protože to špinavé a bezútěšné prostředí Osla působí hodně sugestivně a příběh o klukovi, kterému padají sračky na hlavu jedna za druhou, se zadírá pod kůži. Herecky excelentní a vůbec bych se nedivil tomu, kdyby si mnozí z přítomných prošli podobnou životní poutí jako režisér. Vynikající debut. 90% (24.04.2018)

Typický depresivní film, který má tu výhodu, že aspoň ten hlavní hrdina je sympaťák a lze mu fandit, na rozdíl od všech ostatních strašných hovad (extrémní zlosyn Bjorn Floberg, to snad i ten Ahmed Zeyan co by záporák číslo 2 Pákistánec Khuram nebyl tak hroznej). Je to naturalistický, drsný, špinavý a násilný a k "odlehčeným" scénám patří učení bratra s Downovým syndromem karty nebo oblékání na pohřeb otce, takže tak. Viděla jsem hodně filmů s touhle tématikou - kterak se chudák do ještě většího průseru dostal a nevěděl, jak z toho ven. Nic proti nim nemám a je-li tohle režijní debut Aksela Hennie, tak je dost povedenej. Jeho přirozený herectví mě nadchlo už v Hodejegerne a i tady je prvotřídní, člověk mu věří úplně všechno. K tomu super hudební doprovod (scéna běžícího Davida do nemocnice za umírajícím otcem). Uvítala bych přece jen trochu jiné zakončení, ať už pozitivnější nebo negativnější, ale pochopila jsem, co se tím snažil autor říct a beru to. Škoda, že Aksel nic dalšího (zatím) nenatočil, mohlo by to být dost zajímavé... (27.12.2016)

Výstižný názov, len čo je pravda. Špinavá, surová realita súčasného Nórska, presiaknutého cudzincami, pochybnými živlami, násilím a kriminalitou, a zároveň krásna ukážka života rúcajúceho sa ako domček z kariet. Ústrednou postavou je ničím výnimočný, obyčajný mladý muž pracujúci v posilňovni, ktorý sa dostane do kolotoča postupných hromadiacich sa problémov, až je to už nezvládateľné a on je definitívne v absolútnych sračkách. Vynikajúca severská dráma o vzťahoch, priateľstve a skutočnej povahe ľudí. Druhé stretnutie s fantastickým Henniem, ktorý si tentoraz narozdiel od Tyldumových Lovcov hláv, v ktorých som ho videl po prvý raz, zasadol aj na režisérsku stoličku, a výsledkom je pôsobivý obrázok pouličnej špiny, ktorej je Oslo plné. Hennie sa u mňa pomaly začína radiť na stupienkoch severských hereckých koncertmanov vedľa Mikkelsena a Thomsena. 100% (14.01.2014)