Uno
Uno
Scénář:
Aksel HennieKamera:
John Andreas AndersenHudba:
Tom McRaeHrají:
Aksel Hennie, Nicolai Cleve Broch, Bjørn Floberg, Ahmed Zeyan, Liv Bernhoft Osa, Jørgen Langhelle, Rina Kelly, Lars Eivind Lund, Khawar Gomi Sadiq (více)Obsahy(1)
Ve svém režijním debutu líčí herec Aksel Hennie, který zde ztělesňuje protagonistu Davida, drsný příběh mladíka, jenž se musí sám vyrovnávat s těžkými životními zkouškami. Otec umírá na rakovinu, bratr postižený Downovým syndromem potřebuje trvalou péči, matka jen rezignovaně vegetuje. Právě když má David zařídit otcův pohřeb, zaplete se v posilovně, kde pracuje, do obchodu s drogami, organizovaného Pákistánci. Jejich vydírání je nemilosrdné a David mu musí čelit docela sám poté, co ho opakovaně zradí nejlepší přítel. Ubránit se je nad jeho síly, David se však nevzdává, a navíc pochopí, že nejdůležitější hodnotou v životě je zodpovědný postoj. Kulisou tohoto dramatu je dnešní Oslo, pocity bezvýchodnosti a neustálého ohrožení umocňují scény uzavřené do těsných interiérů a opakované výjevy brutálních fyzických útoků. (MFF Karlovy Vary) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Čistokrevná sociální depka, která snad nemá jedinou světlejší chvilku, pokud tedy nepočítám chvíle s postiženým bratrem a i ty jsou trošku diskutabilní. Tady je echt znát, že Hennie si prošel pohnutější minulostí, protože to špinavé a bezútěšné prostředí Osla působí hodně sugestivně a příběh o klukovi, kterému padají sračky na hlavu jedna za druhou, se zadírá pod kůži. Herecky excelentní a vůbec bych se nedivil tomu, kdyby si mnozí z přítomných prošli podobnou životní poutí jako režisér. Vynikající debut. 90% ()
Koukatelnej, decentnější, mladší bráška Pushera o tom, že práskat na takzvaný kámoše (i když k tomu máte dost rozumnej důvod), dlužit prachy Pákistáncům ani obcovat s jejich ségrama není zrovna moc košér. Škoda, že tady to dopadlo relativně dobře. Jinak dost slušný drama. 3* ()
Je tohle vize budoucího světa? Nebo už je to tady? V Oslu a jiných metropolích? Svět, ve kterém vlastní prospěch a vlastní zákony určují chod společnosti? Kde dohoda, kompromis, empatie, nemají žádné místo. Kde se lidé sdružují jen proto, aby tvořily gangy (dokonce národní - Pakistánci), které dočasně vedou k pákovému efektu? Film nám nic jiného neukazuje - ovšem až na rodinu Aksela Hennieho (scénář, režie, hlavní role - CV: graffitista, zatčen, prozradil pachatele, po propuštění ostrakizován), která je, nebo se snaží být, "tradiční" a problémy řešit cestou smíru. Prostředí bodybuilderů, jak ho známe i z jiných filmů, je takovým snahám bohužel nepříznivé. Pozn.: Film má značnou naturalistickou sílu už proto, že herci působí skutečně "jako živí" (na rozdíl třeba od Hitchcockovy Marnie, kterou jsem viděl předtím). ()
David má od života špatně rozdané karty a padají mu ještě horší. Přesto dokáže stále trpělivě rozmlouvat se svým postiženým bratrem, učit ho hrát karty „Až ti zůstane jenom jedna karta, potom musíš říct Uno. Když potom můžeš hrát dál, tak aby ti nezbyla žádná, tak jsi skončil. Jsi volný a vyhrál jsi.“ , a problémům věcně a chlapsky čelit. David. Uno! Je to moje teprve druhé setkání s Akselem Hennie (Hawaii, Oslo bylo první ), ale rozhodně ne poslední. Oba filmy mohu jen vřele doporučit. ()
Severská depresivní klasika, kde přátelství zná své hranice. Mladého muže, který si žije svůj malý, posmutnělý a nijak perspektivní život, semelou kola osudu a dostává se do problémů, z kterých jen těžko vyvázne bez šrámů. Špinavá realita, ano, ale jen pro ty, kteří si tenhle způsob života vyberou. Chápu, že žít normálně může být nuda, ale zase je menší pravděpodobnost, že u vás budou zvonit Pakistánci, protože jim dlužíte prachy za někoho jinýho. Existovat hlavní hrdina na mý planetě obyčejného člověka, pravděpodobně bych se nechal Unem rozsekat. Ovšem neřekl bych, že neměl jinou možnost. Drsné a reálné, zejména ono jasně ohraničené přátelství dokáže sevřít pěsti. Silné však jen v mantinelech prostředí a otázka volby či její možnosti nebyla položena, a proto "jen" za čtyři. Filmová Výzva 2015 od emma53 ()
Reklama