Obviněný

Seveřané tyhle „láskyplné optimistické komorní psychologická dramata“ jednoduše mají v krvi. Asi to bude tou dlouhou zimou a nekončící tmou. Nemá cenu cokoliv vyzdvihovat, zásadní přednost snímku tkví ve faktu, že drží pohromadě jako CELEK. Přesto mi to nedá. Anklaget, to je zejména mistrně rozkrytá a vyobrazená psychologie hlavních postav, Troels Lyby a naprosto precizní (volně plynoucí) režie – to jsou základní tři atributy tohoto snímku. J. Thuesen přesně věděl co chce natočit a také toho k jeho (a nutno podotknout i té mé) spokojenosti dosáhnul. Ikdyž mluvit (v případě tohoto snímku) o spokojenosti (v kontextu tématu, kterého se dotýká) se zdá poněkud zvrhlé. Nemluvil bych zde o nějakém překvapivém „šokujícím“ konci (k němu snímek tak nějak směřuje, vše tomu i nasvědčuje a především o něj v prvé řadě nejde). Zásadní rozdíl a „velikost“ snímku oproti svým „bratříčkům“ tkví ve faktu, že režisér zde nevyobrazil Henrika jako nějaké bestiální monstrum, ale psychicky narušeného, (nemocného) ČLOVĚKA. (důkazem budiž věta: „na to musí být dva a ty jsi nikdy neřekla NE“). On tomu skutečně věřil! Režisér pouze předkládá fakta a nechává na samotném divákovi, ať si udělá ú(roz)sudek sám. Vždyť co může být horšího, než se dopustit příkoří na svých dětech?! NIC! Proto ten konec má takovou sílu a dopad na diváka. P.s. to uživ. Caminzind. Velká gratulace k „daru prozřetelnosti“. Pouze s dovětkem, že v tom výčtu tvých geniálních deduktivních (téměř jasnovideckých) vlastností mi schází ta nejpodstanější-Nevyzrálost. Zkus si přečíst svůj komentář za pár let. V lepším případě se hodně zarazíš a (možná) i zastydíš, co jsi to tenkrát vyplodil a unikl ti význam snímku a zásad. myšlenka, kterou režisér nastolil (ne o „prvoplánovém šokujícím konci“ to opravdu nebylo) a nemusíš mít strach, ZNEUŽITEJ jsem se rozhodně necítil! V horším případě Ti to nedojde, v tom případě tě upřímně lituju. (23.09.2011)

Tento film je kardinální PODVOD, který jsem díky daru prozřetelnosti odhalil naštěstí velice záhy. Abych se však jen neholedbal vlastní pohotovostí (a neopomenul tak jiné své vlastnosti a schopnosti), nutno přiznat a zdůraznit, že mi k tomuto závěru dopomohly i mé postřehy týkající se dánské kinematografie poslední dekády. A budu zobecňovat. Dánové totiž (ať se to někomu líbí nebo ne) točí téměř výhradně dva druhy filmů: 1) Dobré filmy: 1.1) perfektní komediální dramata (Adams æbler, Blinkende lygter, Sprængfarlig bombe...), 1.2) silná rodinná dramata (Festen, Efter brylluppet, Dag och natt...) a 2) pochybné paskvily (Den du Frygter, Fri os fra det onde, Kærlighed på film...) postavené na neujasněných námětech a pomatených scénářích, kterých se pak chápe do sebe zahleděná režie. Společným znakem těchto paskvilů je nulová, difúzní nebo jaksi simulovaná psychologie postav. Ty se často chovají určitým způsobem jen proto, aby si vás režisér pěkně povodil za nos před velkolepým finále, kde budete uchváceni nějakým tím kostlivcem ve skříni. Anebo se prostě hraje všechno možné, protože herci nedostali do ruky scénář (spíše mu však oprávněně neporozuměli). S tím pak souvisí žánrový mišmaš - zpravidla šílené skoky, kdy se jednoznačně psychologické drama ad hoc zvrhne v tu nejlacinější thrillerovou pointu. Nejsmutnější na tom všem je, že se tím naprosto devalvují veškeré (do té doby nadstandardní) herecké výkony. ANKLAGET je toho dokonalým příkladem. Delší čas jsem Dánům tyhlety samoúčelné prasárny toleroval, ale tady prostě sklapla past. Tento film je zkrátka filmařská zrůdnost a z Thuesena žádný Haneke nebude (což je stejně asi tak jediné, oč mu jde). Jistě je nasnadě obvinit mé hodnocení z přílišné příkrosti, ale faktem je, že necítím nejmenší potřebu nad ním nadále dumat a je mi to u prdele. Tento film LŽE a ZNEUŽÍVÁ diváka. A to je jediná smysluplná pointa. 0% (Dodatek: Scestný a povrchní komentář Šakala, který si zdánlivě plete Dánsko s Finskem, ve skutečnosti však jen zbůhdarma utrousil floskuli o jakémsi drsném severu, jenom podtrhuje můj dojem z filmu. Psychologický profil Henrika je absurdní a pouze poplatný finálovému zvratu. A nenechte se oklamat zavádějícími argumenty typu "ona neřekla NE". Svět je totiž daleko prozaičtější. Buď jsem si jako dospělý člověk VĚDOM obsahu obvinění (pak se mohu hájit), anebo nejsem, ale to pak už z principu nemohu být obviněn. Toť prostá pravda o našem svědomí, a na ní taky troskotá celý Anklaget.) 2.9.2012: Možná ale, že jsem zapomněl rozlišit faktickou vinu od subjektivního pocitu viny. (25.07.2011)

Během filmu mi utkvěla myšlenka: opravdu je tak špatné, když se otec vyspí se svou dcerou, zvlášť když to oba chtějí? Tematicky podobné Honu (až bych tipla jakési kopírování), ale tento film jde dál a hloubš a není tak prvoplánový. Zde se řeší něco ještě zásadnějšího a to kdo byl vlastně v tu chvíli ta oběť? Opravdu je člověk povinen být i ve chvílích vzrušení natolik uvědomělý a myslet racionálně, když to jaksi nejde? Hranice všeho určuje kulturní zvyk. (01.07.2014)

Tohle rozhodně není film na hezký nedělní večer, strávený v rodinném kruhu u obrazovky. I když se tam po většinu času neděje nic strašného. Výbuchy, zběsilé přestřelky, potoky krve, honičky ve fárech ... nic takového se tam neděje. Vlastně se tam neděje skoro nic. Všechno to zásadní strašlivé se totiž už událo, ještě než film začal... K tomuto drsnému a zajímavě natočenému nepěknému filmu o zapovězeném tématu bych rád doplnil snad ještě tento náhled: Celý smutný vtip soudcovského povolání je v tom, že jako opravdový soudce ve skutečném případu jste tenhle film předem neviděli. A ani jste si nemohli nejprve přečíst popis děje nebo nedejbože i nějaké ty komentáře od srdce, bohužel včetně nezbytných spoilerů. Takže nakonec tam sedíte jenom Vy sami a musíte rozhodnout. Pouze na základě při procesu Vám dostupných informací. A třeba taky trochu i podle ksichtu, co já vím. Nebo můžete vzít v potaz nejen nesporná fakta, ale i nějaké ty klepy .A musíte rozhodnout, jestli je pravda na straně té mrchy prolhané, nepovedené dcerušky nebo na straně tak hodně milujícího tatínka... Já určitě soudcům (těm slušným, a těch je většina, že ...?) nezávidím ani jejich vysoký plat ani to klidné spaní. Samozřejmě ani soudkyním. A nejen u ožehavých, ovšem vzácných případů incestu, ale ani u desítek naprosto banálních „obyčejných“ rozvodů. (11.01.2013)

Námetovo podobná, francúzska verzia Obvineného s P. Torretonom v hlavnej úlohe sa mi páčila podstatne viac, čím samozrejme nechcem zatracovať tento snímok, je dobrý, má svoju kvalitu, avšak francúzi to zvládli lepšie. Nehovorím ani tak o hercoch v hlavných úlohách, aj keď sa T. Lyby ani zďaleka nechytal na famózny Torretonov "oscarový" výkon, išlo tu skôr o celkový dramatický dojem, Dáni to tentoraz v tomto smere prehrali. Dialógy a jednotlivé charaktery postáv boli rozpracované dobre, celkovo to ale nemalo taký pocitový účinok ako by som si želal, veľa vecí tu bolo vynechaných alebo povrchne spracovaných, dejová linka často upadala do sterilnej nudy a žiadala sa aj hutnejšia atmosféra a viac dramatických scén. Na nadpriemer to však stačí. 75/100 (20.02.2015)