Byl jsem při tom

„Rád se dívám“ Fascinující příběh o muži bez emocí, bezmoci ostatních z jeho „nezaškatulkovatelnosti“ a politické impotenci. „Je takový jiný… opravdovější“, podotýká jedna z postav k osobě titulního hrdiny, a „čistší“, chce se dodat. Celý svůj život dělil mezi zahradu a rádio, později televizi. Právě televize, přesněji neschopnost rozlišovat mezi děním v ní a realitou, zásadním způsobem naruší Chauceyho poklidnou existenci. Chaucey, neboli Chance – zahradník s velkým Z a zhmotnění šance, které se zatím nikdo nestačil ujmout a něco z ní vytřískat. Opravdu jenom člověk jeho typu dokáže navzdory všem vnějším tlakům zůstat sám sebou? Co to vlastně znamená zůstat sám sebou? A vyplatí se to? Peter Sellers přijal s touto rolí obrovskou výzvu, odhodil všechny masky a nestylizuje se do žádné pózy. Je tohle on? Věčně nepopsaný list papíru? Snad… takže zapomeňte na inspektora Clouseau, na pana Bakshiho, na doktora Divnolásku, nejsellerovatějšího Sellerse najdete zde, v roli muže, který o sobě dává vědět výhradně stroze pronášenými větami o obsahu, jenž udivuje nehranou upřímností. Především portrétem nádoby bez obsahu, teprve ve druhém plánu politickou satirou vyplývající z jejího střetu se světem zaneřáděným přetvářkou, je tento nostalgický snímek, nedokonalý v mnoha ohledech. Není jeho poselství až příliš obecné, univerzální? Každý si v něm něco najde, kus sebe sama, a každý jej bude mít rád, nemožno jinak. Kalkul? Vyčítat filmu nulový vývoj titulní postavy, základ každého dramatu, z principu nelze, některé přízemnější vtipy (milostná scéna postavená na hlavu) ano. K vyřešení mého bazírování na pomezí čtyř a pěti hvězdiček malou měrou přispěla herecká účast Shirley MacLaine a měrou nepoměrně větší (nic osobního, paní Kubeliková) úplně poslední scéna. Tak jednoduchá, tak jasná, tak upřímná… jako Chauncey sám. Po delší době opět film, díky němuž jsem rád, že jsem.___ Dodatek (duben 2018): Adaptaci knihy o muži bez vlastností lze sledovat jako cyničtější, dobové společenské atmosféře uzpůsobenou variaci caprovských komedií o obyčejných lidech, kteří přicházejí do velkého města (a světa velké politiky) a díky pevným morálním zásadám dokážou napravit chyby systému. Příhoda, člověk televizní, nic napravovat nechce. Není aktivním hrdinou. Nečiní zázraky. Jen reaguje na své okolí, jehož je zároveň zrcadlem. Upřímnost a jasnost jeho vyjadřování vzbuzuje důvěru. Každé jeho slovo, jakkoli málo sděluje, je bráno s naprostou vážností. Nikdo si jej nechce znepřátelit, neboť jej považují za mnohem významnějšího a mocnějšího. Ostatní postavy (až na pár výjimek) nejednají v souladu s tím, kdo Příhoda doopravdy je, ale podle své vlastní představy, kterou si o něm vytvořili. Skutečnost, že prezident, Rand, jeho manželka a většina americké veřejnosti přijímá Příhodovo vyprávění o kořenech a změnách ročních období jako alegorii ekonomického plánování, satirizuje přesvědčení, podle kterého jsou bohatí a známí lidé zároveň lidmi moudrými (pro důkaz, že tomu tak být nemusí, se stačí podívat, kdo dneska sedí v Bílém domě). Příhoda v životě ničeho nedosáhnul, pouze byl ve správnou chvíli na správném místě a seznámil se díky tomu s mocnými. V roce 1970, kdy vyšla kniha, ještě mohla být jeho spřízněnost s přírodou a neschopnost porozumět přetechnizované společnosti vnímána jako oslava ideálů květinových dětí, hlásajících právě návrat k jednoduchosti, přírodě a lidské přirozenosti. O devět let později však nahradil víru v ideály pocit zklamání a pesimismu ohledně směřování americké společnosti. Byl jsem při tom kromě nadčasové politické a společenské satiry nabízí vrcholný herecký výkon Petera Sellerse, který celou svou kariéru založil na úplném popření vlastní individuality. Příhoda byl jeho vysněnou rolí a hlavně jeho zásluhou mohl film vzniknout. 90% Zajímavé komentáře: Oskar, Radek99 (21.12.2007) (méně) (více)