Režie:
Fjodor BondarčukScénář:
Jurij KorotkovKamera:
Maxim Osadčij-KorytkovskijHudba:
Dato JevgenidzeHrají:
Artur Smoljaninov, Fjodor Bondarčuk, Alexej Kravčenko, Alexej Čadov, Amadu Mamadakov, Alexej Serebrjakov, Michail Porečenkov, Michail Jefremov (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Strhující válečný velkofilm F. Bondarčuka o hrůzách ruské intervence v afganistanu. Syrové zobrazení války od výcviku po tvrdé nasazení ve válečném konfliktu. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
Videa (3)
Recenze (365)
Výborný vojnový film, priam prototypová ukážka nezmyselnosti všetkých vojen. Prešli sme si tu celou cestou, ktorá čaká na každého moderného vojaka: nábor, tvrdý brainwashing, čakanie, srandičky na mieste a potom boj o prežitie. Zároveň je celý snímok zahalený do mierneho dramatického náboja, ktorý sa samozrejme pri konci v rámci finálnej krvavej mordovačky ešte znásobí. Možno by ho bolo viac, keby bol film trocha kratší a vypustilo sa pár zbytočnejších slabších scénok. Tiež by som ocenil keby sa autori viac vyhrali s psychológiou vojakov. Inak však veľká spokojnosť. 80/100 ()
Ani ne tak o válce, ale spíš o trudném životě vojáka je tento ruský film. Právě vojáci, jejich charaktery a zážitky z výcviku jsou na něm to nejlepší a svou uvěřitelností daleko překonávají ploché figurky z většiny západních válečných filmů, naproti tomu závěrečná bitva mě až tak moc nebrala. Je sice skvěle natočená ale taky hodně chaotická takže jsem pořádně nevěděl co se děje. A taky si autoři mohli odpustit těch pár brutálně patetických záběrů a jistou schematičnost celého filmu. ()
Výcvik v armáde Sovietskeho zväzu bol jedným z najtvrdších, šikana bola jedna z najhorších a vojnové ťaženia patrili k najtragickejším. To, čo si ruské matky museli kvôli svojim synom a dcéram vytrpieť je ťažko popísateľné. O otcoch sa skoro nikdy nehovorí, lebo boli bu´d mŕtvy alebo často alkoholici, ten zbytok si však tiež vytrpel. Tento film síce dáva ukážku tejto atmosféry a diania, ale je v skutočnosti len slabým odvarom skutočnosti. Naviac, záverečná scéna je skôr nereálna ako reálna, lebo domáci nemali taký štýl boja. Avšak chýbajú tomu aspekty okolo zabíjanie v civilnej sfére, naopak nebojí sa to ukázať, aké straty mali Rusi, že to nešlo ako sa vraví, po masle. Tak, ako povedali vo filme a možno je to aj pravda, neviem, že tú krajinu nikdy nikto naozaj nedobyl, tak to bolo aj v takmer 10 ročnom ťažení Sovietov, kde takmer skoro zbytočne vyhasli životy mnohých ľudí a dala iskru pre vznik Al-Kájdy, hnevu Bin Ládina, vyzbrojovaniu Afgáncov Američanmi, vzniku Tora Bora a následnej vláde Talibanu a vojne s Američanmi, ktorá zatiaľ tiež vedie do záhuby a to sú tam už tiež skoro 12 rokov. Záverečné slová sú silné a vo filme by ich chcelo viac, hlavne preto, že ruské dejiny sú veľmi smutné, hľadať v nich kúsok radosti a normálnosti je dosť ťažké. Takéto filmy patria na obrazovky televízii, naviac, keď je to vlastne v konečnom dôsledku ruský protivojnový film. ()
Za opravdu výrazný úspěch tohoto filmu považuji to, že jsem ho vydržela dokoukat do konce. To se mi dosud u žádného „sovětského“ válečnému filmu nepodařilo. Nicméně ani zde nás tvůrci neušetří typického ruského patosu, i když pravda, zde trochu říznutého hollywoodštinou. Nejprve všude panuje soudružský duch a také kopa legrace. Výcvikovou selanku ukončí drobná nehoda již na letišti v Afgánistánu..to kdyby věděl soudruh voják druhého ročníku, který nemohl letět a TOLIK CHTĚL, snad by tak moc neplakal a nelitoval, že také nemohl jet sloužit Sovětskému svazu. V samotné akci chlapcům občas nastane sem tam trocha problémů, ale vše vyřeší nesmrtelné katuše na URALECH alias Stalinovy varhany. Mezitím máme ovšem možnost pokochat se např. “létající laňkou“ MI-24, sovětským jeepem UAZ a všudypřítomnými BéVéPéčky. Vzájemné střílečky soudruhů a Usamových „borců“ obstarávají samozřejmě na obou stranách nepřekonatelné AK-čtyřicetsedmičky…ale i hezké okamžiky pod minomety jednou skončí a nakonec jako vždy skoro všichni zemřou (až na hrdinného Vitalije Tlamova) ,protože soudruzi v Moskvě udělali chybu a zapomněli, že mají na kvotě 3243 ještě pár soudruhů…(v rámci zvýšení dramatičnosti samozřejmě blahosklonně odpustíme tvůrcům poněkud nepřesné počty hrdinsky padlých a zraněných členů 9.roty oproti skutečnosti) Když na závěr poslední zbytky „zachránců afghánského lidu proti imperialismu“ opouští území, můžeme tedy jen konstatovat: když už cikány z pouště nedobyli ani sovětští soudruzi, kdo jiný by to mohl dokázat? Ale nevadí..neboť jak v závěru filmu praví hrdina: My..my jsme zvítězili!! ..škoda, že nám v závěrečných titulkách nevyskočil přes celou obrazovku ještě tradiční НУ ПOГOДИ! (a pamětníci doplní: Kotěnočkin, Rusakov..) ()
V komentářích k Bratrstvu (2019) se objevila zmínka, že 9. rotě to nesahá ani po kotníky, takže jsem přirozeně hned musela běžet a podívat se, co je na tom pravdy. Kromě toho, že to pojednává o stejné válce, nevidím žádnou podobnost a už vůbec žádný důvod srovnávat. Bratrstvo je dospělá autorská reflexe, tohle je jenom standardní nevyzrálý kýčovitý výkřik o skvělosti sovětských chlapců a jejich vůdců a jejich záměrů. A teď už jenom nevyhnutelně čekám, kdy mi do zpráv napíše takový ten jeden pán, který mi nadává vždycky, když dám nízké hodnocení nějakému ruskému válečnému filmu, a speciálně pro něj bych ráda dodala, že podobně nízce hodnotím i všechny fanatické americké válečné filmy, takže ať mi klidně nadává, ale prosím pěkně ne za to, že bych stranila Amíkům. ()
Reklama