9. rota

Celkem solidní válečný počin. V první polovině se seznamujeme s mužstvem, jsme svědky jejich tvrdého výcviku a také je tu jakási snaha o vykreslení jejich charakteru, ale marná sláva, tohle Rusům moc nejde a z mého pohledu to je velmi křečovité. Po přesunu do Afghánistánu už nabírá děj spád, vykresluje život na frontě a je zde i pár solidních přestřelek, nicméně nemohu se zbavit pocitu, že je to pořád, vyjma závěru, takové bezkrevné či nedynamické. Herecky potěšil talentovaný Čadov v roli panického Vrabce a líbil se mi i Artur Smoljaninov jako Ljutyj. 65% (07.06.2009)

Nepříliš povědomý konflikt, ničím jiným snad snímek výjimečný není. Chvástá se reálným základem, ale úplně autentický film asi nebude. Důvodem není nic jiného, než po poměrně poklidném průběhu očekávané radikálnější zakončení. A tady mám problém. Netuším, co filmaře přimělo k volbě heroických scén ve stylu Johna Ramba v závěru. To člověka vyloženě rozesměje, škoda. (22.02.2012)

Novodobé ruské válečné filmy jsou vždy realističtější svou syrovostí než americká vyumělkovaná dílka dnešní doby. Přesto bych byl obezřetný s démonizací mudžahedínů, kterou je tento příběh protkán. Uvědomme si, že nebýt západní pomoci, celý islamistický afghánský odboj byl již na kolenou. Avšak už staří kronikáři líčili své nepřátele mnohem děsivěji, jen aby posílili obraz hrdinství a statečnosti svých vojsk. (08.03.2014)

Válečný velkofilm je natočen působivě, což o to, ale ideologicky jde přesně v linii současné ruské vládní garnitury. V mnoha záběrech se třepetá rudá vlajka se srpem a kladivem, vojáci jsou vylíčeni jako hrdinové, pro které je kolektiv vším (“Chlapi, jak já vás mám rád!“), a hlavně si nikdo z nich nepoloží otázku: Co sakra v tom Afghánistánu vlastně děláme?! Tedy pardon, jednou jim ji během výcviku položí jejich velící a v odpověď zazní sborově: „Bratrská internacionální pomoc.“ Tak tohle jsme poslouchali dvacet let, že… (15.06.2008)

V prvních chvílích jsem měla děsivý dojem, že film bude o velkém množství mužů s velmi špatným účesem (a že to tím pádem nevydržím sledovat víc než deset minut). Sadismus velitele při výcviku, řev a batohy plné kamení jsou přesně to, co z puberťáků na začátku udělalo jedince schopné přežít (aspoň chvíli) v zemi, kterou nikdy nikdo nedobyl (a je nám ukázáno i proč ji nikdo nedobyl). Velkolepé scény boje a sestřelení letadla byly asi dobré. Mnohem víc na mě zapůsobilo rozdělování pošty, výměna konzervy za sirky a malý chlapec v opuštěné vesnici. Věděla jsem, že něco takového ve filmu být musí a stejně jsem si málem leknutím prokousla ret. Byla jsem ráda, že na konci zůstali naživu někteří z těch, u nichž jsem na začátku doufala, že umřou, i když špatný účes měli i na tom konci. (31.12.2010)