Hoffman

Milo ma prekvapila Sinéad Cusack - jemná, priam éterická ( trochu mi pripomína Magdu Vášaryovú v mladosti). Registrujem ju skôr v zrelom veku, najmä ako milujúcu a hrdú matku Johna Thorntona v North & South alebo sympatickú domácu pani v Bertolucciho Zvodnej kráse, a hlavne ako mnohoročnú manželku Jeremy Ironsa (a matku ich dvoch synov). V Hoffmanovi má krásnych 22 a pripomína mi príbeh o Kráske a Zvierati.... (15.02.2010)

Je to v podstatě jen film o dvou hercích, ale jak roztomilost Sinéad Cusack, tak i charisma a skvělé herectví Petera Sellerse jsou dostatečnou zárukou dobré podívané. A jak dobré...I když to tak ze začátku vůbec nevypadalo a pan Hoffman působil dojmem solidního psychopata, tak jak dny v jeho domě ubíhaly a začal se se slečnou Smith postupně sbližovat, tak se z toho vyklubala moc příjemná a poutavá romance, u které jsem se přistihla, že se vlastně celou dobu pro sebe usmívám a na konci už jsem si z celého srdce přála, aby zůstali spolu, dokud je smrt nerozdělí. (10.04.2013)

Fascinuje mě kolik různých hereckých poloh dokázal Peter Sellers tak přesvědčivě a mistrně zahrát, a přestože je ta Hoffmanova nejblíže asi k Chanceovi z Byl jsem přitom, stejně jakýmsi způsobem naprosto vybočuje. Může za to pravděpodobně proměna hlavního hrdiny, ze kterého se během příběhu stane něco tak odlišného od postavy, kterou divák poznal na začátku, až se tomu ani nechce člověku věřit. Obměnou však neprochází jenom on, ale i ženská hrdinka a vůbec celý děj včetně žánrů filmu. Na začátku diváka sundává Hoffmanův zvrhle vtipný projev, aby později publikum ždímala po litrech Benjaminova citlivost (zvláštně jeho přiznání, které mnou emocionálně obrovsky hnulo a těžko na něj jen tak zapomenu; v každém případě o citovém vydírání tady rozhodně nemůže být řeč). Ostatně celá atmosféra snímku, tolik proměnlivá, diváka napíná, dráždí, nutí ho se těšit na každý další dialog, výraz hlavních hrdinů a v závěru člověk tolik touží po tom, aby ten jejich týden nikdy neskončil. Zároveň však dokáže pohladit po duši (na místě je také zmínit krásnou hudbu v čele s tolik říkající úvodní/závěrečnou písní). Plnohodnotný prožitek také záleží na tom, zda je divák ochotný na tuhle dokonale absurdní hru přistoupit, zejména přijmout jistě obtížně pochopitelné/uvěřitelné jednání/rozhodování slečny Smith a v neposlední řadě se smířit s koncem. Závěrem je tedy potřeba konstatovat, že v tomto případě rozhodně nejde o komedii v pravém slova smyslu, a že kromě úchylných hlášek typu: „Slečno Smithová? Prosím, udělejte si maximální pohodlí…jako byste chtěla být oplodněna.“ dostane potencionální divák i jiné typy emocí a ne vždy bude cítit potřebu se zrovna smát. Objektivně si film zaslouží 4*, čistě subjektivně (ano, uvědomuju si řadu nedostatků) je to slabší plný počet. (21.04.2013)

Komedie? Spíš psychologické drama rozsahu 2 + 1 (dvě postavy, jedno prostředí – z větší části), v němž zbylo místo pro krutý humor. Nejkrutější vtip, bohužel asi nezamýšlený, přichází v samém závěru. Co slečnu Smithovou k tak nepravděpodobnému aktu přimělo, stockholmský syndrom? K příběhu, tak obratně balancujícím mezi smrtelně vážným a úsměvným, vůbec nepasuje líbivě idylický hudební doprovod, vhodnější pro romantickou komedii. Ale zase je fakt, že hudba k některým scénám vytváří mrazivý kontrast. Opět netuším, jestli záměrně. Zcela jistý jsem si pouze prvotřídním herectvím Petera Sellerse, který v roli muže neschopného dosáhnout toho, co by chtěl, budí znepokojení i lítost. Někdy obojí zároveň. Sinéad Cusack se snaží, po boku nezvykle utlumeného Sellerse se ale její hraní mění v přehrávání. Ty lepší čtyři hvězdičky jsou přesto hlavně za herce a za prostor, kterým jim – do té i od té doby hlavně televizní – režisér v poměrně dlouhých záběrech poskytuje. 80% (19.07.2010)

Film jsem zatoužil vidět, jelikož jsem se doslechl, že v něm Peter Sellers ztvárňuje zápornou roli (spoiler co na tom, že je v závěru jeho "padoušství" relativizováno? spoiler), to jsem si zkrátka nemohl nechat ujít; nevím, jestli si v nějakém dalším filmu střihl Sellers roli morálně pochybného chlapíka? A asi jsem dobře udělal, že jsem filmu tu šanci dal, tím jak je Hoffman (1970) vystaven jakoby divadelní inscenace (až na výjimky kamera neopustí prostor Hoffmanova bytu), dává spoustu prostoru předvést hercům (kromě zmíněného Sellerse hlavně Sinéad Cusack v úloze slečny Smithové) co v nich vězí. Osobně mám tyhle komorní, konverzační snímky velice rád, a tak mě mrzí, že nemohu jít s hodnocením na více než tři hvězdičky. Holt mě finále filmu ideově děsí, resp. děsí mě, kterak Alvin Rakoff odlehčuje tam, kde by měl přitvrzovat (celou dobu jsem přemýšlel, jak by tenhle film mohl vypadat, kdyby ho točil A. Hitchcock jakožto svůj typický thriller). Poučen feminismy (feminismy, jelikož stejně jako neexistuje jednolitý liberalismus nebo konzervatismus, neexistuje ani jednolitý feminismus), mám za to, že sebevědomé (tj. znající svou cenu) ženy spoiler nemají důvod se zamilovávat do mužů, kteří o nich mluví s despektem misogyna a erotomana (lhostejno, že tím skrývá svou bolest z předešlých milostných selhání a z ní pramenící současné nejistoty) a že po vztahu chtějí víc, než aby z nich potencionální životní partner udělal pomyslného kanárka ve zlaté kleci spoiler. Poněkud ošklivě by se dálo říct, že pod všemi těmi společenskými změnami posledních padesáti let, tenhle snímek krapet zplesnivěl. Poděkování pak samozřejmě patří Willymu Kufaltovi, který mě na existenci tohoto filmu upozornil a nasměroval mě na Netflix, kde ho lze zhlédnout (platí k datu 5.3.2024). 60 % (15.03.2024)