Balada z hadrů

Před několika dny jsem zhlédl Těžkou Barboru, která byla relativně nudnou hrou zato však s geniálními forbínami. Balada z hadrů oproti Barboře vyniká i vcelku slušnou kvalitou hry, forbíny Wericha Horníčka opět netřeba komentovat, jsou nezapomenutelné. V poslední době pozoruji v různých médiích snahu Wericha zlehčovat či diskreditovat. Tato hra je ideálním protilékem a důkazem, že Werich byl velikánem přesahujícím svým nadhledem většinu lidí v naší malé zemi, byl symbolem minimálně dvou až tří generací. Můžeme o tom diskutovat, vést spory, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Jsem vděčen, že alespoň něco z jeho díla se zachovalo přes nepřízeň mocipánů na filmovém pásu...100% (06.06.2011)

Villonovy balady mi učarovaly už dávno, proto se mi asi líbila celá hra. Nejen forbíny a vtipy pánů Horníčka a Wericha (přestože právě to na sebe poutalo většinu pozrnosti). Celá Balada z hardrů byla krásná...mladá Bohdalka, správně sobecký smích Jaroslavy Adamové, úžasný pan Trégl ("Vy jste purkmistr? Jestli vy jste purkmistr, tak já jsem kružítko :D) a také Otto Lackovič, který mi sice do role Villona nejprve vůbec neseděl, ale ve výsledku byl opravdu skvělý. (06.09.2009)

Konečně jsem se dostal k památnému divadelnímu záznamu Balada z hadrů. Pravda, nejraději bych původní obsazení ještě s Voskovcem, ale to se mi pravděpodobně nikdy nepodaří. Nicméně Miroslav Horníček to s Janem Werichem zvládal výtečně. Samotné představení mě v první půlhodině překvapivě nudilo a říkal jsem si, co na tom všichni mají. Pak se ovšem objevila hlavní dvojice a začal jsem se skvěle bavit. Obsazení je velmi dobré (Adamová, Trégl, Bohdalová, …), přesto je Werich všechny ještě o level převyšuje. Jeho dialogy s panem Horníčkem jsou mistrné a byly aktuální v roce 1935, v roce 1960 a jsou platné i dnes. Hra jako taková je spíše průměrná, ale právě pan Werich ji i s přispěním pana Horníčka zvedá na solidní čtyři hvězdy. Technickou kvalitu záznamu nehodnotím, moc dobrá není, ale jsem rád, že jsem Baladu z hadrů mohl vidět alespoň takhle. (21.11.2020)

Hra je oproti forbínám slabší, ale co není! Moudrost a genialita dvojice Jan Werich, Miroslav Horníček, je neskutečná, vůbec oproti dnešním "komikům" (chce to alespoň patery uvozovky). I ve hře je to především o nich, nelze jinak, ale možná je to částečně i kvalitou záznamu. Ten je dost špatný, přesto ještěže existuje alespoň takový! 90% (28.02.2020)

Tyhle unikátní černobílé rekonstruované záznamy představení Divadla ABC jsou něco jako národní kulturní dědictví. Náš nejslavnější tvůrčí tandem Voskovec - Werich se tu reinkarnuje ve dvojici Jan Werich - Miroslav Horníček (Jiří Voskovec byl v té době již několik let v americkém exilu) a je to náhrada více než důstojná. Divadelní hra sama je v obrazech, kde nevystupuje výše zmíněná dvojice, trochu nudná (hlavně první půlhodinu nutno přetrpět), leč ve výstupech a především a autentických forbínách nově etablovaného páru jde o ryzí genialitu. Nevídaná životní moudrost, abnormální jazykový cit, ryzí humanismus (i humanitní vzdělání, jehož je obětí, jak říká v jedné narážce sám Werich) mistrů Jana Wericha i pana Horníčka. Je dobré si čas od času (hlavně pro srovnání s dneškem) tyto legendy české kultury připomenout... (01.10.2007)