Režie:
Svatava SimonováScénář:
Jiří ŽáčekHudba:
Ladislav SimonHrají:
Pavel Trávníček, Veronika Jeníková, Jaroslava Adamová, Libuše Švormová, Karel Hlušička, Jiří Holý, Dana Batulková, Eva HruškováObsahy(1)
Volně natočeno na motivy japonských bájí a pověstí. V pohádkovém příběhu se vypráví o osudech mladého rybáře (P. Trávníček), který svou statečností a odvahou zachrání štěstí dívky Jukiko (V. Jeníková) i své vlastní. A jak už to v pohádkách bývá, nakonec zvítězí i nad zlem, v našem případě nad čarodějnicí Jamambou (J. Adamová), která sužuje celý kraj. (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Mám slabost pro tyto normalizační studiové pohádky, zvlášť jsou-li na motivy orientálních námětů. Kam se na ně hrabou sebevíc výpravné komerční záležitosti, co v posledních letech produkuje ČT. Jamambu si dobře pamatuji ještě z dětství, poprvé viděnou na černobílé televizi, temnou, místy skoro hororovou atmosféru i ten její popěvek: "Vyju hlady, vyju hlady, žeru krávy, psy i hady...". Trávníčkovi dobře sedly nejen role princů, ale i těchto vesnických mládenců a Adamová coby Jamamba byla taky skvělá. Ta její maska je vskutku ohyzdná, tak trochu jako masky šamanů z tichomořských ostrovů. Uděluji nadprůměrných 65%. ()
Již od dětství mi v hlavě utkvěla vedle legendární Panny a netvora právě tato pohádka, ale ani zaboha jsem si nemohl vzpomenout na její název. Nedávno jsem však na internetu narazil na zajímavou diskuzi o českých (československých) „hororových“ pohádkách a tam padlo i toto jméno. Neodolal jsem a hned si jí sehnal. Sice už jsem z ní nebyl tak „odvařený“ jako kdysi, ale pořád má své kouzlo. Asi nejvíc mne na ní tehdy zaujalo její volné zpracování – na motivy japonských pohádek, bájí. Tehdy jsem z toho sice neměl moc rozum, ale jak čas plynul tak jsem si asijskou tvorbu zamiloval. Na rozdíl od dnešní tvorby však tato pohádka nepotřebovala k navození ponuré (i když to asi není nejvhodnější pojmenování) atmosféry dech beroucí lekačky – to by ani vzhledem k rozpočtu nebylo možné. Pohodlně stačila ona rýmovačka, kterou Jamamba tak ráda říkávala: „Vyju hlady, vyju hlady. Žeru krávy, psy i hady. Žeru zvěř a žeru lidi. Kdo mi padne do drápů, Toho rozsápu!“ Dále pak samozřejmě musím pochválit herecké výkony a především samotného Trávníčka. ()
I když tohle bude vedle "Kdo probudí Pindruše?" a "O Bílém Augustinovi a Černé Józe" jedna z mála studiových pohádek, co se mi v dětství vyloženě líbily a i když si ji pamatuju jako solidní horror, takže svůj účel coby pořad pro děti zřejmě splnila, tak prostě po dalším shlédnutí po dvaceti letech nemůžu hodnotit líp. Hrozné a hrozně nalíčené děvče v roli hrdinovy milé, Trávníček, hrozně napsaný rozhovory, otravnej zvoneček, co zvoní dobrým lidem, ty neuvěřitelný kulisy (papírový kolečka na zemi coby kamenné dlaždice v japonské zahradě? papundeklový schody jako do Jednoty na zápraží chýše lesního boha?), maňáskovitý masky, očividně plátěná a plastová kytka na větvi dvakrát ukazovaná v detailním záběru, pomoc. Nevím, no, dětem to asi stačí, možná dokonce vyhovuje, ale z dnešního pohledů mi to připadá trochu jako podvod. ()
... Viju hlady, viju hlady, žeru krávy, psy i hady. Žeru zvěř a žeru lidi, kdo mi padne do drápů toho rozsápu... Další kousek z bonusových tipů ze článku o 10 nejstrašidelnějších ČS filmech. Vím určitě, že jsem kdysi tuhle pohádku viděl. ale nic jsem si z ní nepamatoval. Což svědčí o tom, že tehdá (a ani teď) mě postava Jamamby nevystrašila natolik aby mi těch x let utkvěla v paměti. Dnešní děti se na tuhle pohádku podívají asi jen stěží a ikdyby tak je sotva vyděsí. Takže tahle pohádka bude spíš takovým nostalgickým klenotem pro ty, který vyděsila v dětství. Každopádně pořád lepší než nějaký novodobí pohádky. Za mě je to takovej průměr a spíš to beru jako takovou hezkou vzpomínku na doby kdy si pohádky vystačily s jednoduchejma kulisama. ()
"Uvidíš každého takového, jaký doopravdy je." No tak to potěš. Já vlastně ani pořádně nechápu, jak jsme mohly my děti, jejichž prvních deset let života se přesně překrývalo s léty osmdesátými, přežít v relativní psychické pohodě. Komentáře se tu hemží vzpomínkami na tuto studiovou pohádku jako na ultimátní dětský horor. Já to mám taky tak. A což teprve když přišel čaroděj Mrakomor, vládce všeho nečasu! Ale to už je zase jiná pohádka. ()
Reklama