Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
Túto hru som si často púšťal z LP, takže divadelný záznam mi k doterajšiemu dojmu pridal iba vizuál. Nedokážem označiť hru, ktorú mám z produkcie DJC najradšej, viem iba, že Dlouhý, Široký a Krátkozraký patria k najobľúbenejším. A úvodné slovo Zdeňka Svěráka patrí k absolútnej špičke. Vyváženosť zložiek, z ktorých je hra poskladaná je jej najsilnejšou stránkou. ()
Úvodná prednáška vynikajúca, rozhovor Jasoňa s Drsoňom excelentný, návšteva Děda Vševěda geniálna, záver s "já bych si s dovolením taky dal" takisto skvelý. Len ten zbytok sa mi zdal trochu slabší, možno aj preto, že som pár dní pred tým videl Dobytí severního pólu, ktoré bolo nabité hláškami od začiatku do konca. Takže "iba" 8/10, no s radosťou sa k tomu ešte niekedy vrátim a snáď aj to hodnotenie potom pôjde ešte vyššie. ()
Když se podívám na hodnocení svých oblíbených uživatelů, připomínají mi krásně utkaný červený koberec se vzorkou pěti hvězdiček po téměř celé šířce, pouze ve dvou řádcích s nepatrnou ztrátou jedné hvězdy. Proč ne, ale když mám ohodnotit tento kousek za sebe, spíše než něco jedinečného jsem viděl prostě milou jednohubku s poměrně sympatickým experimentem výhradně mužské konverzační / jevištní komediální variace na českou pohádku. Úvodní 20-timinutovou přednášku jsem nějak bez zaujetí přečkal, abych se pak u průpovídek mohl nejednou dobře pobavit. Dlouhý, široký a krátkozraký mají v sobě několik výtečných scén (např. Čepelkův úvodní dlouhý „sakra“ monolog v lese nebo píseň po návštěvě Vševěda), i ve zbylých částech přináší fajn humor, ale i navzdory kratší stopáži mi občas přišla tato hříčka natáhlá a pokud pominu ten netradiční pohádkový žánr, tak oproti jiným cimrmanovským hrám (z nichž některé mě v minulosti opravdu nadchly, např. Dobytí severního pólu) také někdy méně výrazná i méně propracovaná. [60%] ()
Miluju Divadlo Járy Cimrmana a vůbec všechny hry. Právě tato hra mě inspirovala ke knize, které se právě věnuji. Parodie na pohádku či na pohádky mě od té doby zajímají. Cimrmani si samozřejmě dali záležet a vytvořili celou řadu parodií. A samozřejmě celá řada hlášek vydržela od vzniku až dodnes a představení je jednoznačně legendární. ()
"Začal jsem se pilně učit cizím jazykům. Výsledek se brzy dostavil. Zkazil jsem si oči." Jako malej jsem měl rád pohádky a vůbec jsem netušil, jak jsou nebezpečný tím, že jsou nevědecký. Teď už vím, že mluvící zvířata mě nezachrání a hloupej Honza si spíš vezme půjčku na chalupu u Providentu než by přelstil všechny chytráky. Tímto samozřejmě děkuju Járovi Cimrmanovi za to, že odhalil nebezpečnost pohádek a začal psát svá díla, která připraví děti do života. Proto do dneška nechápu nezájem dětí o pohádkovej horor O třináct tchýních, o roztomilou pohádku Jak chudák do ještě větší nouze přišel a zejména o hluboce lidskej Kašpárkův hrobeček. Naštěstí se alespoň Jasoň, Drsoň, obr Koloděj a sklerotickej Děd Vševěd stali legendárními postavami, jejichž ignorováním tvůrci čítanek tradičně prokázali svou neochotu připravit děti do života. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Jiří Menzel v jednom rozhovoru, kde vzpomínal na jeho působení v Divadle Járy Cimrmana, řekl, že hru Dlouhý, široký a Krátkozraký hrával nejradši. V představení hrával Děda Vševěda. (mnaucz)
- Petr Brukner měl hrát původně dvojroli prince Jasoně a Drsoně a Miloň Čepelka zase Zlatovlásku. Pak, ale přišel Petr Brukner s tím, že se mu ti dva pletou a že tu roli nechce. Tak si jí vyměnil s Čepelkou. (mnaucz)
- Jaroslav Weigel mluvil o tom, že divadelní dialogy procházejí vývojem, jako příklad si vybral legendární úryvek monologu obra Koloděje. Autoři napsali: Vševěd: „A jak on dojde až sem, tak se to najednou převáží a žbluňk, už je ve vodě. A tam on plave. On trpaslík je dobrý plavec.“ Reakce bývali na tuhle repliku spíše vlažné. Když ale v roli Koloděje jeden čas zaskakoval režisér Jiří Menzel, zaimprovizoval a lakonicky dodal „...on trpaslík je dobrý plavec, ale nevydrží...“ Teprve tehdy dostala věta pointu a diváci to jaksepatří ocenili a replika od té doby zůstala ve hře takto. (sator)
Reklama