Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
Jako zanícený cimrmanolog, schopný hodiny a hodiny vyprávět repliky ze všech her krom Českého nebe, se kterým jsem ještě žel neměl tu čest, snad ani nemohu jinak. Mohl bych pár her vyzdvihnout, avšak žádnou bych nedokázal označit za slabší či méně oblíbenou. Stejně ode mne každá dostane "kilo", tak co... 100% ()
Opět mistrné dílo DJC s nezapomenutelnými hláškami jako: "A toto bola naozaj pekna akcia", "Asi si děti říkáte, kde mám dva své druhy? Kampak se asi, ti čerchmanti poděli? Nikam se nepoděli děti, umřeli". Nicméně oproti ostatním hrám nezapomenutelného českého génia Járy Cimrmana se mi tato zdá poněkud méně vyvážená, neboť velmi silné pasáže, jako návštěva Děda Vševěda, se zde střídají s těmi slabšími, jako kupř. souboj s obrem Kolodějem a celkově není z mého subjektivního pohledu tak "prošpikovaná" humorem jako ostatní Cimrmanova díla. Pořád se však jedná o nesmírně kvalitní hru, která dokáže rozesmát takřka za jakékoliv situace a určitě si nezaslouží méně než 80% ()
Tradičně něco ze života jednoho českého velikána a hlavně pohled na pohádky a jejich vliv na děti ze zcela odlišného úhlu - tohle byla skutečně podnětná a svižná přednáška, ne jako ty, kterými jsme dnes a denně svědky na našich vysokých školách, viďte? A hra byla také vynikající, inteligentní a suchý humor místy až přecházející do mokra, co se určitých tělesných partií týče... Ale 97%? C'mon, tolik tu nemá ani jediný film... 9/10 ()
Další z řady legendárních her Divadla Járy Cimrmana, která je vysoce hodnocena. Tady se ovšem budu s většinou rozcházet. Vždycky mi přišlo, že až moc kopíruje/paroduje pohádky a je v ní méně vlastní invence než v těch nejpovedenějších hrách (Dobytí severního pólu, Záskok, České nebe, Švestka). Přiznám se, že mě svého času odrazoval i nekritický obdiv hry u mého tehdejšího okolí. Přišla mi spíš průměrná a pár lidí ji stále vychvalovalo až do nebes a citovalo hlášky, které se mi spíš zprotivily. Úplně špatná určitě není, nicméně si ji na rozdíl od jiných opakovaně nikdy nepouštím. ()
Úvodná prednáška vynikajúca, rozhovor Jasoňa s Drsoňom excelentný, návšteva Děda Vševěda geniálna, záver s "já bych si s dovolením taky dal" takisto skvelý. Len ten zbytok sa mi zdal trochu slabší, možno aj preto, že som pár dní pred tým videl Dobytí severního pólu, ktoré bolo nabité hláškami od začiatku do konca. Takže "iba" 8/10, no s radosťou sa k tomu ešte niekedy vrátim a snáď aj to hodnotenie potom pôjde ešte vyššie. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Na snímku je velice značně slyšet, že se často meziaktní hudba překrývá s hudbou v sále a s postsynchronem dodaným, aby byla meziaktní hudba lépe slyšet. Často je možné tedy slyšet hudbu dvakrát. Ze sálu a z postsynchronu. Často je také hudba jiná, neboť originální hudba meziaktní hudba mezi obrazy bývá delší. (mnaucz)
- Jiří Menzel v jednom rozhovoru, kde vzpomínal na jeho působení v Divadle Járy Cimrmana, řekl, že hru Dlouhý, široký a Krátkozraký hrával nejradši. V představení hrával Děda Vševěda. (mnaucz)
- Petr Brukner měl hrát původně dvojroli prince Jasoně a Drsoně a Miloň Čepelka zase Zlatovlásku. Pak, ale přišel Petr Brukner s tím, že se mu ti dva pletou a že tu roli nechce. Tak si jí vyměnil s Čepelkou. (mnaucz)
Reklama