Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
Miluju Divadlo Járy Cimrmana a vůbec všechny hry. Právě tato hra mě inspirovala ke knize, které se právě věnuji. Parodie na pohádku či na pohádky mě od té doby zajímají. Cimrmani si samozřejmě dali záležet a vytvořili celou řadu parodií. A samozřejmě celá řada hlášek vydržela od vzniku až dodnes a představení je jednoznačně legendární. ()
Asi nejznámější česká pohádka pro dospělé. Hře samotné předchází krátký (ale velmi povedený) seminář a pak už se s herci vydáme do světa princů a princezen, obrů a obryň, trpaslíků a trpaslic. Spousta hlášek z této hry zlidověla, jedinečný je pan Weigel v roli děda Vševěda. Divák, který tuto hru neviděl, se nechal ochudit o zázrak jevištní techniky, kdy za plného osvětlení a při otevřené oponě dojde k proměně jedné postavy v postavu jinou. Tento Cimrmanův vynález způsobil svého času světový rozruch, zejména na Litoměřicku. ()
Jde o novější záznam hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký datovaný do roku 2006, ale dle mého soudu došle k jeho natočení ještě v roce 1997. Jenom se nedostal do distribuce. Tento záznam je skvělý. Hra Dlouhý, Široký a Krátkozraký je jedna z těch nejlepších a jsem rád, že je zachycena jak ve starší, tak novější podobě. Jan Kašpar se však Jaroslavu Weigelovi nemůže vyrovnati. Petr Brukner jako Zlatovláska je skvělý. U mě sice stále vede Jaroslav Vozáb, ale Petr Brukner byl už v té době skvělým alternantem. Obsazení se jinak nemění. Stejná garda jako v 80. letech, jen starší. Musím říci, že z toho záznamu (podobně jako z Posla z Liptákova) číši jakási "nedokonalost technická". Stejně jako u Posla se zde překrývá meziaktní hudba s uměle dodanou hudbou pro záznam a s hudbou ze sálu. Z uměleckého hlediska však jde o úžasný počin a z video záznamů her DJC, jde o jeden z těch lepších. ()
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. ()
70%. Nejsem nějaký znale Cimrmana, viděl jsem snad jen 2 divadelní představení. Každopádně mi to nepřišlo až nějak přehnaně vtipné. Možná právě proto, že neznám souvislosti, nevím... Vzhledem k tomu, že znám několik Cimrmano nadšenců, čekal jsem více zábavy, smíchu a něco geniálního. Nebylo to špatné, nýbrž čekal jsem více humoru. Bylo zde pár dobrých hlášek a nápadů, celé to bylo pojato zajímavě, ale nedá mi to a myslím, že by se z toho dalo vymáčknout více. Postrádal jsem prostě více humoru. Každopádně forma mi sedla. Howgh! ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Roli Děda Vševěda hrál Jan Kašpar do smrti. Poslední představení odehrál 19. května 2013 (pouhé 3 týdny před smrtí) s kyslíkovou bombou na zádech a hadičkami v nose. (mnaucz)
- Ladislav Smoljak v rozhovoru prozradil, že prvotní inspirací k pohádce byla touha vidět Miloně Čepelku v růžovém princovském kostýmu. (gjjm)
- Na snímku je velice značně slyšet, že se často meziaktní hudba překrývá s hudbou v sále a s postsynchronem dodaným, aby byla meziaktní hudba lépe slyšet. Často je možné tedy slyšet hudbu dvakrát. Ze sálu a z postsynchronu. Často je také hudba jiná, neboť originální hudba meziaktní hudba mezi obrazy bývá delší. (mnaucz)
Reklama