Občan X

Věřim tomu, že kdybych o Čitakilovi nikdy neslyšel a nic o něm nevěděl, tak bych asi na film zíral s otevřenou hubou od první do poslední minuty. Jenže já se o sériový a masový vrahy trochu zajímám a tim pádem jsem měl o Čitakilově případu docela dost informací a tento film mě nemoh absolutně ničim překvapit. Ale těch 103 minut mi uteklo jako voda a docela se mi film líbil. Snad jenom to strašně laciný zpracování mi trochu lezlo na nervy. Nějaký střídání ročních období nebo třeba stárnutí postav za těch 8 let nikdo neřešil. Holt televizní film. A představa američanů o životě v SSSR v 80. letech mě pobavila. Lidi nosej hadry, který nejspíš pamatujou ještě carský Rusko a některý výjevy byly spíš jako z nějakýho post-apokalyptickýho sci-fi. Ale rozhodně to bylo lepší než Občan Havel a Občan Kane dohromady. (04.08.2012)

Spíš Občan B. Dlouhou dobu je totiž ústřední postavou zabejčený vyšetřovatel Viktor Burakov, který s hromadou rudých klacků pod nohama a jako jediný pečlivý člen CSI (Celková Sabotáž Investigace): Rostov má jen pramalou šanci polapit „symbol východního úpadku“ - Rostovského řezníka, kterého vzrušuje píchání jedině nožem. Vzhledem k „osobnosti“ devianta Čikatila možná diskutabilní poměr prostoru, ale díky podařeným hereckým výkonům (především sarkastická ochranná ruka Sutherland) to divák nemusí příliš řešit a možná pak mávne rukou i nad tím, že režisér Gerolmo zrovna nehýří invencí.. Docela nadstandardně se autorům podařilo zachytit sovětské reálie i jejich postupné změny (ubývání šedi, plakátů Lenina, či stranických sraček a přibývání slunečních brýlí a Mercedesů), k čemuž samozřejmě přispěla lokace natáčení (Maďarsko) i relativní čerstvost pádu komunismu v době vzniku.. (16.07.2013)

Hodně zajímavé, i když nechutné a perverzní téma, ovšem dost mizerně zpracované. Nerad se dopouštím toho oblíbeného kritizování "všeho amerického", ale soudím, že tohle se amíkům moc nepovedlo. A co je ještě daleko horší, musím protentokrát zcela souhlasit s tím, co o filmu napsal náš mistr nesmyslů Shadwell. (22.08.2009)

Prilis rozvlekle s prehrslem vyplnovych dialogu a s minimem opravdu zajimavych scen. Navic predstava americanu o tom, jak to ve vychodnim bloku a hlavne tedy v sovetskem svazu chodilo, je prinejmensim usmevna. Nedokazi proste pochopit, ze lidi z druheho konce planety mysli a chovaji s jinak a domnivaji se, ze vse chodi nejak tak podobne jako u nich... I proto jen 3*. (27.06.2006)

Takže jedenavosumdesát procent, jo? Nebo je v tomto numeru zakódován skutečný počet obětí soudruha Čikatila? Jisté je jen to, že nebýt svatým, byl bych dnes každopádně padesátým čtvrtým mrtvákem, kterého by měl občan Xicht na svědomí. Xicht... no, na kástingu si museli smíchy mazat hovna po zádech, protože vybrat tolik zjevů, byť by to mělo korespondovat s běžnou populací země, kde včera znamená již pozítří, to muselo nenapravitelně poznamenat i následující generace zúčastněných. Rovněž podezírám produkci, že hadry, které měli ochotníci na sobě, byly bez jakékoliv piety a zřejmě z nesprávného úsudku ohledně autentičnosti, vytaženy z masového hrobu Rudoarmějců, protože i přes evidentně bídný rozpočet by štáb dosáhl alespoň na dvoje tesilky s brilantně ostrými puky. Přes všechnu křečovitou autenticitu Rusáci píší latinkou kismájés a příběh natahují jak bablgem. Téma jak můj žlučníkový šutr, tedy jak gigantická hovězí kráva a dokonale, naprosto dokonale degradované díky zmíněné tlupě šeredných tváří (ano, vím, jak vypadám a přesto), herectví na úrovni pimprlového divadla, investovaným čaulířům odpovídajícím nákladům na jeden a půl dílu Ordinace s vinařem v Benátkách a nakládanému hermelínu... Dle mého erudovaného soudu se jedná o abnormálně promrdanou příležitost natočit slušnou temňárnu... no, a teď do toho ještě Jákl, Satan s námi (20.02.2015)