Johnny si vzal pušku

Pohled mladičkého amerického vojáka, který dobrovolně narukoval v první světové válce na "obranu demokracie". Brzy nato se ocitá na nemocniční posteli bez možnosti pohybovat se a komunikovat. Rozmlouvá tedy jen s divákem a popisuje celý předchozí život. Bezútěšných závěrečných 30 minut z důvodu spoileru utajím. (21.05.2017)

Asi těžko byste hledali film, který dokáže lépe poukázat na hrůznost války, přestože neobsahuje jedinou bitevní scénu. Tempo je sice rozvláčné, ale to nejspíš hlavně z toho důvodu, že si na režisérskou židli sedl sám autor knihy, která je především o pocitech. Z toho vyplívá, že i film je složen z velké části ze vzpomínek a snových sekvencí. Představa, že bych se ocitl na nemocničním lůžku bez nohou, bez rukou, bez velké části obličje (a tudíž slepý, němý a hluchý)...raději na to nemyslet. (15.01.2011)

Záměrně bezživotnou (touhu žít musí Johnny nalézt) adaptací své burcující knihy Trumbo jako režisér debutoval, díky čemuž není film vyprávěn dle zažitých konvencí a snaží se hledat vlastní jazyk. Vlastní způsob, jak komunikovat s ostatními – stejně je na tom protagonista, uvězněný v tom, co zbylo z jeho těla, bloudící vlastními myšlenkami. Barevné flashbacky, výjevy z války a vojákova života, ve kterých splývá reálné a snové, jsou méně působivé než komorní černobílé scény z nemocnice, doprovázené hlasem naprosto nezajímavě hrajícího Timothyho Bottomse. Sugestivní je film stejně jako kniha díky slovům, nikoli obrazům, působícím vcelku nadbytečně. Máte-li ještě tu možnost, začněte přečtením předlohy a zkuste si TO NIC představit sami. 70% (14.10.2010)

Dnes v noci se mi ten příběh usídlil v hlavě a nemohla jsem ho z ní dostat. Nejlepší protiválečný příběh. A já jsem si nemohla vzpomenout na název knihy a jméno spisovatele, i když jsem věděla, že autor knihy byl také režisérem filmu. Takže jsem vstala a googlila jsem. Byla jsem na sebe pěkně naštvaná, že mi něco takového vypadlo z hlavy. Film jsem viděla před mnoha lety, knihu jsem četla ještě dřív. Kniha by byla na pět hvězdiček. Ta bezmoc a to zoufalství mladého muže, který se probouzí v nemocnici a postupně zjišťuje, že je slepý, hluchý, němý, bez rukou, bez nohou...A někde na něho čeká jeho dívka a jeho rodina. Dalton Trumbo se inspiroval novinovou zprávou o případu majora, který byl ukrýván v tomto stavu v  nemocnici několik let. Hrozné. Komunikoval s okolím tak, že vyťukával morseovku hlavou do polštáře. Když jsem četla svým puberťákům ve škole ukázky z knihy, nikdo ani nedýchal. A to jsem vybírala opatrně, aby neutrpěli šok. (12.12.2023)

Můj komentář bude asi zkreslený knihou, kterou jsem dočetla ten samý den, kdy jsem zhlédla film. Kdybych měla hodnotit sílu příběhu, pět hvězdiček by nestačilo. Z obyčejného kluka se následkem úrazu stává myslící torzo promítající si svůj předchozí život. Pomalu chápe, že již nikdy nebude slyšet nic víc než dávné zvuky minulosti, neuvidí svou milou, nedotkne se jí.... Neví ani, zda je ve své rodné zemi, zda jeho blízcí vědí, co se s ním stalo. Nejsilnější scénou (kromě závěrečné) pro mě byla ta, kdy postarší sestra, která by mohla být hrdinovou matkou, otevře okno a na ležící torzo dopadnou paprsky slunce. A on je zase na chvíli doma a šťastný. Brečela jsem a moc. Ten film snad musí zasáhnout i cynika. P.S. Formě nemám co vytknout, kniha je kniha, ale film se povedl moc dobře. Funguje stejně, i když z vnějšího světa víme víc a z hrdinova nitra o trochu méně. Doporučuji (09.03.2008)