Patnáct milionů meritů (S01E02)

Poselstvím asi nejlepší díl první série, ovšem podaný dost nezáživně, skoro až rozvlekle a odtažitě. Vizuál se snaží vytřískat z těch pár liber to nejlepší, ale je vidět, že to bylo spíchlé za méně, než by si zasloužilo. Streamy a hlavně běhající reklamy a další vizuální "balast" apod. byly prostě slabší, už realita dneška je jiná. Nebo se projevuje rok vzniku 2011? Nevím, ale toto mě štvalo asi nejvíce. Jinak stavby naopak super, místnost s koly skvělá. Jak hodnotit projev herců, obzvláště hlavního hrdiny? Byl tak unylý a jakoby nijaký, ale byl to záměr? Možná ano, aby o to více vynikl kontrast s živějším podáním druhé hlavní postavy a koncem jako takovým? Jaký také může být člověk, který má celý život všechno, ale vlastně nemá nic? Možná přesně tak unylý. Pokud ale odhlédnu od všech těchto nedůležitých drobností a půjdu po meritu věci, tak tato dystopie je jedna z nejpravděpodobnějších a dosažitelná během půl generace. Lidé jako otroci, kteří za svoji práci dostávají jen chléb a hry, ale už opravdu nic víc - nejsme tomu již dnes (2017) zatraceně blízko? Zatím nás ovšem obklopuje ještě něco jiného než obrazovky, to se ale může velmi rychle změnit. Při sledování jsem se nudil, ale poselstvím mě film velmi znepokojil a ani po týdnu ho nemohu dostat z hlavy, což je rozhodně známka výjimečnosti. (19.01.2017)

Tak tu máme druhý díl Black Mirror a já zjišťuji, že je každý díl o něčem jiném. Ale vlastně mi to vůbec nevadí, protože si můžu pouštět jakoukoli epizodu aniž bych byl závislý na té předchozí. Teď už k této. Velice dobře zahraná satirická komedie s malou lovestory. Virtuální svět je vytvořen velice propracovaně tak, abychom se na nic neptali a servíruje nám jen to důležité. Tím nám zaručuje rychlé tempo, které se mi líbilo a pořád bylo na co koukat. (28.01.2019)

Futuristicky sarkastické pojetí, přesto se slušnou myšlenkou. Místy mdlé scény do sympatických čísel hnala dvojice Jessica Brown Findlay a Daniel Kaluuya. Čím víc nesmyslně šlapou, tím víc výhod mají. Každý den jako přes kopírák, bezvýchodnost, nehmatatelné štěstí, umělé cíle, v pokoji jen postel a obří televizní obrazovky plné nepřirozené radosti. Být viděn, nezapadnout. (16.01.2020)

Přemýšlela jsem nad tím... A nedalo mi to, musím napsat komentář. Byla jsem z tohoto dílu ''přešlá''. Sakra ono se to odehrává jakože v budocnosti ale ve finále mi to strašně připomnělo náš momentální svět. Všichni se ženou za ''něčím'' což v BM byly merity. Makáme, dřeme, snažíme se mít co nejvíce abysme si mohli koupit co nejlepší a nejkvalitnější věci, tak jedeme každý den, dokola a dokola.....A čím dál tím méně lidí umí využít ty peníze na něco užitečného nebo radostného. Koupíme si něco, co ani nepotřebujeme nebo nechceme, jen proto aby nás okolí vidělo lépe, abysme mohli zamachrovat... V dnešní době influencerů, kdy děti vidí všechno on-line a na internetu a přijde jim úplně normální, jet na dovolenou kolem světa. A tak rodiče makají na pásu, berou přesčasy aby to dítěti dopřáli. Vyšťavení nakonec na dovolenou jedou, dítě je za největšího frajera a subscribeři jenom lítaj… A rodiče jsou vlastně nakonec šťastní, protože Marie a Bedřich od vedle jeli jenom do Chorvatska... meh… Jsme lepší... A tak dřeme dalších X měsíců abychom si mohli dopřát další věc, která nám nakonec nic nedá... a dokolečka dokolaaaaa….. (18.07.2019)

Veškerá váha leží na posledních deseti minutách a celá předchozí stopáž mohla být mnohem efektivněji přednesena za mnohem kratší dobu - a kdyby měl celek 20 minut a ne hodinu, nepůsobilo by to nakonec tak banálně, ale jako úderná zkratka. Tohle je jedna z mnoha ukázek, kdy se krom high concept námětu nepodařilo nic přinést ke stolu. (09.06.2019)