Černé zrcadlo

Protože mě víc dílů potěšilo než nepotěšilo, přikloním se k lepšímu hodnocení. Film začíná spíš průměrným příběhem o tom, jak jsme schopní tak důležitou věc jako politika vidět optikou zábavy, která nakonec tak zábavná není. Fifteen Million Merits je cynická sranda o tom, co všechno člověk neudělá pro slávu. The Entire History of You zase emotivní příběh o tom, že někdy je lepší nevědět. Be right back vypráví o ztrátách, které ani moderní technologie nenahradí, a The Waldo Moment o znechucení politikou a slepotě ke stejně nechutným vlivům. Nejslabší jsou u mě díly White Bear a White Christmas, které jsou až moc nesofistikované a neslavný konec u nich není nic víc než hra na efekt. (27.07.2015)

Black Mirror je bezesporu sociálně důležitý a trestuhodně ojedinělý sociálně-osvětový počin a bylo by fajn, kdyby každý člověk musel všechny díly vidět a diskutovat v rámci společenské výchovy dřív, než ho pustí k maturitě. Jen škoda, že jako umělecké dílo je zbytečně kvalitativně rozkolísaný, že nápady nejsou vždycky vytěžené na maximum s adekvátní průraznou silou a tříštivým potenciálem těch nejlepších dílů a samozřejmě také, že jich není rok co rok víc, aby postupně pokryly všechny neuralgické body soudobého lidstva, protože by jinak mohl mít fantastický ozdravný účinek – vracet milionům diváků prožitek či aspoň povědomí původní citlivosti a emočních reakcí právě tam, kde je každodenní realita chce mít otupělé, navyklé a netečné. *** Všechny náměty, představené technologické vynálezy a vize blízké budoucnosti vystavěné na jejich společenském využití/zneužití, jsou bezesporu dobře zvolené (často nejsou originální, naopak: těží z plejády těch nejodvážnějších a nejnebezpečnějších vizí, které se objevily ve světové scifi a anti-utopické literatuře a obstály jako platné komentáře současného světa a jeho nelaskavého vývoje, a jako takové ještě ani zdaleka nejsou vyčerpány – co naplat, prognostická scifi literatura pořád ještě běží mílovými kroky před filmem), ale hodně ztratí na efektu, když jsou ilustrovány na příliš banálním, schematickém příběhu. *** U těch několika dílů, kde se téma potká se správně navrženým a dostatečně komplexním příběhem a s důsledným zpracováním, jež člověka vtáhne a nenechá ho se odpojit, to funguje parádně – na představené vize, na možnosti využití či zneužití konkrétních technologií a případné následky a s nimi spojené prožitky člověk už jen tak nezapomene. Kdežto jiné vize, byť stejně nebezpečné a silné (některé nápady jsou v literatuře dávno prozkoumány a rozehrány mnohem komplexněji a působivěji), bohužel tolik nevyniknou. *** *** Top klenoty (ale je potřeba to vidět celé, žádný díl nejde pod tři hvězdy, většina je na čtyři a zásadní síla je v naléhavé působivosti celého provokativního komplexu): Patnáct milionů meritů (S01E02), Lovná zvěř (S02E02), DJ na odstřel (S04E04). *~ (26.12.2019)

Seriál jen jednou šlápne do měkkého, ale pravda je, že šlápne pořádně a ještě to hodně rozšlape. Ale přesto zůstává zábavným počinem plným fantazie. Tvoří svébytný svět, a to nejen v San Juniperu. Nabízí satirický pohled na vztahy lidí mezi sebou, technologiemi a médii. Mazy Dayová do tohoto seriálu vůbec nepatří, je apendixem, jenž je nutno vyříznout. Pro účely střízlivého nadšení z Černého zrcadla jsem tudíž tento malý chirurgický zákrok pro své potřeby učinila. Z 26 epizod jsem si pouze u jedné říkala, že něco malinko podobného jsem již viděla. (24.09.2023)

|| Scenár: Charlie Brooker | Hudba: - | Distribúcia: Channel 4 || Vizuálne i obsahovo úchvatná filmárčina, ktorá už vôbec nenesie znaky televíznej produkcie. Spolu so Sherlockom je Black Mirror nový mílnik v kinematografii, ktorý svojou britskou eleganciou predurčuje svetlú budúcnosť pre nezávyslých tvorcov. Niektoré epizódy sú svojou schopnosťou vykresliť nástrahy technokratickej blízkej budúcnosti pre mňa už teraz kultové, nútiace ma zamyslieť sa nad závažnosťou mojích digitálnych a virtuálnych životných volieb. | Blu-Ray, THX, EN DTS | (05.05.2014)

Black mirror, ostatně jako každá správná dystopická záležitost, bere budoucnost pouze jako imaginární optiku, lupu, jež je kriticky zaměřena na současné trendy. Zatímco optimističtěji laděné sci-fi doplňují otázku „co kdyby...“ dodatkem „...lidé vymysleli, tohle a tohle“, či „podnikli to a to“, Black Mirror větu „co kdyby...“ dokončí „...jsme pokračovali v tom, co děláme špatně i nadále.“ Proto mám mimochodem raději dystopie, než utopie - protože v nich mohou tvůrci často zabít dvě mouchy jednou ranou – na jednu stranu upustit uzdu fantazii, na stranu druhou se jadrně vyjádřit k realitě, jež nás obklopuje. A tak možná i donutit společnost k zamyšlení se nad tím, jaké následky mohou mít věci, jimž dnes jen málokdo přikládá skutečnou váhu. (26.11.2016)