Go, Go You Who Are a Virgin for the Second Time
Obsahy(1)
Dospievajúce dievča Popp je znásilnené štyrmi mladíkmi na streche obytného domu. Chlapec Tsukiji znásilnenie pozoruje z väčšej vzdialenosti. Po odchode násilníkov pristúpi k dievčaťu a začnú sa zhovárať. Ona ho požiada aby ju zabil, on to ale odmieta. Obaja vyjdú na svetlo so svojimi trápeniami z ich bolestivej minulosti, čo ich zblíži. Popp po chvíľke zistí, že Tsukiji je veľmi nebezpečný, no už je neskoro. Nešťastie na seba nenechá dlho čakať... (Astaroth12)
(více)Recenze (15)
Dokonalá ilustrace vztahů mezi normálním a šíleným, ambivalentnost mezi pozitivním a negativním chápáním aktů, jako je znásilnění či zabití je neuvěřitelně zneklidňující. Jako většina Wakamacuových filmů. Jestliže například ve Violated Angels dosahuje podobných účinků Godardovským využitím nesouhry obrazu a zvuku (úsměvy versus noisové skřípění...), zde sice též trochu obdobně používá bezstarostnou jazzovou hudbu u násilných scén, ale přenáší se to i do jiných rovin: snad nejvíce zneklidňující je předposlední scéna, kdy se obě hlavní postavy poprvé jakoby bezstarostně smějí (do té doby se chovaly naprosto tragicky, smrt jim dýchala na záda), ovšem jejich radost rozhodně neprýští z toho, že by se myšlenek na smrt či o smrti a zabíjení vzdali... ()
V budovaní klaustrofobickej, priam až hypnotickej atmosféry bizardností na úrovni halucinogénneho tripu s omamným, sláčikovým hudobným podmazom vás tento extrémne nihilistický, pinku eiga film spoľahlivo pohltí. Aj keď paradoxne vo svojej krátkej stopáži pre mňa mierne naťahovaný, vzhľadom na dobu vzniku film vyznieva práve ako silne mrazivé opozitum k Západu a jeho "dobe kvetín". Ostatne k tomu ho viaže aj v samotnom závere zaradenie dobových fotografií z hroznej udalosti v noci z 8. na 9. augusta 1969... . ()
Upozornenie: Tento film nech pozerajú len tí, čo už majú v japonskej exploitačnej tvorbe niečo napozarané, lebo ostatný tento film asi neprijmú a môžu dať dosť nízke hodnotenie a myslím si, že tento film si to nezaslúži. Film je natočený takou surrealistickou formou a príbeh nieje ani tak dôležitý, ale tá umelecká stránka filmu je výnimočné dokonala. Film plynie pomalí, režisér si povedal, že nemáme sa kde ponáhľať a urobil dobre. Aj mŕtvoly tu boli pôsobivo naaranžované, myslel na každý detail. Vizual bol krásny a aj vraždenie v tomto filme nevyznelo krute, ale neobyčajne. Film bol točený hlavne pre menšinového diváka ako pre masu a to je vidieť. Ked sa mi film rozležal pár dní v hlave dávam plný počet a to hneď po skončení filmu som uvažoval nad 3*, asi to budem robiť častejšie. ()
Třetí hvězdu dávám jen za odvahu tvůrců přijít s něčím tak drsným ještě na konci šedesátých let. Sice japonské exploitation bylo vždycky o kus odvážnější a možná existuje ještě odvážnější staršího data, ale na to jsem zatím nenarazil a v jiných zemích už vůbec ne, takže to vnímám i jako pravděpodobnou inspiraci Poslední dům nalevo nebo Plivu na tvůj hrob. Má to ve filmovém světě význam, který si uvědomuji, ale zároveň je to film, který svým způsobem už zestárl. A teď nemyslím zrovna filmařskou stránku (scéna znásilnění je natočená dost nepříjemně), ale Wakamacuvo umělecké podání dopadu potlačování emocí u Japonců a zla v nás. Sice chápu, co mi to chce říct, ale buď je to podané natolik lokálně, že mi uniká větší hloubka, nebo to je vcelku vlastně strašně banální. Taky mi teda vadila typická přehnaná japonská expresivita, která dává důraz na všechnu tu depku neustálým opakováním stejných replik, ale to už k Japonsku patří (i když přiznávám, že dvakrát mě to spíš rozesmálo než znepokojilo). Spíš jsem od té hodiny čekal víc. A přitom ta pomalá atmosféra by mohla fungovat, ale zabíjela ji přehnaná doslovnost, která je sice jedním ze dvou základních typů japonského psychologického filmu, ale filmy s ní stojí často na ní, zatímco tohle svoji stopáž chce táhnout atmosférou. Lépe by to fungovalo, kdyby to byl druhý typ japonského psychologického filmu; tedy takový, kde je vše důležité řečené buď obrazem, nebo mezi řádky a moc se tam nemluví. Takhle to na mě silnější dopad celkově nezanechalo, jen ve dvou nejdrsnějších scénách. Slabé 3* ()
Exploiter konce 60. let s uměleckými ambicemi? Možná ... Každopádně opakované znásilňování, všudypřítomná nahota, do toho krvavé vraždění a totálně "mimo" dialogy až na nějakém dadaistickém stupni dělají z tohoto násilného flicku přece jen trochu víc, než jsou běžné exploitery ... Je to zajímavé, hodně japonské ... rozpracovaná problematika, možná? Ale čeho? Násilí, sex, vražda, sebevražda (v Japonsku velmi žhavé historické téma) ?? A nebo pouze rafinovaný trik vypovídající o problematice dospívání mládeže na pozadí násilného filmového masakru? Těžko říct ... ale zajímavé je to hodně. I když trochu umělé. Močení do obličeje a do úst v roce 1969??!! Nevídané ... :-) ()
Galerie (4)
Photo © Blaq Out
Reklama