Dveře dokořán

Původně jsem zamýšlel tři *, ale nakonec se to ve mně celé rozleželo a jdu směrem nahoru. Oscarový Anthony Minghella se komorní londýnskou romancí vrací po tříleté odmlce a jeho nejnovější dítko je v mnoha ohledech velmi atypické. Sám si napsal scénář a nutno podotknout, že jeho hůře srozumitelné dialogy jsou zřejmě pod vlivem stejnojmenné divadelní hry přeplněny metaforami v už tak komplikovaném podání. Ambiciózní intelektuál a dobrosrdečný spolumajitel dobře prosperující firmy Will Francis v něm podstupuje riziko, aby pomohl neúplné bosenské rodině. Riziko takové, že vedle honby za viníky opakovaných krádeží podlehne kouzlu bosenské muslimky a je ochoten vsadit letitý partnerský vztah, který se vší pravděpodobností uvízl na mrtvém bodě. Minghella se snaží zachytit zdánlivé banality naší každodennosti (postavy působí jako naši sousedé či přátelé), nesoudí, ale zahlcuje nás emocionální plnokrevností životních pravd, které nás den co den obklopují. Škoda jen, že skvěle vykreslené postavy utápí v již zmiňovaných dialozích, které se třeba v případě výměny názorů přetavují na dva monology. Příkladem jest svérázná hádka Willa s Liv, do které zasahuje vřískající dcera. Celé atmosféře naopak přispívají herci i obrazová věrohodnost kameramana Benoîta Delhommea. Neokázalé herectví Juda Lawa nezklame, jak už jsme si ostatně zvykli, a mnohými osočovaná Robin Wright Penn (nominace na British Independent Film Awards) mi tu jednoduše sedla. Zarážející je naopak závěr v podobě nejen Willova ušlechtilého jednání (ušlechtilý je ostatně i v okatém případě možné náhodné nevěry s vlezlou prostitutkou), ale právě i jeho partnerky Liv, která i přes nevěru svého muže křivě vypovídá u soudu a svou těžko uvěřitelnou úlohu s kamennou tváří přijímá. 70%. (16.01.2008)

Skvělý herecký výkon Juliette Binoche, atmosférická hudba a nápaditá kamera jsou silnými kartami, které ovšem shazuje scénář. Nevím jestli se jedná o adaptaci divadelní hry, či to byl jen původní záměr (a nebo jsem vedle úplně), ale polovina scén působí jako z divadla rutinně vytažené, pro děj či ústřední myšlenku zbytečné, někdy rušící a někdy nudící. (29.04.2008)

Reziser Anthony Minghella /Talentovany Pan Ripley, English Patient/ natocil prijemny, sympaticky film s dobrou zapletkou. Film ani chvilu nenudi, realie Londyna potesia, male udalosti rozprudia nasledujuci sled udalosti, v ktorych nuda nema sancu. Zid Zakon /ja viem, Jude Law - Talentovany pan Ripley, Nepritel Pred Branami/ to zahral na urovni a prestal mi vadit, k tomu Juliette Binoche /Trois Couleurs : bleu, blanche, rouge/ je tiez vyborna herecka, takze o herecke koncerty je postarane. Najma ked sa k tomu pridruzi mlady zlodej Rafi Gavron /serial Rim 2005/ a skvela Vera Farmiga /The Conjuring/. Hlavna linia nenudi, film ma tempo, spokojnost. Viac takychto snimkov. 86 % (04.07.2015)

Minghella to s herci vždycky uměl bravurně, stejně jako x situačních scén, ve kterých si říkáte, že se vám v životě přesně ta či ona už stala a reagovali jste úplně stejně. Breaking and Entering má především připomenout sílu dlouhodobého vztahu, opravdového partnerství, soužití a řešení více či méně triviálních problému, které člověka provázejí každý den. Důraz na hlavní hodnoty je tu jasně patrný, přičemž alternativní odklony jsou spíše jen jako opepření příběhu (zloději, prostitutka apod.). Inteligentní, dialogově silné a herecky brilantní. Chybí snad jen velkorysá výprava a čarokrásná hudba, na kterou jsme byli u mistra zvyklí. Holt industriální Londýn je trochu jiný šálek čaje. (20.02.2014)

Už dlouho jsem neviděl dobrý a chytlavý film o lidských vztazích, osudech, dramatech celkem všedního života, vnitřních pochodech. Minghella dokázal vymáčknout z minima maximum, a to i za pomoci skvěle sedícího a výtečně hrajícího Law-a. Bez těchhle dvou bych šel s hodnocením podstatně dolů, protože jinak film nemá napříkrat oproti pár dílům telenovely co nabídnout. Obzvlášť pokud je natažený na dvě hodiny filmového pásu... (28.10.2008)