Dveře dokořán

Touha po nalezení lásky ve spalující vášni bohužel naráží na neprostupnost šedivých betonových zdí okrajových částí města nad Temží, které snad jako by ani štěstí, nejenom v lásce, nikomu nepřály. Minghella tahá spoustu pravd o tom, jak může vypadat láska bez naděje z obyčejných dialogů, které však v sobě skrývají neskutečně podmanivé kouzlo, jež se snaží prodrat na povrch skrz bezkrevné kulisy industriální čtvrti plné albánských přistěhovalců. Dvě hodiny jsem poctivě skládal střípky pocitů, které se naplno scelily až při závěrečných titulcích. Tak silně, až jsem ochoten tu nevěrohodnou výpověď u kárného řízení pozapomenout. (28.10.2007)

Původně jsem zamýšlel tři *, ale nakonec se to ve mně celé rozleželo a jdu směrem nahoru. Oscarový Anthony Minghella se komorní londýnskou romancí vrací po tříleté odmlce a jeho nejnovější dítko je v mnoha ohledech velmi atypické. Sám si napsal scénář a nutno podotknout, že jeho hůře srozumitelné dialogy jsou zřejmě pod vlivem stejnojmenné divadelní hry přeplněny metaforami v už tak komplikovaném podání. Ambiciózní intelektuál a dobrosrdečný spolumajitel dobře prosperující firmy Will Francis v něm podstupuje riziko, aby pomohl neúplné bosenské rodině. Riziko takové, že vedle honby za viníky opakovaných krádeží podlehne kouzlu bosenské muslimky a je ochoten vsadit letitý partnerský vztah, který se vší pravděpodobností uvízl na mrtvém bodě. Minghella se snaží zachytit zdánlivé banality naší každodennosti (postavy působí jako naši sousedé či přátelé), nesoudí, ale zahlcuje nás emocionální plnokrevností životních pravd, které nás den co den obklopují. Škoda jen, že skvěle vykreslené postavy utápí v již zmiňovaných dialozích, které se třeba v případě výměny názorů přetavují na dva monology. Příkladem jest svérázná hádka Willa s Liv, do které zasahuje vřískající dcera. Celé atmosféře naopak přispívají herci i obrazová věrohodnost kameramana Benoîta Delhommea. Neokázalé herectví Juda Lawa nezklame, jak už jsme si ostatně zvykli, a mnohými osočovaná Robin Wright Penn (nominace na British Independent Film Awards) mi tu jednoduše sedla. Zarážející je naopak závěr v podobě nejen Willova ušlechtilého jednání (ušlechtilý je ostatně i v okatém případě možné náhodné nevěry s vlezlou prostitutkou), ale právě i jeho partnerky Liv, která i přes nevěru svého muže křivě vypovídá u soudu a svou těžko uvěřitelnou úlohu s kamennou tváří přijímá. 70%. (16.01.2008)

Mladý architekt osciluje mezi svoji dokonale chladnou ženou ze Severu a nedokonale vášnivou Jižankou. U obou hledá cit a ani u jedné nenajde vztah bez kazů a bolesti. Manželská krize řešená banálně nevěrou je aspoň lehce stravitelnější tím, že nevěru provázejí nebanální okolnosti. Ale v podstatě je to nudná záležitost bez výraznějších scén nebo zajímavých dialogů. Je to dost povrchní, jako divácký zážitek to nezanechává stopy. (29.04.2018)

3,5*/5...Pozitívne hodnotím "ľudský rozmer" tohto snímku, no snaha o dokonalú civilnosť príbehu a postáv pre mňa mierne stratila hĺbku pri náhodnom stretnutí dvoch ústredných postáv a následnom počínaní Juda Lawa, sorry...Oceňujem predovšetkým herecké výkony a psychológiu jednotlivých (niekedy aj okrajových) postáv. Minghella vie zahrať na city, tentokrát to nebolo "naplno" ani zďaleka..To však nemení nič na fakte, že Breaking and Entering je film hodný pozretia... (30.11.2008)

Okázalé herecké výkony v ne-až-tak vrstevnatém scénáři, který se navenek tváří velkoryse, ve skutečnosti toho však moc nesdělí. A když se má film doklopýtat ke svému závěru, učiní tak čistě proto, že už trvá ke dvěma hodinám a ne proto, že by vše logicky a uspokojivě završil. Minghellovo podchycení životních pravd je nicméně odzbrojující! (30.01.2007)