Dveře dokořán

Myslím, že málokterý muž by dokázal odolat půvabu Juliette Binoche, takže její obavy ze spodního prádla byly fakt zbytečný, protože i kdyby si na sebe oblíkla zástěru, nebo tepláky, tak bude pořád rajcovní. Nikdo nikdy předem nev,í koho mu osud připlete do cesty a z jakého důvodu ,ale všechno co se stane, i to kolikrát těžko pochopitelný, má nějaký svůj smysl. Citlivě natočené drama k zamyšlení s vyjímečně štastným koncem pro všechny. "Nejradši bych všechny Tvý smíchy pochytal do krabice a nikomu bych nepůjčil klíč." (15.11.2012)

Minghella je (byl) skvělý režisér a jeho smrti je věčná škoda. Dveře dokořán se rozjíždí jako mohutný rychlík a od úvodní vloupačky na sebe nalepují další a další zápletky až si zhruba ve dvou třetinách začnete říkat, jak jen to chce ten režisér/scénárista důstojně zakončit, že to snad ani nebude možné. Nevím jestli to bylo možné, každopádně Minghellovi se to nepodařilo a skvělý film kazí hloupým závěrem. Chtělo to vynechat pár linií a bylo by líp. Jude Law předvádí vynikající výkon, jeho zpustlý rozcuchaný dobrácký architekt je přesně tak zahraný, abych si mohl říct "Chtěl bych být jako on.", ale bez jeho trablů!:-) (13.10.2008)

Oproti "Anglickému pacientovi" nebo "Návratu do Cold Mountain" méně rozmáchlé ale o to působivější drama, rozehrávající známé téma setkávání lidí, pokoušející se nalézt lásku u lidí, které ani skoro neznají. V tomto případě se jedná o architekta, který už nezvládá život s přítelkyni a nevlastní dcerou trpící autismem a bosenskou emigrantkou jejíž syn vykrade firmu zabývající se architekturou a jejíž spolumajitelem je právě zmíněný architekt. Film stojí převážně na výkonech Judea Lawa a Juliette Binoche. Pozadu však nezůstává Robin Wright Penn ani chytrý scénář a citlivá režie. Škoda, že už se od režiséra nedočkáme žádných filmů. (07.01.2009)

Velmi citlivé, sociálně laděné psychologické drama ze současného kosmopolitního Londýna, příběh poměrně složitě vystavěný na ústřední dějové zápletce, na střetu mezi úspěšným podnikatelem, zahradním architektem Willem a patnáctiletým výrostkem, bosenským emigrantem Mirem, ten se pravidelné docházce do školy vyhýbá a místo vzdělávání si přivydělává vloupáními a krádežemi pro místní bosenský gang, Will je zpočátku jen Mirova další oběť a když se vloupání troufale opakuje, rozhodne se Will dalším čelit sám, od tohoto momentu se začítá odvíjet sled událostí, které Willa přivedou do prostředí, ve kterém Miro žije se svou matkou Amirou, s ženou, která svého syna bezmezně miluje a snaží se s velkým úsilím pro oba zajisti v obtížných podmínkách cizího prostředí co nejuspokojivější existenci, postupně se s ní přes řadu záměrných setkání sblíží, ale syn se matce přizná, že Will je právě ten muž, kterého on opakovaně vyloupil, že ho podezřívá policie a hrozí mu zatčení, zděšená matka začne podnikat zoufalé kroky, jen, jen, aby syna zachránila a mohli se tak společně vrátit do své rodné domoviny, tam kam skutečně oba srdcem i myšlenkami patří, do Sarajeva, opravdu velmi poutavě ztvárněný příběh s nádherným, i když jen těžko uvěřitelným romantickým závěrem, kdy vše dostává jakýsi smířlivý řád a osvobozující novou, čerstvou harmonii. (22.11.2012)

Není to tuctový film a minimálně jeden zvrat je fakt nečekaný (fotky Juliette Binoche), ale prostě mě to nějak ne a ne bavit. Mám rád Jude Lawa, ale tady byl jakejsi divnej. Hrozně citlivej atd. Přišlo mi to jako červená knihovna, kde se o drsnosti té čtvrti jen mluví, ale ve skutečnosti, když vám tam někdo ukradne komp, nebo káru, tak to stejnak do týdne vrátí. (26.05.2013)