Vzpomínky

Je poznat, že snímek natočil Tony Scott, kvůli všem těm technickým hračičkám. S čím jsem měl velký problém, byla technika, "se kterou tajně disponuje vláda." Nezajímala mě nějaká logika, jen tenhle základní fakt a výchozí bod, díky němuž mi všechny další věci připadly nevěrohodné a nemožné. Včetně té netradiční, příjemné romantické dějové linky. I když jde o sci-fi. 70%. (16.02.2007)

Déjà Vu mě velmi mile překvapilo. Zpočátku jsem byl dokonce naprosto nadšený jeho nápadem a propracovaností. V polovině však scénář uhne příliš hollywoodsky mainstreamovým směrem (přičemž jeho logika mizí) a mé nadšení opadá. V otázce cestování časem totiž upřednostňuji pohled "Whatever happened, happened" před "You can change everything". Přesto tento film pokládám za velmi dobře odevedenou práci, na kterou se vyplatí podívat. (29.08.2010)

Na "Déjà Vu" zaujme především to, jak jeho scénář přinesl ideální rámec pro stylový vývoj režijního rukopisu Tonyho Scotta. Po extravagantní "Domino", kde nespolehlivá vypravěčka dávala prostor k okázalému formálnímu hýření, působí nadcházející Scottův projekt jako zdánlivé zklidnění. Ale při tom režisér pro své hrátky s impresí okamžiku za pomocí kombinování různých kamer, materiálů, rychlostí snímání i postprodukčních procesů našel ideální uplatnění ve zdejším vyprávění, které v zásadní prostřední části pracuje s možností nahlížet do probíhajícího času v minulosti a při tom měnit úhly pohledu. Ve svých vrcholných scénách tak film přináší divoce fragmentarizovaný pohled na souběžně probíhající dvě časové roviny, ale právě díky vizuální stylizaci se zde divák ani na chviličku neztrácí. "Déjà Vu" právě v tandemu s "Domino" představuje dva vrcholy pozdního období Scottovy filmografie, kde dostal ve scénářích ideální rámce pro své formální experimenty - v jednom případě k bezuzdnému divočení v zájmu zvýšení expresivity a blouznivosti předkládaného vyprávění a na druhé straně paradoxně k jejich nasazení pro maximální přehlednost i věrohodné zobrazení fantaskních elementů potkávajících se časových rovin. (17.11.2020)

Vřele doporučuji číst jenom těm, kteří to viděli......Celý tenhle film si hraje s problémem cestování v čase a je sympatické, že i samotné postavy (rádoby vědci se svojí cool mašinou Sněhurka) ho ve filmu řeší a přemýšlí, jestli tedy pracuje na bázi osudu či rozvětvení realit. Nakonec se ale bohužel, jak se dalo čekat, rozhodli tvůrci pro paradoxy. A to je hlavní problém, který mám s tímhle filmem. Moje očekávání byla před koncem snímku obrovská, jelikož vše nasvědčovalo tomu, že se vše stane znovu úplně stejně, beze změn, a to by bylo geniální, nebo možná ne geniální, ale minimálně logicky správné a v amerických filmech o cestování v čase nezvyklé. To, že se tak nakonec nestalo, mi celý pohled na Déjà Vu citelně zkazilo, neboť film tím tak ztratil to jediné, čím by se od ostatních snímků s touto tematikou lišil. A neobměkčilo mě ani vyvedené technické zpracování a že je to docela zábava, spíše se mi vybaví naprostá absurdnost celého zařízení jménem Sněhurka a mizerný scénář. (23.01.2008)

Tony Scott si vzal na paškál další akční thriller, tentokrát s tématikou cestování v čase. Scénář je obvzlášť v první polovině geniální a nemám mu co vytknout, druhá polovina už tak dobrá není, ale rozhodně to není žádný blábol. I když je pravda, že podobné scénář už jsme viděli v lepším provedení např. Minority Report. Denzela Washingtona, kterého mám poslední dobou čím dál tím radši, předvedl slušný výkon. Vedlejším rolím Vala Kilmera a Jamese Caviezela nemám co bych vytknul. Tony Scott opět nezkmanal a i zde se můžeme těšit jeho typickému střihu (i když ne takové orgie jako v Dominu) a bohatým barvám. Nebýt slabší druhé poloviny tak je to za jasných pět..... (08.01.2008)