Obsahy(1)
Existencionalistická dráma natočená na motívy divadelnej hry s rovnomenným názvom od slovenského spisovateľa Ivana Bukovčana. Príbeh desiatich zdanlivo náhodne vybraných ľudí umiestnených v pivnici jedného malého mesta počas nacistickej okupácie Slovenska. Pomaly sa začínajú vynárať fakty, vykresľovať charaktery a príbeh začína naberať nebezpečné tempo. (Marys)
(více)Recenze (40)
Limity tohto filmu do značnej miery určovala už samotná predloha. Výborný námet poskytoval jednak dramatické a tiež aj herecké možnosti pri rozvíjaní komornej drámy. Tie herecké sa vďaka viacerým výborným hercom na čele s Jozefom Kronerom aj naplnili. Ale u samotného príbehu mi chýbala väčšia autenticita. Niekedy som mal pocit, že som v škole, na hodine slovenčiny, kde práve preberáme rozvinuté vety. Ale celkovo film, za ktorý sa nemusíme hanbiť. ()
Filmová výzva Virtuální RETRO KINO uživatele Willy Kufalt. Člověk a jeho pud sebezáchovy ve vleku zešílevších dějin, tváří v tvář zlu, proti kterému je bezmocný. Zachovat si hlavu nebo tvář? A proč ne obojí? Měli losovat, tedy nechat to na náhodě (věřící by řekli na Pánu Bohu). Jednoduché a bez následných výčitek, protože odpovědnost by měl osud či Bůh a hlavně (!) ten německý major, který rozhodl o popravě civilistů. Takže vylosovaného by náckové popravili, devět lidí by přežilo. Ti z „rukojemníků“, kteří měli svědomí, si pak mohli sami před sebou zachovat tvář. Jak? No přece tím, že by se přidali k odboji! Už žádné pasivní čekání na konec války, ale aktivní odpor proti zlu. Čili vykoupení. Místo aby vedli žabomyší hádky, naplano žvanili o potřebě zachovat si lidskou důstojnost a doufali, že se situace „nějak“ vyřeší sama. Což se pohříchu i vyřešila. Nejvíc mi vadilo, že to pro mě nebyli lidé z masa a kostí, ale jen divadelní postavy (byť některé i výborně zahrané), v příhodných chvílích deklamující hluboká moudra. Jak napsal Rozjimatel: „Postavy sa chovajú dosť neprirodzene, zaujímajú čudné pózy a prednášajú patetické prejavy. Priam ukážkovým príkladom je postava Samuela Adamčíka, ktorý raz za čas vyjde z tieňa a strojene prednesie nejakú vznešenú múdrosť.“ Ani ne tak psychologický film se živými postavami, jako spíš úmorné předčítání z Bible a Etického kodexu lidství. Viz nascendi: „U samotného príbehu mi chýbala väčšia autenticita.“ Pětihvězdičkové poselství, bohužel ve výsledku jen za tři. ()
"Najväčším nepriateľom Slovákov sú Slováci..." 1 mŕtvy nemecký vojak = 10 mŕtvych civilistov. Táto nemecká matematika platila na všetkých okupovaných územiach. Komorne ladená dráma si nekládla za úlohu ukázať vraždenie civilistov ani povýšenecké jednanie Nemcov, ale rozobrať situáciu desiatich náhodne chytených ľudí, ktorí boli v nesprávnom čase na nesprávnom mieste. Desať rôznych ľudí, každý iného spoločenského postavenia, desať rôznych charakterov a názorov. Desať ľudí rozoberá svoju situáciu v pivnici rodinného domu. Priestor dostáva každý z nich, v tomto je film naozaj profesionálne zvládnutý, ale predsa len najviac pozornosti na seba strháva trojica Króner, Chudík a Adamovič. Komornosť filmu vôbec nevadí, práve naopak. Umocňuje pocit stiesnenosti a bezbrannosti. Skvelá herecká zostava, výborné dialógy o živote a smrti a rôznorodosť charakterov, to všetko sú dôvody, prečo sa nudiť nebudete. "Ak sa do rána vrah nenájde, budete všetci popravení..." 80%. ()
Filmů, které jsou zarámovány malým uzavřeným prostorem je hodně. Takový prostor je vhodný pro rozvíjení existenciálních témat. Třeba počínaje od J.P. Sartra Za zavřenými dveřmi. Patří sem i Buñuelův Anděl zkázy, a mnoho další psané i filmové literatury. Myšlenka to není nijak originální, záleží jen, jak se zpracuje. Slovenská verze je výborná ve všech smerech a mlže se rovnat i se dvěma uvedenými. Diváckým úkolem je povýšit situaci na sto, milion a 8 miliard lidí uzavřených v odpovídajícím prostoru. ()
,,Dáva nám možnosť narobiť z ľudí zbabelcov, prašivcov a udavačov. Taký starý recept, ten váš major ho dobre pozná... (...) Človek nemá veľa možností, ale vždy má aspoň jednu možnosť: zostať človekom.“ S dramatem pana Bukovčana jsem se setkal ještě na střední jako student a z celé povinné četby na gymplu byl KOHÚT snad tím nejzajímavějším dílem, které oproti většině zbylých toho dost ve mě zanechalo a působí na mě úderně i v tomto filmovém provedení, které jsem si po letech zopakoval. Zápletce (spočátku částečně záhadného a nejasného) procitnutí skupinky lidí v uzavřeném prostoru se tu dostalo kvalitního zpracování dávno před tím, než ji plně začali využívat (mnohdy až lacině zneužívat) tvůrci horrorového žánru, a precizní vykreslení psychologie všech přítomných postav, s přesným zasazením do kontextu nacistické okupace dodává vyznění na uvěřitelnosti a tím i na silném diváckém zážitku. Když Fischl svěřuje svým rukojmím klíč, všichni se ocitají v závažném morálním dilematu... možnost na výběr s logickou argumentací se snadno probudí i v přihlížejícím divákovi, stejně jako v nejedné postavě: rebelského uprchlíka nikdo nezná, prostitutka není prospěšná pro společnost, starým lidem už moc těch let nezbývá... jenže v každém případě se za volbou oběti skrývá ztráta života, jenž má nenahraditelnou hodnotu. A to se stává v daném okamžiku nejen pohledem přidávajícím na depresi z možného vyústění, ale rovněž vrcholným spouštěčem prověření psychiky a povahy všech zúčastněných, jejichž charaktery se uprostřed krajně hraniční situace odhalí a projeví v plné nahotě bez přetvářky. Film je nejen mistrovsky napsaný a zahraný, ale režisérovi se podařilo rovněž v prostředí ponurého sklepa vykřesat silnou atmosféru, která se táhne celým dramatem až do kýženého rozhodnutí. [95%] ()
Reklama