Obsahy(1)
Existencionalistická dráma natočená na motívy divadelnej hry s rovnomenným názvom od slovenského spisovateľa Ivana Bukovčana. Príbeh desiatich zdanlivo náhodne vybraných ľudí umiestnených v pivnici jedného malého mesta počas nacistickej okupácie Slovenska. Pomaly sa začínajú vynárať fakty, vykresľovať charaktery a príbeh začína naberať nebezpečné tempo. (Marys)
(více)Recenze (40)
Filmů, které jsou zarámovány malým uzavřeným prostorem je hodně. Takový prostor je vhodný pro rozvíjení existenciálních témat. Třeba počínaje od J.P. Sartra Za zavřenými dveřmi. Patří sem i Buñuelův Anděl zkázy, a mnoho další psané i filmové literatury. Myšlenka to není nijak originální, záleží jen, jak se zpracuje. Slovenská verze je výborná ve všech smerech a mlže se rovnat i se dvěma uvedenými. Diváckým úkolem je povýšit situaci na sto, milion a 8 miliard lidí uzavřených v odpovídajícím prostoru. ()
Filmová výzva Virtuální RETRO KINO uživatele Willy Kufalt. Člověk a jeho pud sebezáchovy ve vleku zešílevších dějin, tváří v tvář zlu, proti kterému je bezmocný. Zachovat si hlavu nebo tvář? A proč ne obojí? Měli losovat, tedy nechat to na náhodě (věřící by řekli na Pánu Bohu). Jednoduché a bez následných výčitek, protože odpovědnost by měl osud či Bůh a hlavně (!) ten německý major, který rozhodl o popravě civilistů. Takže vylosovaného by náckové popravili, devět lidí by přežilo. Ti z „rukojemníků“, kteří měli svědomí, si pak mohli sami před sebou zachovat tvář. Jak? No přece tím, že by se přidali k odboji! Už žádné pasivní čekání na konec války, ale aktivní odpor proti zlu. Čili vykoupení. Místo aby vedli žabomyší hádky, naplano žvanili o potřebě zachovat si lidskou důstojnost a doufali, že se situace „nějak“ vyřeší sama. Což se pohříchu i vyřešila. Nejvíc mi vadilo, že to pro mě nebyli lidé z masa a kostí, ale jen divadelní postavy (byť některé i výborně zahrané), v příhodných chvílích deklamující hluboká moudra. Jak napsal Rozjimatel: „Postavy sa chovajú dosť neprirodzene, zaujímajú čudné pózy a prednášajú patetické prejavy. Priam ukážkovým príkladom je postava Samuela Adamčíka, ktorý raz za čas vyjde z tieňa a strojene prednesie nejakú vznešenú múdrosť.“ Ani ne tak psychologický film se živými postavami, jako spíš úmorné předčítání z Bible a Etického kodexu lidství. Viz nascendi: „U samotného príbehu mi chýbala väčšia autenticita.“ Pětihvězdičkové poselství, bohužel ve výsledku jen za tři. ()
Takéto konverzačne drámy v Československu neboli ojedinelým javom a tento potvrdzuje fakt, že v tom Československý tvorcovia boli veľmi dobrý. Sú tu herecké esa na ktorých závisí úroveň celého filmu. Je sympatické, že pri Jozefovi Kronerovi sa tu objavila aj jeho žena, ktorá tam rozhodne nebola do počtu. Ladislav Chudík mi pripomínal jeho rolu v nemocnici na kraji mesta, len tu už aj trocha zvisoval hlas, ale situácia si to vyžadovala. Potom tu bol aj štandardný František Dibarbora a v roli čierneho Petra ukážkovo hrajúci Jozef Adamovič. Ale aj ostatní svoje dramatické výstupy zvládli na výbornú. Teraz pri písaní komentára rozmýšľam prečo som filmu dal len 4*, keď sa podobá na dvanasť rozhnevaných mužov, ale tu im išlo o viac ako, v tom príbehu, tým porotcom. Ale najviac ho porovnávam s filmom Obžalovaný , ktorý i keď mal iný príbeh, ale tiež bojoval za pravdu, česť a život. Tak mením hodnotenie zo silných 4* na slabých 5*. Je to 18 film z diskusie V.R.K. ()
Slovenská filmová dráma z obdobia tesne po potlačení SNP. Za zastrelenie nemeckého vojaka zatvorili do pivnice jedného meštiackeho domu 10 rukojemníkov. Strach zo smrti odhaľuje ich skutočné tváre. Situácia sa napokon tak vyhrotí, že holič Uhrík zavraždí jedného cudzinca uväzneného spolu s nimi. Chce nahovoriť ostatných, aby vinu zvalili na mŕtveho, avšak celá skupina sa postaví proti nemu… ()
Limity tohto filmu do značnej miery určovala už samotná predloha. Výborný námet poskytoval jednak dramatické a tiež aj herecké možnosti pri rozvíjaní komornej drámy. Tie herecké sa vďaka viacerým výborným hercom na čele s Jozefom Kronerom aj naplnili. Ale u samotného príbehu mi chýbala väčšia autenticita. Niekedy som mal pocit, že som v škole, na hodine slovenčiny, kde práve preberáme rozvinuté vety. Ale celkovo film, za ktorý sa nemusíme hanbiť. ()
Reklama