Dr. House

Tak tomuhle říkám dobrý seriál. Jeden z velmi mála nových seriálů, které pravidelně sleduju a který se mi líbí. Žádný několikadílný počáteční rozjezd ani zdlouhavě nudné uvádění do děje tu nebylo. Autoři nás rovnou hodili do vody zábavy a já říkám, takhle to má být. Žádný předimenzovaný mysteriózní podtón ani extrémní prodlužování zápletek na padesát dílů jedna. House je zábavný, humorný, dojímavý a lidský příběh o léčbě nemocí (a mezi nemoci neřadím jen rýmu nebo raka, ale třeba i lásku, věrnost nebo přátelství), vypointovaný a třeskutý jako čerstvě strouhaný křen proti pytlíkově prodávanýmu ostatnímu americkýmu seriálovýmu balastu. Mnohdy velice kritický ke společnosti nebo lidskému jednání (hlavně neschopnost nelhat). Jediný větší problém vidím v tom, že stejně jako CSI je House přehnaný v různorodosti případů a jejich řešení. Přinejmenším v prvním tuctu dílů to bylo hodně poznat. Jakoby se scénáristé předháněli v bizarnosti nemocí a po nocích hledali v knihovnách ty nejroztodivnější způsoby onemocnění. Naštěstí to rychle přešlo a seriál se ustálil v normálnějších kolejích (nebo jsem si na to jenom zvykl). I tak si ale myslím, že prostředky vynaložené na zjištění nemoci u jednoho člověka jsou hodně přehnané (a to hlavně při americkým způsobu zdravotního pojišťovnictví). Co se týká House (dokonale zahraného mimochodem), myslím, že už by dávno vyletěl, protože i upřímnost se musí umět podat neupřímně mile. Takhle se chovat, to se nedá ani u nás, natož v USA, kde můžete žalovat výrobce mikrovlnek, protože v návodu k nim není, že se nesmí péct kočka a při vyhrát. Já přejdu k věci, nemáte mě rád. A já jistě nebudu mít rád vás. Ale není to nic osobního, já nemám rád nikoho. Jenomže tak to není. Opak je pravdou, protože Gregory House M.D. skrývá pod svou drsnou hulvátskou slupkou člověka, kterému záleží na zdraví lidí. A někdy i na lidech samotných. Později Drobná vsuvka k nejnovější člence týmu studentce medicíny Martě Mastersové. Nevím, jestli je tam proto, aby mě iritovala svou blbostí, ale pokud ano, tak dokonale plní svoji funkci. Jinak sedmá serie a kromě občasného zaškobrtnutí při výměnách týmů nepozoruji žádnou ztrátu kvality nebo zábavnosti. (29.12.2007)

Filmy či seriály z nemocničného prostredia nepatria zrovna medzi moje obľúbené. Mám akýsi podvedomí odpor ku špitálom a preto tento druh snímkov nevyhľadávam. Pamätám si príšernú, socialistickú "Nemocnicu na kraji mesta", pozrel som aj zopár častí z jej nepodareného, zbytočného pokračovania po dvadsiatich rokov, svojho času som občas kukol niektorú epizódu "Chicago Hope" a za vrchol seriálovej hospital tvorby som považoval "Pohotovosť". Až do chvíle, pokiaľ som sa nezoznámil s doktorom Gregory Houseom. Výrazný charakter tejto postavy bravúrne stvárnil anglický herec Hugh Laurie. Veľmi dobrý výkon titulného hrdinu je podporený i ďaľšími hercami, zaujímavými scenármi a kvalitným technickým spracovaním. **** (06.04.2011)

První tři série jedou podle stejné šablony. House hláškuje, kolegové se ho snaží pochopit a jeho pacienti jsou přes počáteční šok většinou rádi, že je léčil právě on. Na konci třetí série tvůrcům došlo, že rozehráli geniální partii, která si zaslouží pokračování. Nespokojili se však s nastavovanou kaší jako ostatní a přišla nutná změna. Ta se projevila v následující sérii, která je podle mě nejlepší. Houseův nový tým, Wilsonova přítelkyně, návštěva CIA, natáčení dokumentu a kadence hlášek, která lehce způsobí kýlu. Zároveň tato série obsahuje i největší perlu celého seriálu. Tou je závěrečný dvojdíl, který byl nejsilnějším seriálovým zážitkem mého života. Další série ještě více sklouzávají do soukromí hlavních postav a v tomto precizním provedení je to pozice, která diváky nikdy neomrzí. 1. - 3. série: 90%, 4. série: 100%, 5. série: 90%, 6. série: 95%, 7. série: 90%, 8. série: 90%. (27.08.2009)

Ten seriál mě v zásadě nebaví. Už po sedmi, osmi epizodách se vám zajídá neustále se opakující struktura jednotlivých dílů : pacient se zčista jasne sesype, nikdo neví proč, následují "diferential diagnosis", první diagnóza a léčba, které se prokážou jako špatné - záchvat (křeče, zástava srdce, halucinace), další léčba, další selhání a konečná správná diagnóza, jenž je buď naprosto banální nebo neuvěřitelně exotická; k tomu všemu navíc jako bonus dva, tři odlehčující, malé případy, na kterých si House se svým cynismem smlsne. Čímž se dostávám ke dvěma důvodům, proč s tímto "seriálem, jenž mě v zásadě nebaví" vlastně "ztrácím čas". Hugh Laurie. Gregory House. Na svých mrzáckých bedrech totiž nese ne půlku, ne tři čtvrtiny, ale pro mě rovnou pětadevadesát procent úspěchu seriálu. Herec k nezaplacení. A jméno seriálu je příznačné - tohle je v zásadě one man show. / Čtvrtá série přinesla konečně kýžené oživení... A nemyslím tím jenom Třináctku :) Zvedám o deset. 80% (05.11.2007)