Sépie a velryba

Nezajímavé drama odehrávající se v rodinných kruzích rozpadající se rodinky se dvěma dětmi. Vcelku zajímavá hudba, bohužel nezachrání nudný scénář. Občas se tam objeví pár hlášek a tak to filmu trochu ulehčí od psychologicky vypjatých scén. Díky bohu že to není delší a i tak se to celkem snést dá. --- Jo je to velmi Kafkovský – No protože to napsal Franz Kafka (31.08.2006)

Psychologicka rodinna drama ukazajuca zivot a reakcie dvoch synov po rozchode rodicov, ale aj samotnych rodicov v podani Jeffa Danielsa (Nebezpecna rychlost) alebo Laury Linney (V moci diabla, Prvotny strach). Film ma celkom zaujal, ale chybali mi tam este o nieco dramatickejsie sceny, aby ma film este lepsie vtiahol do deja. Ani kratka minutaz mi nevadila, len na konci som mal pocit, akoby film skoncil v polovici filmu. Kto by to povedal, ze vazny otec rodiny Daniels je ten blaznivy kamarat Jima Carreyho z komedie Blby a blbsi... 04.05.2008 _______ Jeff Daniels - (Bernard Berkman) +++ Laura Linney - (Joan Berkman) +++ Owen Kline - (Frank Berkman) +++ Jesse Eisenberg - (Walt Berkman) +++ William Baldwin - (Ivan) +++ Anna Paquin - (Lili) +++ David Benger - (Carl) +++ Produkcia: Wes Anderson +++ Hudba: Britta Phillips, Dean Wareham +++ (30.04.2008)

Ani v najmenšom nezdieľam nadšenie svojich hodnotiacich kolegov. Už úvodná scéna rodinného tenisového zápasu (obrazová metafora toho, kto bude s kým a proti komu hrať v priebehu filmu) mi pripadala lacná a schematická - a tento pocit ma málokedy opustil celých ďalších 80 minút. Z dialógov celý čas šuští papier, údajná realistickosť a civilnosť postáv mi skôr zaváňala topornosťou a ďalšia VEĽKÁ metafora s krádežou pesničky Pink Floyd (akože neschopnosť postáv žiť svoj život autenticky) je už vyslovene z rodu trápnych. Najtrápnejšou je ale postava Bernarda, ktorého "literátsky" jazyk by aj v paródii na pseudointelektuálov pôsobil prepísknuto. Veru, miestami som až neveriacky krútil hlavou. Ten film je totiž natočený rovnako nepodarene, ako nepodarene žijú svoje životy jeho protagonisti. (04.08.2006)

Pri znalosti zopár neskorších Baumbachových snímok mi prišla Oliheň a veľryba trochu vlažná, matná. Príbeh jednej rodiny, ktorá vám asi nebude príliš sympatická. Otec využíva svojho bohémskeho postavenia vysokoškolského umeleckého pedagóga a nebráni sa fyzickému kontaktu so študentkami, i keď ťažko povedať, prečo je tak populárny a neodolateľne rozhodne nepôsobí. Frustrovaná matka rieši problémy výhradne vyhľadávaním bokoviek a chlapi sa chytajú. Mladší brat je v deji trochu v ústraní, takže najviac určite zaujme Jesse Eisenberg. Ak je to napísané podľa Baumbachových spomienok na život vo vlastnej rodine, tak trochu stratil nadhľad a viac myslel na seba než na divákov. Ústredná metafora je už v názve a ak by sa vám nechcelo premýšľať, tak dotyčný "obrázok" je vám naplno ukázaný aj v závere, asi aj v nadživotnej veľkosti. (28.01.2021)

Tak jsem si to nechala rozležet a jsem připravena plivat názory. Předně - nemám ráda Pink Floyd a tím jde část působivosti filmu už od začátku mimo mě. Za další - Baumbach jako by se trochu rozpačitě/bezradně nemohl rozhodnout, o čem chce vyprávět. Bere si zápřah, jakože objektivně o celé rodině a tak, ale potom to očividně nedodržuje. Třeba matka, na rozdíl od všech ostatních členů rodiny, nikdy není sama, vždycky jenom s někým z mužů, a tito muži ji nikdy nenechají mluvit o tom, o čem by ona sama chtěla doopravdy mluvit, vždycky s ní mluví jenom sami o sobě. A hlavně všichni pořád mluví - a o nesmyslech, bleh. Já vím, že to je z velké části záměrně, ale stejně. Chtěla bych tam víc takových scén, jako když na konci otec říká, že by si mohli o všem pohovořit u jídla, a matka se místo slovního vyjádření nekontrolovatelně rozesměje. Linka mladšího bratra v průběhu značně zeslábne a na konci z pointy vymizí, protože ve skutečnosti Baumbach nejvíc chce mluvit o démonu, kterého si otec nad sebou vyrábí ze svého ega a slabošství, způsobu, jakým tímto démonem kazí a tráví staršího z bratří, a způsobu, jakým se z toho starší bratr snaží nevymanit nebo vymanit. Z tohoto úhlu mi přijde líto, že se Baumbach začaroval do toho nemastného neslaného indie žánru, který mu nedovoluje se nijak pořádné rozšoupnout, protože to je regulérní horor a jako takový bych to chtěla vidět vyprávěné. To mě přivádí k myšlence, že on je spíš asi doopravdy spisovatel nebo scenárista, ale ne úplně režisér, protože (kromě zkratky, což se mi zase ale líbilo) nepoužívá filmovou řeč a filmové prostředky, všechno ukazuje jako na divadle. (06.11.2016)