Sépie a velryba

Celkem průměrný příběh o rozvádějících se rodičích dvou teen synů, kteří se horko-těžko vypořádávají se svými vlastními problémy a ještě navíc stojí před rozhodnutím u kterého z rodičů budou vlastně žít a jejich prozření, že rodiče nejsou tak ideální, než jaké byli jejich iluzorní představy. Chybělo tam trochu větší prokreslení hlavních postav. Takhle to budilo dojem, že každý z nich bojoval hlavně sám za sebe a otevřený, rádoby zajímavý konec mě tentokrát také nijak zvlášť nenadchnul. Plusovým pozitivem byi rozhodně Pink Floydový soundtrack. Nad trojku dnes ale rozhodně nejdu. (24.11.2012)

Já tyhle suchý komedie o intelektuálech v manšestrákách a tvídovejch hadrech nějak nemusim, ale tohle zase až tak špatný nebylo. Docela zajímavý postavy (i když teda dost nesympatický), celkem uvěřitelnej příběh a občas jsem se i něčemu zasmál. Ke konci jsem se začal trochu nudit, ale film je dost krátkej, takže najednou z ničeho nic padly závěrečný titulky. Jak už bývá u těchto intoušsko-nezávislejch filmů zvykem, postrádá to nějakou pointu. Ale na jedno zkouknutí se to dá. (21.01.2014)

Nezajímavé drama odehrávající se v rodinných kruzích rozpadající se rodinky se dvěma dětmi. Vcelku zajímavá hudba, bohužel nezachrání nudný scénář. Občas se tam objeví pár hlášek a tak to filmu trochu ulehčí od psychologicky vypjatých scén. Díky bohu že to není delší a i tak se to celkem snést dá. --- Jo je to velmi Kafkovský – No protože to napsal Franz Kafka (31.08.2006)

Pri znalosti zopár neskorších Baumbachových snímok mi prišla Oliheň a veľryba trochu vlažná, matná. Príbeh jednej rodiny, ktorá vám asi nebude príliš sympatická. Otec využíva svojho bohémskeho postavenia vysokoškolského umeleckého pedagóga a nebráni sa fyzickému kontaktu so študentkami, i keď ťažko povedať, prečo je tak populárny a neodolateľne rozhodne nepôsobí. Frustrovaná matka rieši problémy výhradne vyhľadávaním bokoviek a chlapi sa chytajú. Mladší brat je v deji trochu v ústraní, takže najviac určite zaujme Jesse Eisenberg. Ak je to napísané podľa Baumbachových spomienok na život vo vlastnej rodine, tak trochu stratil nadhľad a viac myslel na seba než na divákov. Ústredná metafora je už v názve a ak by sa vám nechcelo premýšľať, tak dotyčný "obrázok" je vám naplno ukázaný aj v závere, asi aj v nadživotnej veľkosti. (28.01.2021)

Ani v najmenšom nezdieľam nadšenie svojich hodnotiacich kolegov. Už úvodná scéna rodinného tenisového zápasu (obrazová metafora toho, kto bude s kým a proti komu hrať v priebehu filmu) mi pripadala lacná a schematická - a tento pocit ma málokedy opustil celých ďalších 80 minút. Z dialógov celý čas šuští papier, údajná realistickosť a civilnosť postáv mi skôr zaváňala topornosťou a ďalšia VEĽKÁ metafora s krádežou pesničky Pink Floyd (akože neschopnosť postáv žiť svoj život autenticky) je už vyslovene z rodu trápnych. Najtrápnejšou je ale postava Bernarda, ktorého "literátsky" jazyk by aj v paródii na pseudointelektuálov pôsobil prepísknuto. Veru, miestami som až neveriacky krútil hlavou. Ten film je totiž natočený rovnako nepodarene, ako nepodarene žijú svoje životy jeho protagonisti. (04.08.2006)