Anděl Páně

„No, já jsem věděl, že kradete, ale že tolik…“ Až při třetím zhlédnutí se mi konečně podařilo si tuhle pohádku pořádně užít. Ačkoliv právě s žánry jsem asi míval problém největší. Je to totiž dost netypická pohádka a tomu jejímu mixu s komedií jsem teprve musel postupně přijít na chuť. Za což může i pomalejší rozjezd. Nemyslím tím úplný začátek v nebi, který narážkami okamžitě začne „útočit“ na (spíše) dospělého diváka, ale ten přechod na zem. Naštěstí postupně podívaná začne nabírat solidní tempo a ke konci již šlape jako na drátkách. A dokonce nechybí i nějaké to malé dojetí, no uznejte sami…Anděl Páně stojí nejvíce na dialozích, hláškách (až překvapivě vysoká koncentrace), výtečném hereckém obsazení a skutečně fungující chemii mezi herci (především souhra dvojice Trojan a Dvořák je to, na co se film může naprosto s klidem spolehnout). Zvyšuji hodnocení o 1*. „Anděli, víš co vidím!?“ - „Vopovaž se to říct nahlas! Sotva se začneš napravovat, už by sis to pokazil..víš, že vidím to samý?“ (19.02.2008)

(Musím přiznat, že při druhém zhlédnutí (2018) mi ta pohádka připadá podstatně lepší, naopak některé části mého starého komentáře podstatně trapnější. Asi si ty druhé pokusy budu muset zakázat, vždycky vyměknu. Každopádně pěkné dvě hvězdičky i starý komentář ponechávám): Tak po desítiletích vlády pekla jako jediné právní zásvětní instance české filmové pohádky se konečně dostává ke slovu i nebe. Těch padesát let ale udělalo své a výsledkem je, že obě tyto instance jsou v duši českého diváka už prakticky nerozlišitelné. Ale k filmu: Náprava padlého anděla skrze nápravu lidí (a nakonec je to trochu jinak) – dobrý motiv. Nebe vtipné (chytrými narážkami i obsazením) a dokonce i moudré, jen přespříliš vánočkově české, bez kouska smyslu pro dogmatiku. Země zoufale nudná. Příchodem dvojice black and white agentů s ručením neomezeným se to sice rapidně zlepší, ale i když je Petronel matla, přece jen ta zápletka se splněnými přáními je až příliš přiblblá (jakkoli samotná idea „splněného přání“ je v této souvislosti velmi případná) a všechno ke šťastnému konci kvačí nějak rychle a přímočaře. (Pohádkově legitimní pranostiková pomoc svatých kámošů je ovšem sympatická.) Scénář od samého začátku třídí hříšníky se stejnou snadností jako Petronel u nebeské brány – nejen že je okamžitě jasné, kdo bude tím (jediným) napraveným; kdežto nebe a peklo koexistují v dokonalé harmonii, na zemi je k vidění jen nezměnitelně bílá a černá - což by se dalo akceptovat při troše hloubky, velkoleposti nebo humoru, nic z toho však pozemští červové v této pohádce nenabízejí. Všechno musejí pro diváka oddřít anděl s čertem (jde jim to naštěstí skvěle). A aby byla bílá ještě bělejší, vše je vyřešeno tím, že poctivá holka odmítne žebráka, protože miluje hraběte. Pravda, Pámbů to hned uvede na pravou míru, ale dojem z toho, co předcházelo, se už nezmění, pointa je chytrá, leč bez účinku; navíc se dovídáme, že ten, kdo nám byl předložen jako napravený hříšník (totiž hrabě) napraveným hříšníkem není. Tak buď se nenapravil nebo vůbec nebyl hříšníkem. Himlherbartoška. Buď měl být ten pozemský příběh inteligentnější a krevnatější nebo naopak na něj mělo být jen sem tam shlíženo a vše rozhodující se mělo odehrávat v nebi (s těmi hláškami a bombarďáckým obsazením by to byla dobrá šou). Při jedné z těchto možností bych tomu všemu rád uvěřil. No, dal bych i tři hvězdičky, ale „Ježíšku umejt!“ nebo „Ježíšku, ty lumpíku“, to opravdu ne. Vocaď pocaď, soudruzi. Ježíšek je právě narozený Spasitel světa a ne nějaký bumbrlíček vod pepiků. (08.09.2011)

Tak trochu škoda, že sa bratia Česi rozhodli tento námet pretaviť v "hřejivou vánoční pohádku pro všechny" a nevznikol z toho "pořádnej vodvaz" ako od Monthy Pythonovcov. Nič proti prvému prístupu, len keď tu máme nebo a hláškuje sa v ňom ako o dušu, tak je trochu mrhanie potencálom z takéhoto materiálu robiť predvídateľný príbeh o napravení jedného hriešnika s tuctovou milostnou linkou. Práve scenár sa mi zdal slabší, ak by sa na všetkom málinko viac popracovalo, mohli sme tu mať skutočnú pecku a nie len fajn rozprávku, ktorú si každý raz za čas počas Vianoc rád zopakuje. Trojan je dokonalý, zvyšok nedostatočne využitý. (25.12.2018)

Už před vánocemi mi známí říkali, že je to nejlepší česká pohádka za dlooouhou dobu. Také, než jsem film viděl, mi bylo sympatické, že Jiří Strach sehnal víc peněz, aby mohl jít film do kin, čímž se dostávám k tomu důležitému - chudičké mi to nepřišlo. Žádná supervýprava, samozřejmě, ale ošizené taky ne. Scénář Lucie Konášové (ta paní mi začíná imponovat čím dál víc!) je plný pěkných narážek na náboženství (ne znevažujících!) a jemného humoru. Spolu s určitým šibalstvím, se kterým na diváka celý snímek pomrkává, dává tohle všechno vzniknout opravdu kvalitní pohádce. Herecké výkony od těch hlavních partů (Trojan, Dvořák, Navrátil), až po "štěky" (Geislerová, Jirásková) jsou opravdu zapamatováníhodné. No, Jiří Strachu, děkuji ti za tvoji podporu (musím touhle veřejnou cestou) a i když se ty příběhy, jak ty sám říkáš, vyprávět teprve učíš, myslím, že to děláš velmi dobře :-) (08.02.2006)

Mírně nadprůměrná pohádka, která se však v důsledku chabé konkurence řadí mezi to nejlepší, co Češi v 21. století na poli pohádek vyplodili. Není to rozhodně klasická pohádka, ale rozhodně je zábavná. Docela se divím, že to zde hodnotilo už kolem 13 000 lidí a já o ní do dnešního dne neměl ani páru. 60% (25.12.2011)