Anděl Páně

Jelikož je Anděl Páně od roku 1996 a svěrákovského Lotranda A Zubejdy první českou pohádkou, na které jsem si opravdu zgustnul (a to platí i v době, kdy tohle píšu, což jsou Vánoce 2010), je mi téměř stydno, ale nemůžu si nezazpívat s dobrými chlapci z Boni Pueri "Vzhlížejme vzhůru, k andělskému kuru..." a neuchechtnout se. Pak už budu moct jen pogratulovat režisérovi k tomu, jak parádně dovedl natočit film pro celou rodinu bez rozdílu vyznání (i bez něj), i přes to, že si Petronel v jedné scéně sedá na polystyrénovou kulisu, která se viditelně kývá, ač jde o hradbu nebeskou, jakož i přes to, že je v jednom z lesních záběrů jasně vidět pletivo kolem lesní školky, no zkrátka i přes to, že to své krásné dílko zdaleka nevypiplal k formální dokonalosti, kterou opěvujeme u současných "výjimečných" českých snímků. Anděl Páně jednoznačně popularizuje křesťanství, a dělá to tak, že jednomu až přijde jako dobrý nápad přehodnotit svůj přístup k tomuto (a tedy i jiným) náboženstvím...jéžiš, mluví ze mě chlast:) No takže asi chápete, že tak mocná propaganda to zase není;) Jednoznačně doporučuji k vidění a nějakému ekonomicky zachytitelnému opatření si kopie tohoto dílka, protože režisérů jako je Jiří Strach máme zoufale málo, a je tedy potřeba dát těm nahoře (odlišným od těch nahoře, o kterých je Anděl Páně) najevo, že podporovat tohoto pána a hledat jemu - co do kvality samozřejmě - podobné je dobrý nápad. No a já si asi taky půjdu hrát s Jidášem, jako Ježíšek podle Lucie Konášové a Jiřího Stracha:) 80% (25.12.2010)

(Musím přiznat, že při druhém zhlédnutí (2018) mi ta pohádka připadá podstatně lepší, naopak některé části mého starého komentáře podstatně trapnější. Asi si ty druhé pokusy budu muset zakázat, vždycky vyměknu. Každopádně pěkné dvě hvězdičky i starý komentář ponechávám): Tak po desítiletích vlády pekla jako jediné právní zásvětní instance české filmové pohádky se konečně dostává ke slovu i nebe. Těch padesát let ale udělalo své a výsledkem je, že obě tyto instance jsou v duši českého diváka už prakticky nerozlišitelné. Ale k filmu: Náprava padlého anděla skrze nápravu lidí (a nakonec je to trochu jinak) – dobrý motiv. Nebe vtipné (chytrými narážkami i obsazením) a dokonce i moudré, jen přespříliš vánočkově české, bez kouska smyslu pro dogmatiku. Země zoufale nudná. Příchodem dvojice black and white agentů s ručením neomezeným se to sice rapidně zlepší, ale i když je Petronel matla, přece jen ta zápletka se splněnými přáními je až příliš přiblblá (jakkoli samotná idea „splněného přání“ je v této souvislosti velmi případná) a všechno ke šťastnému konci kvačí nějak rychle a přímočaře. (Pohádkově legitimní pranostiková pomoc svatých kámošů je ovšem sympatická.) Scénář od samého začátku třídí hříšníky se stejnou snadností jako Petronel u nebeské brány – nejen že je okamžitě jasné, kdo bude tím (jediným) napraveným; kdežto nebe a peklo koexistují v dokonalé harmonii, na zemi je k vidění jen nezměnitelně bílá a černá - což by se dalo akceptovat při troše hloubky, velkoleposti nebo humoru, nic z toho však pozemští červové v této pohádce nenabízejí. Všechno musejí pro diváka oddřít anděl s čertem (jde jim to naštěstí skvěle). A aby byla bílá ještě bělejší, vše je vyřešeno tím, že poctivá holka odmítne žebráka, protože miluje hraběte. Pravda, Pámbů to hned uvede na pravou míru, ale dojem z toho, co předcházelo, se už nezmění, pointa je chytrá, leč bez účinku; navíc se dovídáme, že ten, kdo nám byl předložen jako napravený hříšník (totiž hrabě) napraveným hříšníkem není. Tak buď se nenapravil nebo vůbec nebyl hříšníkem. Himlherbartoška. Buď měl být ten pozemský příběh inteligentnější a krevnatější nebo naopak na něj mělo být jen sem tam shlíženo a vše rozhodující se mělo odehrávat v nebi (s těmi hláškami a bombarďáckým obsazením by to byla dobrá šou). Při jedné z těchto možností bych tomu všemu rád uvěřil. No, dal bych i tři hvězdičky, ale „Ježíšku umejt!“ nebo „Ježíšku, ty lumpíku“, to opravdu ne. Vocaď pocaď, soudruzi. Ježíšek je právě narozený Spasitel světa a ne nějaký bumbrlíček vod pepiků. (08.09.2011)

Dlouhé roky jsem se tomu vyhýbal, ale poté, co mě Strach nedávno rozsekal mistrovským filmem Klec, jsem se této pohádce rozhodl  dát šanci, a byl jsem celkem příjemně překvapený. Úvod v nebi mi sice přišel trapný a nechápal jsem, co tam dělají všechny ty narážky na bibli, protože dětský divák je nemá šanci pochopit (jediným vysvětlením tedy je, že jsou určeny pro dospělé publikum, což mi zase přijde zvláštní, protože jsem měl za to, že pohádky se mají točit primárně pro děti, nikoli pro jejich rodiče), ale po přesunu děje na zem mě to začalo bavit. Ten příběh je prostě fajn (byť inspirace Bočanovou klasikou je nepřehlédnutelná), obsazení je velmi dobré, má to hezkou hudbu, a opravdu mě bavilo na to koukat, takže už konečně chápu širokou popularitu, které se Anděl Páně už dlouho těší. (13.12.2021)

Reklama na křesťanskou víru to v žádném případě není. Je to její parodie, což se ovšem u pohádek děje vcelku běžně, takže to není nic mimořádného. Mimořádné je spíše pouze to, jak se zde domýšlí nebeské dění. Herecké výkony (zvláště ten Trojanův) jsou ovšem velmi podařené, což činí z tohoto filmu vcelku příjemnou záležitost... (26.12.2006)

Jiří Strach dokázal, že tradice má zlaté dno. I přesto, že je moderní a sarkastická. Skvělé exteriéry, skvělá atmosféra, skvělé herecké obsazení. Kašperk, nebe, peklo, ráj. Trojan, Bartoška, Navrátil, Stivínová, Somr, Štěpánková, Jirásková i princ s princeznou (!). A navíc výtečný Dvořák v roli věčně popichujícího pekelníka. Jeden by řekl, jak jednoduchý recept na úspěšnou pohádku. Ale ono je v tom víc, než se na první pohled zdá. (29.12.2013)