Azur a Asmar

Multikulti pohádka od předního francouzského animátora Michela Ocelota, které do zejména vnitřních rozměrů klasických anime trháků leccos chybí, ale jejíž vizuální stránka je dostatečně svébytná a oku lahodící (i když ty fotky na to nevypadají, animace holt dělá svoje), abyste ve společnosti dalších princů nesoucích nejlepší tradice Tisíce a jedné noci strávili přes hodinu a půl a nelitovali toho. Scénář občas působí trochu moc naivně a "prodětsky", aby se v závěru stal poněkud natahovaným (jak říkám, tradice Šeherezádina vyprávění;)) a pro děti přitažlivým snad jen tím, že si u něj mohou ťukat na čelo a být hrozně chytré:) Celkově jsem určitě přesvědčenější o osmdesátce než sedmdesátce (a o ničem nižším jsem vůbec neuvažoval), takže tady to je, 80%. Rozhodně to předčí Renaissance z téhož roku, a to jsem měl onu černobílou stylovku možnost vidět v kině, narozdíl od téhle televizní zkušenosti. (25.05.2010)

74%??? Opravdu nenávidíte tolik děti? Nebo se vezete na vlně pseudohumánních plků? Příliš LSD? Nůž na krku? Vrozená demence? Překlep? Černý, moc, moc, černý humor? Upadlý penis? Ani kombinace všech zmíněných polehčujících okolností, nemůže ani zčásti ospravedlnit jakékoliv hodnocení nad jednu pizdu... Alláh s nimi. Jupí, už 73%. (13.04.2014)

Moc pěkná orientální pohádka. Tedy z větší části orientální, začátek se odehrává v Evropě, podle kostýmů zřejmě gotické; později se objevují i prvky multikulti, naštěstí ale nenásilně použité. Největší přínos vidím ve výtvarném řešení, které je založené na kontrapunktickém napětí dvou protikladných přístupů. Prvním je minimalismus nejen v animaci a zjednodušeném pojetí postav, ale i ve výrazně převažujícím plošném rozmístění prostorových prvků v obraze (s diagonálou se tu pracuje podstatně míň) a časté centrální kompozici. Druhým je pak graficky detailně vykreslený druhý plán, tedy pozadí, které je vycizelováno v duchu ornamentalismu typického pro výtvarné umění islámského světa. Výsledek působí - i přes opulentní barevnost, která se občas blíží až k barvotiskovosti - neuvěřitelně poeticky. -------- V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Francie / Belgie / Španělsko / Itálie. (15.12.2016)

Půvabně pohádkové a navíc bilingvní. Animace postav mě zpočátku trochu vyděsila, ale po chvíli jsem si zvykl a přišel i na to že má svůj smysl a kouzlo (vystvitne to obzvlášť třeba v případě lva). A stejně tak celý svět, pracující tak trochu ironicky s pohádkovými narativními strukturami (kterých je, jak víme od Proppa opravdu jen pár), jak evropskými tak orientálními. Třeba celý závěr, kdy jsou postupně přinášeny všechny postavy a každé je znovu vyprávěn celý příběh, aby došlo k opětovnému prolnutí do evropské sféry (sestřenka královny džinů) a pohádkovému konci, kdy je, jak také jinak, každý spokojen. (09.06.2008)

Už na prvý pohľad nesympatická animácia, na ktorú si musí divák dlhšie zvykať. Príbeh je niečo medzi rozprávkou a fantasy, čiastočne originálny, čiastočne podivný a bohužiaľ, viackrát skratkovitý. Už čokoľvek si myslím o francúzskej kinematografii, jedno jej uprieť nemožem, to ako dobre pojíma arabskú alebo aj orientálnu exotiku. Dobré zasadenie ale nestačí. (28.05.2016)