Fullmetal Alchemist

Velice povedený seriál o dvou bratrech, kteří se učí umění alchymie. Jejich nemocná matka umírá a snaží se jí pomocí svého umění oživit. Jenže to je zásadní tabu v alchimii a jejich pokus nevyjde, Al ztratí celé tělo a Ed ho naštěstí zachrání připoutáním do brnění, přitom ztratí nohu a ruku. Nezdařený pokus dá život....ale to bych už moc prozrazoval:). Celý příběh je moc pěkně zpracovaný a netrpí neduhy dlouhých seriálů. Po pár dílech se seriál stává temnějším, je plný skvělých soubojů. Příběhem vás bude provázet mnoho postav, které jsou opravdu dobře zpracované, každý má svou motivaci a minulost. Takové množství "celých" postav v seriálech nebývá a je to jedna z předností tohoto anime. Nepředvídatelný otevřený konec vás nasměruje k závěrečnému filmu. Monstra, alchimie, souboje, masové vyhlazování, hledání kamene mudrců a homonkulové, naprosto úžasná záležitost se skvělou animací. (07.05.2009)

Je nadaný, je nezastavitelný a taky je strašně popudlivý, takže mu nezkoušejte říct jakoukoli poznámku o jeho vzrůstu nebo to nedopadne dobře. Edward Elric je sice mladý, ale zažil toho už spoustu. On a jeho bratr Alphonse udělali v životě chybu a teď ji musí napravit. Nejsou ale jediní, kdo si nesou životem chyby z minulosti a když se v jejich vyprávění objeví zachmuřený Scar, charismatický Roy Mustang nebo věčně pozitivní hláškař Hughes a alchymistické pozadí dostane pořádně temné obrysy, je zaděláno na nezapomenutelnou podívanou. S touhle partou jsem prožil cestu, na kterou zůstávají jenom epické vzpomínky. Takhle kombinovat humor s nostalgií a temnou fantasy už v jiném příběhu opravdu nepůjde. Fullmetal Alchemist zůstane králem. (06.09.2010)

Tenhle seriál si své místo na vrcholech různých anime žebříčků určitě zaslouží. Je to jedna velká dobrodružná jízda, která si drží úroveň po téměř všech 51 dílů. V tom u mě třebas překonává Blood+ a i další známé kusy. Ve výčtu žánrů se trochu ztratila komedie, přitom některé vtipy jsou opravdu dobré. Přesto je humor až druhotný, prim hraje jednoznačně příběh. Ten těží ze soupeření několika různě motivovaných stran, které jsou navíc reprezentovány velmi dobře vymyšlenými postavami. Vznikají různá křehká spojenectví a o něco méně křehká nepřátelství. Jen výjimečně, pokud vůbec, jsem měl pocit, že postavy nejednají logicky, uvěřitelně. Děj je více nastíněn v synopsi a komentářích dalších uživatelů. Prostředí přípomíná zemi na počátku 20. století (vlaky, auta, nikoli letadla, ale +alchymie), další země Ishbal je pak typickou pouštní krajinou. Seriálu dokonce nechybí ani nějaká ta myšlenka, ovšem nečekejte žádné filozofické orgie. Na seriál navazuje film, který posouvá děj ještě kousek dál a uzavírá ho. Žel film pro mě byl trošku zklamáním. Seriál však nedokážu hodnotit jinak než maximálně. (27.02.2007)

Výrazně originální dílo svými postavami, příběhem, prostředím, i přesto, že je zde zastoupeno více žánrů, nemlátí se navzájem, funguje to skvěle. Příběh je silně návykový, gradující konec se pobedl, nenapdá mě nic na oc bych si mohl stěžovat. Jen poznámka chystá se nová adaptace, neboť ato série nebyla podle děje mangy, půjčila si postavy, prostředí a některé jiné propriety. (30.12.2008)

Početnejšia skupina síce vyzdvihuje novšiu verziu, čo je očividne zapríčinené najmä grandióznejším záverom, koherentnejším fiktívnym svetom, lepšou kauzalitou príbehu (“každá postava má v príbehu svoje miesto”, “všetko so všetkým súvisí”) a pod., ale ja mám oveľa radšej staršiu verziu. Kým v staršej sa o “záporáctve” tých hlavných zloduchov dozvedáme tesne pred koncom a celú konšpiráciu odhaľujeme spoločne s hlavnými hrdinami, v novšej poznáme tieto informácie už od začiatku a ide len o to, akým spôsobom sa záporné postavy podarí poraziť. Rozdiel by sa dal metaforicky ukázať na žánroch detektívky (staršia verzia) a kriminálky (novšia verzia). Čo je však podstatnejšie - hrdinovia staršej verzie si zachovávajú morálnu ambivalentnosť (Scar zabije tisíce vojakov; Lust, Gluttony a Sloth sú silne citové postavy; van Hohenheim má svojich synov rád; samotný Edward dospieva), v novšej verzii sú proste klaďasovia fakt kladní (Elricovci, van Hohenheim) a záporáci buď fakt krutí a záporní (Otec), nemysliace príšery (Sloth, Gluttony), alebo zázračne premenení záporáci na klaďasov po patetickom príhovore Alphonsa Elrica či inej postavy. To je prípad Scara, Greed, či Envy.  Motivácie postáv sú v staršej verzii viac uveriteľné (aj Teória chaosu “sivej eminencie” v závere), pravidlo rovnocennej výmeny i snahy oboch bratov omnoho viac relativizované a odpovede sú ponechané výlučne na divákovi, zatiaľ čo v novšej verzii je morálka klaďasov nespochybniteľná a na konci potvrdená Bohom. Brotherhood teda odpovede na otázky podáva a moralizuje, kým FMA tieto otázky len nadhadzuje, ponúka rozličné stanoviská (skvelý príklad predstavuje záverečný rozhovor Edwarda s Dante) a necháva odpovede na divákovi. Na základe toho si trúfam povedať, že staršia verzia sa snaží byť realistickejšia, čo vyplýva jednak z rozporuplného charakteru spomínaných postáv, ale aj z vyústenia príbehu, kde sa dozvedáme o “ľudskom” pôvode homunculov (alchymistické “nechcené deti”) a o tom, že fiktívny svet FMA je len alternatívnym svetom k tomu nášmu. V Brotherhoode sa naopak nachádza Boh a samotné postavy získavajú silu porovnateľnú s božskou, homunculovia sú stelesnením hriechov (Al a Ed ich však zmenia k lepšiemu) atď. Celková otvorenosť, ambivalentnosť a väčšia realistickosť staršej verzie ma skrátka potešila omnoho viac. (27.08.2021)