Tristan a Isolda

Čekala jsem patetické drmolení ve verších, nedovyvinuté puberťáky, co si v životě nesahli na cizí genitál a naprosto nudné utahané divadelní provedení. Tím pádem mě toto filmové zpracování i se svou vražednou dvouhodinovou stopáží mohlo jedině příjemně překvapit. Milostný trojúhelník (zejména když praskne) je zábavný pořád, za krále klacka stejně jako dnes. Rufus Sewell vyvážil Jamese Franca, který se prakticky celý film tváří jako by se mu zanítil apendix , ale trochu si to vylepšuje při turnaji, kde se na jeho bojové tanečky vážně moc hezky kouká. Vytýkat by se dalo do aleluja, nicméně nějaké keltské kouzlo na mě přesto zapůsobilo a legenda o lásce, které nelze čelit, ani když proti ní stojí povinnost vůči své vlasti, mě na rozdíl od většiny současných trapných romantických slátanin důstojně zaujala. (17.06.2012)

Pro mě docela zklamání. Opět zde máme příběh zakázané lásky ale tentokrát se to moc nepovedlo. Vztah hlavních hrdinů mi připadal bez lásky a jakéhokoliv citu a bylo to spíše o tom skočit na to a jít si zase po svých. I konec mě nechal chladným a bylo mi úplně jedno jak to s jejich vztahem dopadne (i když to je v takovém filmu jasné už od začátku). Pochvalu si ale zaslouží poměrně slušně zpracované akční scény (klidně jich i mohlo být více) a také Rufus Sewell, který mi byl více sympatický než hlavní hrdina. (26.12.2006)

Středověk a láska jdou k sobě asi jako krajkovaná spodnička se sportovní podprsenkou. To nám bylo ukázáno už v mnoha historických velkofilmech, z nichž tento působí možná nejnenápadněji. O to příjemnější je pak překvapení, že v něm všechno funguje. Vyšší hodnocení má u slečen na svědomí patrně uhlazená tvářička Jamesa Franca, mně v tom brání poněkud rozpačitá cílová rovinka příběhu. (17.10.2011)

Legendární příběh lásky mezi angličanem a irkou se po nějaké době opět objevil na plátně a romantické sukno mu celkem sluší. Na pozadí přitom zůstává hrozba válečného konfliktu, jenž se Irové snaží vyvolat. Z počátku film funguje prakticky bezproblémů. Marek Vašut si střihne své tři věty než zemře mimo záběr, malý Tristan vyroste, po domnělé smrti dopluje v bárce do Irska, kde potká krásnou Isoldu... Kevin Reynolds odvádí poctivou práci, jenž ovšem negraduje na konci, ale někde uprostřed, při konání rytířského turnaje. Od této chvíle celý příběh upadá až do naprosto předvídatelného závěru, jenž nakonec ukáže i jisté nesmyslnosti ve scénáři. Celý příběh na sobě prakticky nesou právě titulní hrdinové a dá se říci, že jejich představitelé, tedy James Franco i Sophia Myles hrají velmi vyrovnaně a rozhodně působí dobrým dojmem, který obyčejný divák, klidně pochválí. Reynolds snímek natočil opravdu poměrně zajímavě, ovšem právě ve zmíněné polovině snímku mu dochází dech a proto film upadá do vod průměru, ze kterého se už nevyhrabe. (14.06.2006)

Sama jsem byla překvapená, jak mě toto zpracování staré legendy zaujalo, přestože historické filmy až tak nemusím. Děj mě zcela pohltil, cením si jak neagresivní kamery, tak nevtíravé hudby, neokoukaných sympatických tváří, slušných hereckých výkonů. Můj vděk patří tvůrcům i za absenci zpomalených soubojových záběrů, bez kterých se dnes neobejde snad už ani Večerníček a kterými začínám být dost přesycená. Krásný příběh lásky, statečnosti, zrady i odpuštění. Snad jen Tristan nemusel být až takový uplakánek, to jeho chrabrému profilu moc neslušelo. (12.02.2009)