The Time of the Doctor (S07E16)

Pohádkový konec pohádkového Doktora. A díky tomu je nakonec vše v pořádku, jakkoli jsem Moffatovi čím dál více spílal. Nezbývá než jemu i Mattovi ze srdce poděkovat, druhému popřát mnoho štěstí v další kariéře a prvému, ať konečně seriál opustí a nechá někoho jiného vykovat z Capaldiho éry zase tu správnou temnou sci-fi, k jaké to zabíhalo v dobách, kdy jsme mohli Doktora bez váhání milovat. (29.12.2013)

Doctor mohl v klidu regenerovat na konci regulérní série a Moffat by tak nemusel vymýšlet přeplácaný a nezajímavý vánoční speciál, který v rámci doktorovských speciálů patří k těm méně povedeným. Nebýt emocí spojených s Doctorovým postupným odchodem, těžko by se hledaly další vyložená pozitiva. Moffat se tak nechtěně dostal do situace, kdy fandové Doctora Who už dávno rezignovali na logiku časoprostorových hrátek a pravidel univerza a proto od speciálu čekají více, než jen povrchní reunion všech Doctorových nepřátel a hodinové čekání na očekávaný závěr. (19.03.2014)

Esence jedenáctého Doctora napěchovaná do jediné hodinky. Jestli před Moffatem někdy stála opravdová výzva, byl to narozeninový Day of the Doctor. A jestli před ním stál úkol, při kterém člověku hrozí nervové selhání, bylo to psaní dalšího pravidla-měnícího kousku, který musí něco rozřešit, něco uzavřít, něco rozehrát - a hlavně dojmout. Pro někoho je z toho nesledovatelná matlanice, která je jen stínem duše, kterou seriál měl během působení Matta Smithe. Pro mě, i přes to, že Jedenáctka nikdy nebude mým srdcovým hrdinou, jde (možná právě díky tomu) o dokonale slzopudnou, nostalgickou i napínavou tečku. I will always remember... (26.12.2015)

Moffat má na svědomí některé z nejlepších epizod novodobého Doctora Who, ale už od šesté série se ukazuje, že jako hlavní show runner selhává. Průběžně mění zavedený kánon show i svá vlastní pravidla (a ne k dobrému) a pravděpodobně si myslí, že když diváky zmate tím, že na ně halabala vychrstne kýbel informací, tak si budou stále myslet, jak skvělý je scénárista. Ale ten pocit zmatku a nepochycení informací je nejen u mě při sledování Doctora Who stále častější. A není to mnou, ale mizerně napsaným scénářem. The Time of The Doctor, rozlučková epizoda Matta Smithe, se rozjíždí slibně (úvodní vtípky s hologramem oblečení, rozkošný cybermanovský sidekick Handles atd.), ale brzy kvůli obřím dírám ve scénáři a neskutečně nevyváženému a divnému tempu vyprávění rozplizne do ztracena. Samotné rozloučení Smithe s rolí je velký doják (on sám je ostatně obrovským plusem všech epizod, kde se objevil - opravdu si nevybavuji, že bych ho viděla v dílu, kde by se mi nelíbil), ale i přes zamlžený pohled vidíte, jak špatně je celá druhá polovina dílu podáná. Ta Moffatova snaha naházet všechny motivy Smithovy éry do jedné hodinové epizody a ovázat to vše vánoční mašlí, žalostně nevychází. Takhle to dopadá, když je scénáristovo ego moc velké pro dobro seriálu. PS: Marně jsem doufala, že Capaldiho Doktora uvidíme na déle než deset vteřin a že třeba bude mít v příběhu nějakou roli. Já hloupá... (30.12.2013)

Opět jeden z těch slabších dílů, ač loučící. Líbil se mi akorát začátek s holografickými šaty a tak. Když se nám pak Doktor na pár set let zasekl ve Vánocích a brutálně zestárl, přišlo mi to takové o ničem. Každopádně jsem zvědav na nového Doktora, protože Matt Smith silně překonal očekávání, takže to Peter Capaldi nebude mít jednoduché... 70% (04.07.2016)