The Time of the Doctor (S07E16)

Po prvním sledování, mě díl samotný úplně neohromil, ač regenerační scéna byla opravdu silný zážitek. Teprve podruhé jsem ji pořádně docenil a zjistil i hlavní kaz celé epizody. Je jím část s nejstarším jedenáctým Doktorem, která prostě působí místy až nechtěně směšně (spolknutí nových regenerací, poskakování atp) a kazí celou část. Osobně jsem rád, že to však nebyla regenerační scéna samotná a dostali jsme asi nejlepší regeneraci v historii seriálu. Perfektní moment, který zároveň tak trochu vysvětluje podstatu celého seriálu. (26.12.2013)

Moffatovy epizody by většinou dějově vydaly na dvě. To je jejich plus i mínus. Baví mě laviny nových událostí, zvratů a nápor skvělých nápadů, na druhou stranu je to jízda moc rychlá na to, abych to při sledování docenil. Poslední Smithův díl tak důstojně symbolizuje celou jeho éru, kterou sice nepovažuji za tak silnou jako Tennantovo, ale právě i díky Smithovi považuji stále Doctora Who za nejlepší,nejnápaditější a nejemotivnjější seriál současnosti. (28.12.2013)

Esence jedenáctého Doctora napěchovaná do jediné hodinky. Jestli před Moffatem někdy stála opravdová výzva, byl to narozeninový Day of the Doctor. A jestli před ním stál úkol, při kterém člověku hrozí nervové selhání, bylo to psaní dalšího pravidla-měnícího kousku, který musí něco rozřešit, něco uzavřít, něco rozehrát - a hlavně dojmout. Pro někoho je z toho nesledovatelná matlanice, která je jen stínem duše, kterou seriál měl během působení Matta Smithe. Pro mě, i přes to, že Jedenáctka nikdy nebude mým srdcovým hrdinou, jde (možná právě díky tomu) o dokonale slzopudnou, nostalgickou i napínavou tečku. I will always remember... (26.12.2015)

Koho zajímá, že se do toho Moffat zamotal jako? Vždyt je to tak kurevsky emotivní, dechberoucí zakončení nejlepší éry Doktora, že na příběhu v tomhle momentu vůbec nezáleží. Budeš mi chybět, Matte. " When you think about it. We're all different people all through our lives. And that's OK, that's good, you've got to keep moving, so long as you remember all the people that you used to be. I will not forget one line of this. Not one day. I swear. I will always remember when the Doctor was me. " (27.12.2013)

Je to už nejaký ten piatok, odkedy som to videla a všetko, čo som v prvom komentári napísala beriem späť. Ešte šťastie, že sa to dá zmazať. Takže, je mi úplne jasné, že porovnávaniu lúčení 10 a 11 sa vyhnúť nedá, preto si dovolím zopár slov obhajoby. 11 samozrejme. Rozum, múdre slová a racionálny úsudok, to sú veci, ktoré okrem crazy povahy charakterizovali Jedenásteho. Možno preto majú niektorí problém vidieť jeho emócie, ktoré vyjadroval s väčšou pokorou, než Desiaty. A práve preto mi jeho výroky utkveli v pamäti omnoho intenzívnejšie, ako to bolo u Desiateho. Desiaty bol bojovníkom telom aj dušou, Jedenásty rozumom a tiež si dvakrát rozmyslel, či sa vydať cestou boja. Preto sa veľmi ospravedlňujem Števovi, pretože on dobre vedel čo a z akého dôvodu to robí. A napísal mu najkrajšiu finálnu reč. (27.03.2014)