Pán času

Doctor Who bezesporu patří mezi nejlegendárnější a nejtrvanlivější seriály všech dob, jehož výjimečnost ovšem netkví ani tak v množství odvysílaných epizod, nýbrž v jeho postupném proměňování se napříč časem - a především v opulentním návratu po mnoha letech pauzy, kdy najednou musel oslovit hned dvě úplně odlišné sorty diváků. Koho by to zajímalo víc, může si zkrátit netrpělivé čekání na dvanáctého Doktora případným poslechem mé přednášky "Doctor Who: Devítka, dvojí diváctví a (znovu)ustavování fikčního makrosvěta", již jsem pronesl pro návštěvníky WHOCONu na podzim roku 2013. (04.05.2014)

Základní myšlenka, která stála za konečnou podobou Doctora Who zní: je možné na poli sci-fi a fantasy seriálů konkurovat penězi vyfutrovaným a trikově náročným televizním sériím z produkce amerických studií a la Battlestar Galactica, které si z hlediska podívané nijak nezadají s letními filmovými blockbustery? Je, ale jen tak, že udělám z nouze ctnost a tam, kde nestačí můj rozpočet na vytvoření atraktivních alternativních světů, vypomůžu si nadsázkou, vtipem, naivitou a v tomhle případě i výrazně starosvětskou stylizací. Kosmická loď má podobu telefonní budky, Doktor si při svých soubojích s mimozemšťany vystačí s málem a příšery se nenamáhají maskovat svou trikovou podstatu víc, než je nutné. Ber, diváku, nebo běž dál. Tenhle přístup byl konec konců typický i pro řadu úspěšných projektů domácí výroby. Doctora Who jsem znal z několika náhodně zhlédnutých dílů (většinou speciálů, kterým bývá věnována při výrobě větší pozornost, protože tvoří výkladní skříň celého projektu). Na základě těch několika setkání jsem se mohl připojit k početnému zástupu fandů seriálu. Kámen úrazu nastal, když jsem při televizní repríze začal sjíždět Pána času poctivě, epizodu po epizodě, den co den od prvního dílu. První série výsledný tvar a seriálovou atmosféru teprve hledala, nicméně ani to není omluvou, že mě Doctor Who záhy přestal bavit. Po sedmé epizodě 2. série jsem to definitivně vzdal. Pán času pro mě zkrátka nemá tu sílu, aby mě nutil se k němu v pravidelných intervalech vracet. Z podobně laděných projektů pak dám přednost kanadské sérii LEXX, jejíž pokleslá a hlavně chtěná brakovitost mi přijde zábavnější. Celkový dojem: 45 %. (01.09.2014)

Silly and/but sweet. Tak bych mohl shrnout každý díl, který jsem viděl. Utvrdila mě v tom kromě novodobých dílů i vidění těch ze staré éry, u kterých je ta 'silliness' více zřejmá. Což neznamená, že by to bylo špatné, suspension of disbelief je mocný nástroj. Pomáhá tomu i druhé přídavné jméno z věty na začátku textu, protože co epizoda, to nějaké poselství nebo emočně vypjatý závěr - u lidí vede díl Vincent and the Doctor, já preferuji závěr The Doctor Dances. I přes všechnu tu kýčovitost a 'silliness', just that once, everybody lived. Jinak je to klasická cestovatelská vesmírná sci-fárna, tolik oblíbená pro svou žánrovou různorodost a nevyčerpatelnou zásobu námětů, i když (pochopitelně) podezřele mnoho jich končí v Británii. Všichni hlavní herci a herečky mají něco do sebe, ale z doktorů a companionů je u mě jasný top Matt Smith a duo Karen Gillan a Arthur Darvill. (29.10.2018)

První řada - 80%.......Druhá řada- 95%.......Třetí řada- 93%.......Čtvrtá řada- 100%.......Pátá řada- 100%.......Šestá řada- 200%.......Sedmá řada- 100%.......Osmá řada- 70% (26.11.2011)

Můj skromný, pětihvězdičkový cejch je směřován pouze k páté, šesté a sedmé sérii, neboť ty předchozí čtyři pro mě byly nebetyčné utrpení. První jsem ještě s úporným sebezapřením ustál, ale druhá na mně přistála celou vahou nekonečna a sonickým šroubovákem se mi pokusila vyvrtat zub moudrosti. Tou dobou jsem zbylé díly šoupl do osamělé složky s názvem "Doctor Who", na kterou se příštích dvanáct měsíců snášel prach, až jsem konečně, po moudré radě svého nerdovského souputníka, škubl otěžemi páté řady a u té slavnostně vytrval až do epického závěru. Ale hezky popořadě. Do první řady jsem šel s očekáváním třeskutě úsměvné, geekovské scifárny, ale dostala se mi nadsázky prostá, zaseknutá gramofonová deska. Nástup Matta Smithe ono neustálé zachraňování světa s plnými baťůžky srdceryvného bědování nad chcípáním vzácných druhů převrhl na strhující, nahláškovanou genialitu, která všechny nešvary svých předskokanů obrátila na nezpochybnitelná pozitiva. Mattův Doktor je nehorázně naspeedovaný sympaťák, jenž neztrácí tvář v žádných polohách a jeho multidruhový doprovod mu zdatně vrací každou přihrávku. A hlavně epizody jsou kvalitativně na stejné výši, přetékají časovými paradoxy a vším ostatním, co dělá scifi skvostným žánrem a další sérii si rozhodně nenechám ujít. (30.09.2013)