Královna Margot

Místy opravdu nechutný historický snímek, a to nejen výjevy, ale i chováním postav. Intriky, touha po moci, cesta přes mrtvoly - a to doslova. Všechno pletichaření směřuje neodvratně k děsivému finále. Odstranit kohokoliv není problém, travičství bylo velmi oblíbené již od starověku. Použité jedy většinou neměly protijed a navíc zbůsobovaly velmi krutou a bolestivou smrt. Naturalistické zobrazení se netýká jen násilí a zabíjení, ale také lidské nahoty, která ve scénách po masakru ukazuje lidské tělo jako kus masa, flákoty, pohozené mezi odpadky. Kamera je přesně v duchu francouzských filmů. Na rozdíl od amerických je nekompromisní, nezakrývá, ale ukazuje. Zabíjení se stává natolik sugestivním, že hrůzné obrazy z paměti hned jen tak nevymizí. (12.03.2011)

Úžasně syrový francouzský historický velkofilm odehrávající se na pozadí vyvraždění hugenotů (kalvinistů) v historickém mezníku Bartolomějské noci. Tenhle filmová adaptace světoznámého románu francouzského klasika Alexandra Dumase staršího má (stejně jako drtivá většina jeho románů) silně autentickou dobovou atmosféru - ten filmový obraz plný násilí, vražd, otrav, smilstva, incestů, narušených a pokřivených vztahů, intrik a zrad, blazeovanosti, dekadentního úpadku... Až se sama nabízí dnes tak často slýchávaná fráze ,,obraz jako ze středověku", napsat tohle by byl však těžký omyl... (Středověk coby historické období končí někdy koncem 15. století v době velkých objevných cest do Indie a za oceán, rok 1572, kdy k osudným událostem došlo, přináleží již k novověku.) Je to symptomatické, ponurá doba nebyla tak daleko obdobným mezním časům v dějinách naší civilizace daleko mladšího data (osobně mi to připomíná mafiánské ságy z Ameriky 20. a 30. let, celý ten systém pokrevních pout a rituální smývání jejich pošpinění krví). Filmový obraz mladé královny Margot, ženy cílevědomé a jak se později ukáže, věrné až za hrob (a to hned několika mužům) nabývá jasné kontury skrze umně rozpracované zdroje motivace, psychologické hloubce postavy (a jejímu vývoji od ,,coury" v morálně etablovanou lidskou bytost) a v neposlední řadě i hereckému výkonu Isabelle Adjani (to platí obecně o celém snímku a většině rolí). Struktura vztahů a postav je mimořádně složitá, platí však, že divák se postupem času dokáže dobře zorientovat, košatý scénář je ke konci až překvapivě střízlivý. Autenticky a efektně vypadá celá mizanscéna, výbornou práci odvedli kostyméři, velmi efektivně fungoval kompars a zalidnění scény vždy vytvářelo hutný a homogenní dojem... Díky nádhernému a silnému filmu Patrice Chéreauho dospěje divák k poznání, že Bartolomějská noc nebyla jen šíleným masakrem protestantů v hradbách Paříže (a později i jinde), ale i osobní tragédie mnoha z účastněných hráčů partie, jež nakonec smetla i je... (18.12.2007)

Tak takhle nějak to tehda asi opravdu vypadalo. Shodou šťastných okolností jsem mohl Královnu Margot zhlédnout v době probírání dané látky ve škole s čímž souvisel můj zvýšený zájem o historické souvislosti. V opačném případě bych jí zvýšenou pozornost po celých sto čtyřicet minut jistě nevěnoval. Film graduje příliš brzy. Bartolomějská noc, jeho pomyslný vrchol, nemoudře přicházející zhruba po čtyřiceti minutách děje, je zdaleka nejvýraznější bodem celého snímku. Masakr. Nemilosrdný, chladnokrevný a brutální masakr hugenotů. Nic podobně působivého až do konce neuvidíte. Nelze mluvit přímo o nudě, pokřivené vztahy v královské rodině již dlouho nebyly tak pokřivené (matka, iniciátorka atentátu, dcera, která se kurví s kdekým, vlastní psychicky labilní bratry nevyjímaje…), jen už to není, řečeno lidově „taková hustota“. Herci hrají s plným nasazením, jsou dokonale ponořeni do svých postav, do doby, v niž žili a na všudypřítomnou špínu, krev a pach rozkládajících se těl neberou ohled. Nevšední (na historické drama rozhodně) hudba Gorana Bregoviče v rámci vytyčených – realitě věrných – mantinelů modernizuje příběh. Ten sice vychází ze zdramatizovaného románu Alexandra Dumase a některá historická fakta jemně poupravuje, stále v sobě však nese obrovský krvavý flák pravdy. Desítky tisíc mrtvých kvůli odlišnému náboženskému smýšlení… copak jsme se z té historie vůbec nepoučili? 75% Zajímavé komentáře: Marius, Ajantis, saladín. (30.09.2008)

Spojenie klasického Dumasovského románu s jedným z najatraktívnejším obdobím francúzskych dejín by nemalo sklamať žiadneho fanúšika historického filmu (nielen tých). Uvítal by som ale trochu lepšiu dramatizáciu, menej romantiky a tiež som mal pocit, že sa často hralo na efekt s cieľom čo najviac diváka šokovať, či už pomermi na kráľovskom dvore, hektolitrami krvi alebo samotnými udalosťami, pretože niektoré udalosti zo scenára majú od tých historických ďaleko. Navyše som si všimol prehrávanie u niektorých hercov, tento nedostatok však vo veľkej miere kompenzuje neskutočne krásna a záhadne smutná kráľovná Margot, v podaní neodolateľnej krásky Isabelle Adjani. Celkový dojem mi však aj napriek spomenutým negatívam vyšiel ako nadpriemerný. 75/100 (10.09.2015)

Zhruba ve chvíli, kdy pan bratr donutí říct Margot v katedrále "ano", mě v kině za krkem pošimral mráz, kterého jsem se do konce projekce nezbavil. Výborní herci v dobře napsaném příběhu (Dumasovu předlohu jsem četl a film je návodem, jak moderně a aktuálně přistupovat ke klasice), neuvěřitelně sugestivní Bregovicova hudba (funguje i na samostatný poslech) a Roussellotova kamera, no a skutečně naturalisticky podané výjevy z batolomějské noci, inspirované románem Roberta Merleho Mé dobré město Paříž (během nichž, pokud si vzpomínám, slabší jedinci opustili sál). Tleskám a říkám: Bravo! (05.03.2007)