Scénář:
Stephen GlantzKamera:
Joseph VilsmaierHudba:
Chris HeyneHrají:
Gedeon Burkhard, Lale Yavas, Lena Beyerling, Sibel Kekilli, Roman Roth, Brigitte Grothum, Hans-Jürgen Silbermann, Sharon Brauner, Juraj Kukura (více)Obsahy(2)
Berlín 1943. Židovská otázka se blíží ke svému konečnému řešení a nacisté se rozhodnou odvézt zbývající židovské obyvatelstvo z Berlína. Zbývá jich sedmdesát tisíc. V průběhu celého jara jsou večer co večer odvlečeny celé rodiny, starci, děti, kdokoliv. Do posledního vlaku složeného z dobytčáků je nasázeno 688 lidí. Mezi nimi i slavný boxer Neumann, kabaretiér Noschik, šestáctiletá Ruth a další. Ti všichni si záhy uvědomí, že jejich cesta skončí v Osvětimi, kam všechny transporty směřují. Boj o život však začíná již v přecpaných vagónech. Je vedro a není voda, hysterie se stupňuje a během několika dnů začnou přibývat mrtví. Jedinou možností záchrany je útěk. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Vo svojej kategórii poslabší film, ale čo sa týka toho, že celý film sa odohráva len a len v jednom vozni vlaku + nejaká tá krajina vôkol vlaku je to celkom slušné dielo. Film "Posledný vlak" je akási ukážka deportácie židov do koncentračných táborov. Poukazuje celkom detailne na to, čo všetko si prežili ľudia vo vlakoch cestou do "pracovných táborov". Ak ste zvedavý tak ako ja, tak odporúčam pozrieť, film je vkusný a na svoju tématiku slušne spracovaný. 3* ()
Posledný vlak som videl v marci 2008 v raritnom prastarom kine (vesnička Nučice při Prahe, v kine boli suché záchody - latriny!), čo filmu nesmierne pridalo na atmosfére a mne na pozitívnom dojme z neho. Oceniť je treba zámer tvorcov ukázať intenzitu predpeklia, kým ostatní filmári ukazujú len samotné peklo. Posledný vlak, celý sa odohrávajúci vo vlaku smerujúcom do Osviečimy, končí príchodom do pekla, pričom divák je už tu tak zhrozený, že nepotrebujete ani nechce ísť ďalej. Spočiatku film pôsobí ako režijný debut naivného režiséra divadelných komédií, postupne ale prejde do depresívnej drámy, ťažiacej z dusnej atmosféry a osvedčenej nálepky „takto to skutočne bolo“. Škoda len, že sa filmu nedarí viacej ťažiť z jednotlivých postáv. ()
V skutočnosti to bolo určite strašnejšie ako vo filme, v ňom sa nepodarilo tú stiesnenú atmosféru navodiť a preniesť na diváka. Naviac som mal pocit, že som to celé už niekde videl a pozerám remake. Herci vyzerali aj po šiestich dňoch bez jedla a skoro bez vody zdravo a spokojne, to tiež nepridalo na dojmoch. Taký televízny priemer k výročiu konca vojny. ()
Film o exporte Židov do koncentráku je stávka na istotu. Každému je jasné, že z toho bude silný a emóciami nabitý príbeh, z ktorého by ani úplný amatér nedokázal spraviť zlý film. Áno, sú tam silné momenty, no väčšinou je to len taká stokrát videná rutina, od Vilsmaiera som určite čakal viac. Nakoniec z toho vznikla len komorná dráma, ktorá pôsobí až príliš televízne. Ani herci, ktorí by mali takýto príbeh ťahať, mi neprišli nejako extra presvedčiví. Možno som už prejedený z všetkých tých filmov o koncentrákoch, no určite je dobré, že sa stále nakrúcajú, aby sa na tieto hrôzy nezabudlo. Ja si pre emócie zájdem do Osviečimu, lebo vidieť tie následky hrôz naživo je stokrát silnejšie, ako akýkoľvek film. ()
Silný a emotivní zážitek to rozhodně je, ale jakými postupy jej tvůrci docilují? Citové vydírání, kýčovité flashbacky, hollywoodská melodramata. Jen několik postav, jako například malá dívka a dvě matky jsou psychologicky dobře vykreslené a několik okamžiků je opravdu drásavých a nepříjemných. To však stačí jen na mírný nadprůměr. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (10)
- Když na nádraží v Berlíně zpanikaří jedna z žen, začne zpívat píseň považovanou za hymnu přeživších holocaustu, a to "Zog Nit Keynmol", známou taktéž jako "Partinazer Lid". Jedná se ovšem o píseň z jazyka jidiš, kterým němečtí Židové zásadně nehovořili a tuto píseň by v té době těžko mohli znát. (hansel97)
- Režisérkou filmu byla česká dětská hvězda Dana Vávrová, kterou známe jako Leontýnku z filmu Ať žijí duchové (1977). (M.B)
- Záběry podkreslující finální titulky pocházejí z Židovského památníku (znám též jako Památník holocaustu) který se nachází v centru Berlína. Památník architekta Petra Eisenmanaa a sochaře Richarda Serra (původní návrh byl ale mnohokrát upraven) tvoří rozvlněné pole náhrobních kamenů, celkem 2711 šedivých betonových kvádrů různé výšky, a rozkládá se na ploše více než 19.000 m². (Adrai)
Reklama