Scénář:
Stephen GlantzKamera:
Joseph VilsmaierHudba:
Chris HeyneHrají:
Gedeon Burkhard, Lale Yavas, Lena Beyerling, Sibel Kekilli, Roman Roth, Brigitte Grothum, Hans-Jürgen Silbermann, Sharon Brauner, Juraj Kukura (více)Obsahy(2)
Berlín 1943. Židovská otázka se blíží ke svému konečnému řešení a nacisté se rozhodnou odvézt zbývající židovské obyvatelstvo z Berlína. Zbývá jich sedmdesát tisíc. V průběhu celého jara jsou večer co večer odvlečeny celé rodiny, starci, děti, kdokoliv. Do posledního vlaku složeného z dobytčáků je nasázeno 688 lidí. Mezi nimi i slavný boxer Neumann, kabaretiér Noschik, šestáctiletá Ruth a další. Ti všichni si záhy uvědomí, že jejich cesta skončí v Osvětimi, kam všechny transporty směřují. Boj o život však začíná již v přecpaných vagónech. Je vedro a není voda, hysterie se stupňuje a během několika dnů začnou přibývat mrtví. Jedinou možností záchrany je útěk. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Tak tohle je, řekl bych, extrémně těžké téma na filmové zpracování. Zde se to, dle mého, moc nepovedlo. Nemám ponětí, jestli je film alespoň částečně založen na nějaké skutečné události nebo na výpovědích očitých svědků z Polska či Německa, každopádně některé skutečnosti, které jsou ve filmu ukázány, jsou velice podivné a nevěrohodné. Na druhou stranu je tu všechno, zrůdné nacistické smýšlení, zoufalost, která dohání lidi k šílenství, a také obraz toho, že tito lidé pouze přežívali než nakonec zemřeli, naštěstí ne všichni. Celkově se ovšem jedná o prvoplánovou směsici natlačených emocí a nuceného soucitu v amatérském zpracování, spoléhající jen na "sílu" samotného tématu. ()
Německo-český Poslední vlak představuje spíše danajský dar než poctu obětem nacismu; je totiž slabý a nepovedený po všech stránkách včetně dabingu. Spoléhá na obecné dialogy i stokrát viděnou modelovou situaci: v jednom vagonu bojují o přežití lékař, kabaretiér, boxer, jejich ženy i děti. Navíc je školácky natočen a všechny složky včetně masek vyhlížejí, jako by se točila úsporná televizní inscenace 70. let. Vojta Kotek, Stanislav Zindulka či Nina Divíšková nehrají špatně, ale čirá typologie bez jedinečného nápadu jim neposkytuje žádný záchytný bod. A metoda vyprávění oprašuje to nejstarší klišé, útěky od trýznivé reality k šťastným vzpomínkám, až ostudně mechanicky, nemluvě už o šroubovaném motivu Beethovena či partyzánů. ()
Od tvorcu výborného Stalingradu, by som čakal podstatne viac ako dvojhodinové nefungujúce žmýkanie citov. Postupné predstavovanie párov mi pripadalo dosť nudné. Samotný príbeh to ani neobohatilo, ani nezdramatizovalo, iba zbytočne naťahovalo. Videli aj počuli sme o tom x-krát, čo by ani nevadilo, keby režisér zvolil inú zaujímavejšiu cestu ako príbeh podať. Keďže herecké výkony tiež nie sú silnou stránkou, výkony skôr kolísavé, jediné slovo, ktoré dokonale vystihuje celý film je nepresvedčivý. Pár zaujímavých momentov sa tu nájde, ale v celkovej dvojhodinovej stopáži je to iba slabá útecha. Silné vojnové drámy zbožňujem, ale to bolo tak na pol plynu, škoda. Film 50%. ()
Téma, na které bylo natočeno nepočítaně filmů, chce to odvahu znovu se do něj pustit a sebedůvěru, že přijdu ještě s něčím novým. Tohle se však povedlo mimořádně. Na minimálním prostoru jednoho vagónu se proplétá několik osobních příběhů rozpracovaných do drobnokresby takovým způsobem, že ani po téměř dvou hodinách nepřichází nuda. Velice vděčný jsem za střípek závěrečného optimismu. ()
Ďalší ťažko stráviteľný kúsok, tento krát hlavne s Českými a Slovenskými hercami. Boli tu filmy z koncentračných táborov, gett či odboja, ale o priamom transporte ľudí do koncentračného tábora som ešte nevidel. Film manipuluje z malým priestorom a aj tak je emóciami nabitý a keďže sa to odohráva na malom priestore, dá sa s tými postavami naozaj súcitiť. Keď sa filmy odohrávajú v mestách a stále sa tam menia postavy, tak to je také rozhádzane, čo tu byť ani nemohlo. Je tam všetko, strach, bolesť, smútok, ponižovanie, ale aj taká mala solidarita či súcíť, ale v konečnom dôsledku to aj tak platne nebolo. Jedine čo mi tu chýbalo, bola nejak vodcovská postava, ktorá by to utrpenie pomáhala trocha eliminovať. Ale aj tak, je to silný príbeh, s úžasnými hercami, tak silne 4*. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (10)
- Režisérkou filmu byla česká dětská hvězda Dana Vávrová, kterou známe jako Leontýnku z filmu Ať žijí duchové (1977). (M.B)
- Záběry podkreslující finální titulky pocházejí z Židovského památníku (znám též jako Památník holocaustu) který se nachází v centru Berlína. Památník architekta Petra Eisenmanaa a sochaře Richarda Serra (původní návrh byl ale mnohokrát upraven) tvoří rozvlněné pole náhrobních kamenů, celkem 2711 šedivých betonových kvádrů různé výšky, a rozkládá se na ploše více než 19.000 m². (Adrai)
- Když na nádraží v Berlíně zpanikaří jedna z žen, začne zpívat píseň považovanou za hymnu přeživších holocaustu, a to "Zog Nit Keynmol", známou taktéž jako "Partinazer Lid". Jedná se ovšem o píseň z jazyka jidiš, kterým němečtí Židové zásadně nehovořili a tuto píseň by v té době těžko mohli znát. (hansel97)
Reklama