Poslední vlak

Příběh odehrávající se v „dobytčáku" na cestě do koncentračního tábora v Osvětimi zachycuje hrůzu a utrpení Židů , kdy téměř netušili co je v cíli čeká a jejich snahu o útěk.. Je to velice silný a působivý film, ale mohl být v mnohém lepší. I přes veškerou snahu tvůrců mi to nějak nesedí.Čeští herci v roli Němců nebyli moc přesvědčiví, ač se snažili pouštet hrůzu sebevíc tak nevyzařovala z nich ta pověstná autorita. Lepší zpracování a bylo by to rozhodně za pět. (18.01.2011)

Všechny příběhy o Židech z války jsou velmi silné. Kam až dokázali němci zajít, na jakou úroveň lidského bytí Židy dokázali dostat, zda to je vůbec ještě úroveň slučující se životem.... Poslední vlak - drama v našlapaném dobytčáku, bez vody, jídla....Naprosto chápu, že ti co zažili holocaust se nikdy nevzpamatovali a tuto traumatickou zátěž si ještě dlouho ponesou nejen oni sami, ale další jejich generace. Je dobře točit tyto příběhy, je dobře nezapomenout a vzít si ponaučení, aby snad jednou až nastoupíme na náš poslední vlak, jsme nebyli překvapeni.... (23.06.2009)

Mohlo to být o kousek kratší (konkrétně o flashbacky z minulosti) a taky to trpělo klasickým televizním zpracováním, nicméně jinak velká paráda (i když je to samozřejmě hodně drsné), výrazná česká stopa potěšila, a zejména degradace vzhledu, morálky a způsobů v pár dnech byla zpracována excelentně. 90% (03.09.2022)

Film je rozporuplný v každém ohledu, i když působivost a depresivnost je jeho hlavní devízou. To na mě působilo nejsilněji, a také představa sardinek v minimálním prostoru, kde onemocní klaustrofobií úplně každý, snad i štěnice. Z herců bych vyzdvihla výkony bělovlasého optimisty a showmana v jednom a samozřejmě krásné Niny. Bylo tam pár hluchých míst, hlavně chyby v realizaci a odhalení úniku, ale to nebylo až tak podstatné. Podstatou byla kromě zoufalství v otázce konečného řešení, ukázka degradace lidskosti a osobnosti směrem dolů až na pověstné dno. V tomhle vážně není o co stát a je dobré si znovu uvědomit, jaké máme štěstí být tady a dnes, přesněji v pravou dobu na pravém místě. Právě silně negativní stránka nedávné minulosti mě nepustí jít s hodnocením výš. (10.09.2011)

Nedávno zesnulá Dana Vávrová natočila se svým mužem Josephem Vilsmaierem emočně vypjatý pohled na transport berlínský Židů do nechvalně proslulé Osvětimi. Stísněné prostory vagónu, ve kterém se mísí trýzněné osudy a kolem se vedle lhostejnosti objevuje to nejhorší zlo lidskosti. Snímek, který vidí efektivitu ne ve zběsile pálících náccích, ale v žebrání o trochu vody, je citlivou sondou, která ale místy trpí neinvenčním projevem. Natěsnanou skupinku zubožených lidí snímá ruční kamera, ta je výborná zrovna jako hudba, takže obé spolu s vesměs nadprůměrnými hereckými výkony nechávají zapomenout na ty nánosy patosu a kýče. (06.07.2009)