Trishtimi i zonjës Shnajder
The Sadness of Mrs. Snajdrova
Režie:
Piro MilkaniHudba:
Milan KymličkaHrají:
Aňa Geislerová, Nik Xhelilaj, Bára Štěpánová, Tomáš Töpfer, Kamil Kollárik, Paolo Buglioni, Michele Placido, Arta Dobroshi, Bohumír Starý, Hana Baroňová (více)Obsahy(1)
Poslední léto v Československu. Poslední léto v ráji... Je léto roku 1961 a tři studenti pražské FAMU v Českém Šternberku natáčí dokumentární snímek o místním motocyklovém závodě ESO. Mezi nimi i albánský kameraman Leke Seriani (N. Xhelilaj), jehož země, byť socialistická se pomalu ale jistě izoluje od ostatních zemí východního bloku i zbytku světa. Leke v Československu pociťuje závan svobody a prožívá uvolněné léto plné milostných vzplanutí, ale vzhledem k dění v Albánii, kdy se mají všichni studenti vrátit zpět, je postaven před závažné rozhodnutí, zda zůstat, nebo se vrátit domů. Situace je pro něj o to těžší, když se zamiluje do ženy místního náčelníka veřejné bezpečnosti Jany Šnajderové (A. Geislerová)... Smutek paní Šnajderové pojednává o natáčení studentského snímku ESO (1961) a je nostalgickým vzpomínáním na poslední měsíce, které v Československu strávil Piro Milkani, jenž v letech 1955 až 1961 studoval na pražské FAMU obor kameramanství. Po návratu do vlasti se stal renomovaným režisérem a za svou kariéru natočil dvacet čtyři albánských filmů a desítky dokumentů. Vedle své filmařské činnosti se věnoval překladům děl Václava Havla či Bohumila Hrabala a v letech 1998 až 2002 také zastával post albánského velvyslance v České republice. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Měl jsem možnost vidět předpremiéru filmu, který se dle oficiálního textu distributora snaží působit sofistikovaně co do vyprávěcí struktury, ale poslední věta ("Tehdy se Leke Seriani vrací do Čech už jako renomovaný albánský filmař a vydává se po stopách svých vzpomínek i osudové lásky.") je lež a nic banálnějšího a hloupějšího byste těžko pohledali._____ Těšil jsem se na autotématický film, přičemž by se toho dalo vytěžit z námětu tolik - hlavní hrdinové filmaři natáčející dokument o výrobě silného socialistického stroje motorky ukazují strojovost a umělost systému a tím i filmu a jeho výroby jako takového. Jenže SMUTEK PANÍ ŠNAJDROVÉ natočil jako svou autobiografii albánský filmař, v 60. letech student FAMU, který je "albánským Menzelem" - váženým, staromilským a bohužel žijícím._____ Problém je, že klasický styl a celková čistota vyprávění i stylu působí jako vzpomínka na krásnou tvář socializmu. Neustálé mentorování a deklamativnost dialogů, otravnost hudby jak z červené knihovny či německého fekálního porna, televizní záběrování a střih s výkony ve zcela jiných polohách a KATASTROFÁLNĚ nezvládnutými post-synchrony dávají upomenout na zlo formátu OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE._____ Zaslouží si film, na kterém je nejlepší Bára "oceňuji, že nestrká kozy do kamery" Štepánová jednu hvězdičku, když je to na 10%? Ne, a vyhněte se tomu ZLU velkým obloukem. Zvlášť když jde do kin povedená žanrovka (nečekal jsem, že to kdy řeknu u Hřebejkova filmu!) U MĚ DOBRÝ. ()
Malý, nenápadný, snadno zapomenutelný film. Působil na mne dojmem, jakoby Piro Milkani od roku 1961, kdy absolvoval pražskou FAMU, nic nenatočil a tohle byl jeho debut (což je daleko od pravdy). První česko-albánská koprodukce tedy opravdu zaujme jen tímto faktem, jakkoli Aňa Geislerová hrála výborně i tady (50%). ()
Pro milovníky většinového retra. Aneb nuda konzumentů na socialistické vesnici stokrát jinak. Ano, Big Bear má pravdu, životní styl jisté části společnosti v době totality je tu vystižen relativně trefně, stejně tak jako všudypřítomně dohlížející státní moloch, přestože drobnosti, jako například příliš vysoké podpatky, by šlo vyladit lépe. Ale právě proto je film tak prázdný, nudný a zbytečný. Ono to nestačí, jen tak celou tu prázdnotu duší, co si nic nevytvoří, když nic nedostanou, plácnout na plátno a tadá. Chtělo by to zdejším postavám vtisknout alespoň NĚJAKOU identitu. Takhle jsou osoby A, B, C, D zcela zaměnitelné: tato loutka spí s tamtou loutkou, tato se nachází zde, tamta zrovna přišla tam… Nemají žádnou povahu, historii, směřování, nic je nezajímá, nejsou samy ničím. ()
,, To budou mít soudruzi v Albánii radost! '' - Ehm. Smutek paní Šnajdrové je takový správný albánský shishqebab. Prostě karbanátek ze všeho a navíc s českým knedlíkem a italským protlakem z rajčat... Težko zážitek z něj popisovat. V jednotlivých kouscích by mohl být o dobrým filmem, ale jako celek je to přeplácané. Leckdo tu ohrnuje nos nad zpracovánám šedesátých let. Nebyl bych tak přísný, tu dobu a prostředí jsem z filmu cítil mnohem více než z nekonečného seriálu Vyprávěj nebo Renčových syntetických Rebelů.. Navíc vše se odehrává na mých oblíbených místech u řeky Sázavy, takže tu možná svoji roli hrála i nostalgie a vzpomínky... Méně už byl byl uvěřitelný soudruh Töpfer a hlavně úvodní trio filmařů s albánským kameramanem v čele (tomu ještě navíc nebylo ani pořádně rozumnět). V hotelu mne iritovala Štěpánová, ale ta nepřekvapila, protože její neherectví je už standardem. Krásná a smutná Aňa (krásná jako vždy) filmem zvolna proplula a měla dostat mnohem větší prostor. I tu trochu využila k tomu aby i bez rozsáhlých dialogů diváka přesvědčila o svém smutku ze zbabraného života s příslušníkem VB. Hraběte Šternberka si střihl sám Korádo Katány - Michele Placido! Chápu, že režisér chtěl filmem něco říci a dokonce i to, že se snažil vypořádat se svými niternými pocity a vzpomínkymi na dobu studiií na FAMU. Nasazení herců, dialogy, hlavní zápletka.. to vše drží pohromadě jen ta kupa nostalgie. Věřím, že v určitém rozpoložení může film i více zaujmout. Pro běžného diváka bude ale asi hůře stravitelný. Dávám dvě cíky negativu. * * ()
Filmařům se podařilo vytvořit atmosféru 60. let, děj je zasazen do krásného prostředí, i tak ale film působí spíš jako studentský a některé dialogy jak z besídky. Herecky to táhne především Nik Xhelilaj, který působí přirozeně a je prostě takovej sympaťák, že by mu prošel i sebevětší průser. Nedá se říct, že by byl konec smutný, tehdejší doba prostě byla taková. ()
Reklama