Krajina přílivu

Představte si Alenku v říši divů natočenou jako halucinogenní úchylárnu plnou mrtvých, urvaných hlaviček panenek, pár skutečně nechutných scén, nějaké ty perverznosti – prostě příběh o devítileté dívence, která hnusnou realitu světa vnímá svou poněkud roztříštěnou fantazií. Režisér Terry Gilliam podle mne tentokrát totálně ulítl, a jeho poněkud bizarní pohled na svět se dostal do nekrofilní fáze. Tuhle látku měl spíš natočit Tim Burton. DVD: Na úvod trailery na Ztracené město a Proposition, v bonusech žel jen na tento film (30.08.2019)

Jednu hvězdičku má ode mě Gilliam za svou bezbřehou fantazii a jednu za herecký koncert Jodelle Ferland. Ta, pokud si zachová tutéž hravost, bezprostřednost a schopnost převtělení se, tak z ní bude nová Kirsten Dunst. Chtěl bych pokračovat v kladech, ale musím přiznat, že už nějak nemám, co bych přidal do placu. Potíž je v tom, že mně Gilliamův příběh tentokrát nepřišel dost nosný a větší část snímku jsem se nepokrytě nudil. Jím vytvořený svět mě zkrátka nepohltil a o jeho hrdinku jsem se nebál ani jí nedržel palce. Šlo to zkrátka kolem. Celkový dojem: 40 %. Jsou tací, co považují Krajinu přílivu za morbidní, jsou tací, co ji považují za ujetou, já ji považuju za stereotypní a únavnou... (10.02.2014)

V prvom rade by ma zaujímalo, čo rodičia tej neuveriteľnej Jodelle Ferlandovej hovoria na to, že ich dcérka sa vo filme obíma a bozkáva s mŕtvolou, potom s múmiou ("Sme šťastná rodina.") a tiež s dospelým mužom ("Ty si môj miláčik.") a pri pohľade do zrkadla si s neskrývaným potešením zafandí: "Ty jedna malá kurva." Terry Gilliam totiž rozhodne nepoužil CGI verziu tej malej Meryl Streepovej. Pravdepodobne sa to nikdy nedozviem, takže k vlastnému filmu. Kdesi v úvode Jeff Bridges (pozvoľna odchádzajúc na dovolenku) povie: "Pozostatky dávnych čias, osamelé kenotafy stojace pozdĺž melancholickej krajiny prílivu." Ak vám táto veta nepripadá zaujímavá a krásna, na Tideland sa vykašlite. To isté platí pre tých, pre ktorých je synonymom fantázie Pán prsteňov a synonymom kvalitného filmu čokoľvek od Spielberga. Režisér možno mal na zreteli Alicu v krajine zázrakov a Psycho, mne však Tideland pripomína skôr Texaský masaker a Felliniho Giuliettu a duchov. Výsledok je nevšedne expresívny a zážitok z neho akosi podozrivo dôverný :-) Vzhľadom k celkom zjavnej reflexii patologicky formovanej osobnosti a protopubertálneho besnenia :-) je ten film až hrubozrnne naturalistický a veľa surrealizmu by som v ňom nehľadal. Šialené okolnosti príbehu nie sú projekciou psychiky dievčatka - jednoducho je do nich osudom vmanipulované, nedotvára ich ani nepretvára, iba chladnokrvne berie na vedomie a glosuje jej vlastným spôsobom. Keďže má osvojené mimoriadne svojrázne kultúrne vzorce a normy správania, nenormálna realita je pre ňu čosi celkom normálne, preto nečudo, že divák naozaj asociuje Alicu v krajine zázrakov. Skutočnosť, že takéto "zázraky" sú v podstate realitou, posúva žáner Krajiny prílivu dosť ďaleko od klasického fantazijného filmu. Kam presne si povedať netrúfam, film je to však po všetkých stránkach výnimočný. Je to monument. V 18. a 19. storočí britskí džentlmeni používali na označenie bizarných stavieb postavených pre potechu ducha na opticky exponovaných miestach svojich panstiev slovíčko "eyecatcher". Terry Gilliam je reinkarnáciou niektorého z nich a jeho Tideland takýmto "chytačom očí". (07.05.2007)

Relikty beat generation, túžiace prežiť spôsobom detí prírody celý život, končia ako trosky poháňané k životu polosyntetickými opiátmi. Napriek neschopnosti rodinného života, stačia rozvinúť dcérkino fantazijné myslenie. Dievčatko ostáva osamelé v zaprášenom dome tajomstiev. Čriepky bábik a dvojica podivných susedov sú jeho jedinými spoločníkmi. Scéna vznášajúcich sa umelohmotných hlavičiek uprostred vypreparovaného ľudského tela hovorí, ako časť za celok, o výsledku - poeticky drsnom nadrealizme začiatkov nového milénia, či svojskom spôsobe, akým možno reflektovať nie príliš priateľský okolitý svet. Obrazovo prekvapivé hody s desivými prvkami obsahujú odkazy na kľúčové diela surrealizmu (Andalúzsky pes) a strachu vo filme (Psycho). Nechýba Láska naprieč vekmi: po smrti starenky sa mladíkovou láskou stane jej vnučka. Kúzlo Vševediaceho oka, získalo svoju moc dávnym uštipnutím Tisícročnou včelou. Vedomie dočasnosti snovo prežitej etapy detstva pripomenul mesačne mŕtvy povrch rozrastajúceho sa lomu v neďalekej blízkosti, neľútostne odkrajujúci zo živej krajiny predstáv. Povinnosť pre starinárov, milovníkov opustených vecí, podivností a tých, ktorí neuľpievajú na otrocky preberaných formátoch deja, či žánru. (17.02.2007)

Pro začátek bych chtěl říct, že mám Gilliamovu tvorbu rád, hlavně pro obrovskou vizuální fantazii a neotřelý (a místy dost drsný) humor. Ne všechny jeho filmy mají bůhvíjaké tempo - třeba Král rybář - ale člověka i tak baví. Krajina přílivu je bohužel jiná. Začítek je hodně vtipný, pointa je bezvadná, ale prostředek filmu (cca 80 minut z celkových 122) je stráááášná nuda, byť opět vizuálně moc hezky udělaná. Celkově je to pro mne na Gilliama velké zklamání. (12.04.2007)