Krajina přílivu

Carrollova Alenka v kouzelných prackách nevyzpytatelného šílence Gilliama. První půlhodina nemá chybu. Jeff Bridges se do svého heroinem posedlého country rockera s gustem opřel, jenže s přibývajícími minutami jej scénář nutí hrát snad až přespříliš koženě a jeho předčasný přesun do polohy "mouchy, snězte si mě" příběhu ublížil. V zatravněné pustině vyprávění ustrne a navzdory řadě velmi, ehm, nestandardních charakterů se ten bizárek neuvěřitelně vleče. Byť se malá protagonistka snaží, až jí z toho jdou hlavy panenek kolem, tenhle výlet do tajů dětské fantazie konfrontované s nepochopitelným světem divných dospělých z letargie nevytrhne. Škoda, Terryho snaha jít autorsky proti proudu je sympatická, jenom ke koukání to moc není. Snad kdyby to trochu prostříhal... BTW nevím proč, ale nejednou jsem si vybavil úryvky z Caveova majstrštyku A uzřela oslice anděla. (08.03.2014)

Alenka v říši divů, Psycho a typicky Gilliamovský šmak (tedy promakaná práce s mizancsénou, temné, pošmurné nálady a snové reality)... Celý příběh je vlastně ledový thriller s hororovým nádechem viděný očima jedné malé a velice zvláštní holčičky, která byla zvyklá připravovat jejímu Jutskem posedlému tatínkovi heroinové dávky od chvíle kdy se naučila chodit. Gilliam podle mého tuhle krásnou zkreslenost celého vyprávění skvěle podal a tak dospělý divák sice tuší, jaké obludnosti se dějí, ale přesto je vnímá jako jakousi formu dětské hry. Prostě, režisér mě ani v nejmenším nezklamal. Je pravda, že mi místy přišlo tempo až zbytečně pomalé a nejspíš jsem se na sedačce párkrát zavrtěl, ale tyhle malé výtky mi bohatě vynahradil výkon malé Jodelle Ferland. To co tam ve svých jedenácti letech předváděla mě naprosto ohromilo, snad až oscarový výkon, bezesrandy. Za ten si to prostě pátou hvězdu zaslouží, basta! No a co se týká mého doporučení, odcituju samotného mistra Gillliama: "Ten film se bude líbit těm, kterým se bude líbit." To je pěkný zen, co? 90% (24.09.2006)

Relikty beat generation, túžiace prežiť spôsobom detí prírody celý život, končia ako trosky poháňané k životu polosyntetickými opiátmi. Napriek neschopnosti rodinného života, stačia rozvinúť dcérkino fantazijné myslenie. Dievčatko ostáva osamelé v zaprášenom dome tajomstiev. Čriepky bábik a dvojica podivných susedov sú jeho jedinými spoločníkmi. Scéna vznášajúcich sa umelohmotných hlavičiek uprostred vypreparovaného ľudského tela hovorí, ako časť za celok, o výsledku - poeticky drsnom nadrealizme začiatkov nového milénia, či svojskom spôsobe, akým možno reflektovať nie príliš priateľský okolitý svet. Obrazovo prekvapivé hody s desivými prvkami obsahujú odkazy na kľúčové diela surrealizmu (Andalúzsky pes) a strachu vo filme (Psycho). Nechýba Láska naprieč vekmi: po smrti starenky sa mladíkovou láskou stane jej vnučka. Kúzlo Vševediaceho oka, získalo svoju moc dávnym uštipnutím Tisícročnou včelou. Vedomie dočasnosti snovo prežitej etapy detstva pripomenul mesačne mŕtvy povrch rozrastajúceho sa lomu v neďalekej blízkosti, neľútostne odkrajujúci zo živej krajiny predstáv. Povinnosť pre starinárov, milovníkov opustených vecí, podivností a tých, ktorí neuľpievajú na otrocky preberaných formátoch deja, či žánru. (17.02.2007)

Když Jeff Bridges ztuhne (píše se o tom všude a stane se to po necelých dvaceti minutách), film začíná ztrácet dech a to tak, že tragicky. Už není vtipný, ani ujetý, jen nechutný a divný. A to dlouho. 40% Apendix: Zásluhou hnusného zápachu v sále, kde jsem tenhle trip sledoval (shodou okolností ve Velkém sále Thermalu), pro mne Tideland bude navždy také filmem smradlavým. 40% Zajímavé komentáře: kiddo, Radko, MIMIC, anderson, llollita (08.07.2006)

V prvom rade by ma zaujímalo, čo rodičia tej neuveriteľnej Jodelle Ferlandovej hovoria na to, že ich dcérka sa vo filme obíma a bozkáva s mŕtvolou, potom s múmiou ("Sme šťastná rodina.") a tiež s dospelým mužom ("Ty si môj miláčik.") a pri pohľade do zrkadla si s neskrývaným potešením zafandí: "Ty jedna malá kurva." Terry Gilliam totiž rozhodne nepoužil CGI verziu tej malej Meryl Streepovej. Pravdepodobne sa to nikdy nedozviem, takže k vlastnému filmu. Kdesi v úvode Jeff Bridges (pozvoľna odchádzajúc na dovolenku) povie: "Pozostatky dávnych čias, osamelé kenotafy stojace pozdĺž melancholickej krajiny prílivu." Ak vám táto veta nepripadá zaujímavá a krásna, na Tideland sa vykašlite. To isté platí pre tých, pre ktorých je synonymom fantázie Pán prsteňov a synonymom kvalitného filmu čokoľvek od Spielberga. Režisér možno mal na zreteli Alicu v krajine zázrakov a Psycho, mne však Tideland pripomína skôr Texaský masaker a Felliniho Giuliettu a duchov. Výsledok je nevšedne expresívny a zážitok z neho akosi podozrivo dôverný :-) Vzhľadom k celkom zjavnej reflexii patologicky formovanej osobnosti a protopubertálneho besnenia :-) je ten film až hrubozrnne naturalistický a veľa surrealizmu by som v ňom nehľadal. Šialené okolnosti príbehu nie sú projekciou psychiky dievčatka - jednoducho je do nich osudom vmanipulované, nedotvára ich ani nepretvára, iba chladnokrvne berie na vedomie a glosuje jej vlastným spôsobom. Keďže má osvojené mimoriadne svojrázne kultúrne vzorce a normy správania, nenormálna realita je pre ňu čosi celkom normálne, preto nečudo, že divák naozaj asociuje Alicu v krajine zázrakov. Skutočnosť, že takéto "zázraky" sú v podstate realitou, posúva žáner Krajiny prílivu dosť ďaleko od klasického fantazijného filmu. Kam presne si povedať netrúfam, film je to však po všetkých stránkach výnimočný. Je to monument. V 18. a 19. storočí britskí džentlmeni používali na označenie bizarných stavieb postavených pre potechu ducha na opticky exponovaných miestach svojich panstiev slovíčko "eyecatcher". Terry Gilliam je reinkarnáciou niektorého z nich a jeho Tideland takýmto "chytačom očí". (07.05.2007)