Krajina přílivu

Gilliam ubral z výpravnosti, zato ale pridal na hororovejšom vyznení v spojitosti s fantazijnými prvkami. Mnohými podceňovaný film možno trochu dopláca na Gilliamove zahľadenie do seba samého, čo by ale na druhú stranu malo viac osloviť jeho najvernejších hard core fanúšikov. Čo trochu prekvapí, je podľa mňa trochu podobná atmosféra ako v Kusturicovom Arizona Dream, i keď tunak fakt nejde o nejaký sex. Jeff Bridges je samozrejme bezchybný, ale v Kráľovi rybárovi predsa len zažiaril viac, čo je spôsobené najmä vyššou kvalitou staršej snímky. (28.11.2019)

Carrollovská říše divů může mít mnoho podob. Ve filmu Terryho Gilliama je to buranský zapadákov se dvěma domy uprostřed nekonečných lánů trávy. Sem přijela malá holčička s otcem feťákem a zatímco on si dopřává „dovolenou“ ze stříkačky, ona tráví čas konverzací s hlavami panenek a poznáváním groteskních sousedů. Realita, sen, fantazie a šílenství nejsou jasně odděleny, nýbrž splývají do pokřiveného obrazu znepokojivého světa, v němž je představivost stejně tak obranou proti hrůze, jako hrůzostrašnou iluzí. (17.08.2008)

Fantazie a představy se z mého pohledu zásadně s realitou neprolínají, respektive divák je dokáže bez větších problémů odlišit narozdíl od dívky, která se jimi snaží bránit tváří tvář hrůzné skutečnosti (hojně využívané a funkčně zapojené nakloněné rámování). Možná tvůrčí záměr, mně tento přístup úplně nesedl. Nakonec ale převážila Gilliamova fantaskně-groteskní poetika a hodnotím za (velmi slabé) 4*. (14.10.2014)

Gilliamova fantasie vytvořila pohádkově laděné prostředí, na jehož vlnách je – spolu s několika dalšími zvláštními existencemi - unášena zvídavá a podnikavá mladá dáma nacházející se v ne právě standardní životní situaci. Zhmotňují se zde hravé dětské fantasie, ale také mnohem vážnější a perverznějších nápady, zdánlivá bizarnost je zde ale spíše zvýrazněním přirozeného než absurditou. Vše se odehrává jakoby pod snovým závojem, s občasnými problesky reálného světa venku. Jodelle Ferland dostává obrovský prostor a využívá ho tím nejlepším způsobem – ona nehraje, ona SI hraje a celý film se tak mění v její úchvatný koncert. (01.08.2006)

Terry Gilliam vždycky bude ten psychedelickej týpek na režisérský stoličce, je totiž jedno o čem točí, vždy to končí na hranici: realita-sen. Takže výsledný tvar, který vítězně kvete z vizuálně podmanivého díla, je cosi jako zfetovaná realita. Tentokrát je to "pohádka" o holčičce, mumii a ujetých kamarádech. 80%. (11.03.2007)