Krajina přílivu

Divné. Gilliam chtěl nejspíš říct, že děti, steně jako dospělí, občas potřebují uniknout do svého světa, akorát k tomu nepotřebujou drogy apod. A že se v tom svém světě můžou, stejně jako dospělí, snadno ztratit. Nevím, zda je Gilliam dítě, nebo dospělý, ale ztratil se v tom teda pekelně. Navíc je to většinou dost hnusný a neustále to staví diváka do poněkud pedofilní pozice.. děkuju, nechci... (04.09.2007)

Drogová verze Alenky v říši divů se sousedy, v jejichž blízkosti by se cítil poněkud nesvůj i Norman Bates. Tenhle fantasmagorický úlet opravdu není pro každého. Parádní výkon Jodelle Ferland v hlavní roli filmu, který by nejspíš ještě pěkných pár let neměla ani vidět, natož v něm v podstatě neslézt z plátna. Terry Gilliam opět zabodoval! (25.09.2006)

Druhý tripový výlet Terryho Gilliama. Zatímco Strach a hnus v Las Vegas představoval manickou fází tripu, Krajina přílivu je temnou depresivní polovinou jízdy (viz. např. přelidněnost hazardpole Las vegas vs samota opuštěného venkova). Drogové rauše otce a matky souzní s temnou patologickou fantazií malé hrdinky Jelizy-Rose. Krajinu přílivu lze vnímat mj. jako rekviem za dětskou fantazii - nejen pro její temnou deformaci u Jelizy-Rose, ale také pro její absolutní ztrátu ve světě dospělých. Všechny dospělé postavy fimu se se ztrátou fantazie nedokáží vyrovnat a snaží se jí uměle navodit drogami nebo nahradit obbsesemi či fetišem. V šíleném světě Krajiny přílivu tak Jeliza-Rose na půdorysu pohádkového příběhu (smrt rodičů v úvodu, postupné potkávání bizarních postav a kontakt s nimi, vnitřní cesta hrdinky...) prochází za pomocí schizofrenních dětských her těžko identifikovatelným časem a prostorem a stále silněji zpívá labutí píseň svého dětství. Krajina přílivu je bohužel přliš v zajetí narativní i formální subjektivnosti, stejně jako v umanuté fixaci na hlavní hrdnínku. Je to zvláštní, ale film přeplněný (zvrácenou) fantazií je velmi nudný a nestravitelný. Gilliam možná až příliš rozeznívá temné stránky duše, divák se podvědomě brání a hledá únik z takto definivaného filmového světa. Možná se mu tento experiment pouze vymknul z rukou... PS - opuštěný dům a vycpaná zvířátka = krásný odkaz na Hitchcockovo Psycho. (13.01.2007)

Gilliamova fantasie vytvořila pohádkově laděné prostředí, na jehož vlnách je – spolu s několika dalšími zvláštními existencemi - unášena zvídavá a podnikavá mladá dáma nacházející se v ne právě standardní životní situaci. Zhmotňují se zde hravé dětské fantasie, ale také mnohem vážnější a perverznějších nápady, zdánlivá bizarnost je zde ale spíše zvýrazněním přirozeného než absurditou. Vše se odehrává jakoby pod snovým závojem, s občasnými problesky reálného světa venku. Jodelle Ferland dostává obrovský prostor a využívá ho tím nejlepším způsobem – ona nehraje, ona SI hraje a celý film se tak mění v její úchvatný koncert. (01.08.2006)

Bizarně geniální záležitost. Myslím, že Tideland ocení jen lidé, kteří disponují jednak obrovskou dávkou fantazie a jednak smysl pro vnímání pravé skutečnosti, protože právě tahle ambivalence je očima naší protagonistky hlavním tématem filmu. Po celou dobu jsem sledoval stejně tak úžasnou pohádkovou šou na pozadí zvrácené skutečnosti, něco, co jsem opravdu ještě nikdy dřív nesledoval. Až do konce jsem jen zíral, a to hodně zaníceným způsobem. (10.02.2008)