Krajina přílivu

Gilliamův Tideland oplývá bizarním humorem, vyšinutou groteskností a famózním výkonem malé Jodelle Ferland. Nedokážu si odpustit polopatický SPOILER: Malá holčička pravidelně připravuje svému tatínkovi dávku heráku, aby tatínek mohl "jet na prázdniny". Když jí umře maminka, sprostá a vylízaná flundra s vysmaženým mozkem, holčička se raduje, že teď může sníst všechnu její čokoládu. Pak jedou s tatínkem autobusem hodně daleko do pryč, protože tatínek chytí feťáckou stíhu. Tatínek nahlas prdí a smrdí jako prase a svádí to spolucestujícím na svou dcerušku... Přijedou do vybydleného squatu uprostřed prérie, kde na půdě řádí bojovné a nebezpečné veverky, tatínek si šlehne a umře taky. A holčička si hraje s jeho mrtvolou. Pak se mrtvola nafoukne, smrdí a vypouští konečníkem hnilobné plyny a holčička jí laje do tlusťochů a smraďochů... Ani sousedi holčičky nejsou normální, je to párek podivínských a retardovaných sourozenců... Šílená paní, která si ráda zpívá spirituály o Džýzysovi, pomůže holčičce tatínka mumifikovat (má v tom praxi). A její retardovaný bratr si s holčičkou hraje na manžele, pusinkují se a chtějí spolu mít bejby... Tyhle scény jsou už fakt za jistou hranicí, polévaly mě pocity nepříjemné trapnosti a studem jsem odvracel zrak... Bláznivý, morbidní a deviantní film. A... ehm... líbí se mi, to je snad jasné. (04.08.2014)

Když film v prvních dvou minutách vypadal na celkem poutavou pohádku a záhy jsme se s pocitem pěstí na oko přesunuli na metalový koncert, věděl jsem, že je zle. S Terry Gilliamem asi vážně nedokážu najít společnou řeč a Brazil byl asi jen menší výjimkou. Smířil bych se s tím, kdyby i nadále jako jediná zajímavá filmová adaptace či variace slavné Alenky pro mě zůstala ta Švankmajerova, ale nesmířím se s tím, když mi někdo předloží snímek, u nějž je k naladení se na stejnou vlnu podle všeho zapotřebí užít alespoň jednu dávku LSD. Šílený dvouhodinový psychedelický trip naplněný fetováním v doprovodu pedofilie skloubené s nekrofilií mě nedokázal oslovit v pozitivním slova smyslu, obzvlášť když tvůrce, který točí film spadající údajně i do žánru hororu, neumí po většinu času ani přinést, resp. pořádně rozvinout atmosféru. Někteří komentující tvrdí, že filmu uškodilo, když se po půlhodině z něj vytratil Jeff Brigdes. Nevím, mě byl feťák Bridges od počátktu protivný, ale ani jeho částečný odchod to nevylepšil a mohu ocenit jedině velmi slušný výkon hlavní dětské herečky + působivý závěr. [25%] (15.10.2021)

Příběh rodiny narkomanů a jejich dcerky, která se po předávkování dostane s otcem do bydliště své babičky, kterou nikdy nepoznala. Tam si její otec dává jako každý den dávku, pomocí injekční stříkačky s jejíž pomocí se dostává jak říká „ na prázdniny “. Na prázdninách však už zůstane a malá holčička nijak nerozhozena si hraje se svýma panenkami a prozkoumává okolí, kde se spřátelí se sousední paní, která znala jeho otce velmi intimně a jejím bratrem, který je dementní a neustále bojuje proti zlému žralokovi v podobě jedoucího vlaku tím, že mu na koleje dává spoustu věcí jako kameny, mince atd. Už v polovině, možná i dříve, je ale jasné jak film bude končit, což je škoda. A nic nezachrání ani Jeff Bridges, a to ani jako sešitej. A tak vše rychle končí a malé holčičce tak začíná nový život, který jak se zdá bude mnohem lepší než doposavad. Jinak společně s bratři Grimmy se mi to moc nelíbilo, takové suché bez šťávy a emocí. (12.04.2007)

Druhý tripový výlet Terryho Gilliama. Zatímco Strach a hnus v Las Vegas představoval manickou fází tripu, Krajina přílivu je temnou depresivní polovinou jízdy (viz. např. přelidněnost hazardpole Las vegas vs samota opuštěného venkova). Drogové rauše otce a matky souzní s temnou patologickou fantazií malé hrdinky Jelizy-Rose. Krajinu přílivu lze vnímat mj. jako rekviem za dětskou fantazii - nejen pro její temnou deformaci u Jelizy-Rose, ale také pro její absolutní ztrátu ve světě dospělých. Všechny dospělé postavy fimu se se ztrátou fantazie nedokáží vyrovnat a snaží se jí uměle navodit drogami nebo nahradit obbsesemi či fetišem. V šíleném světě Krajiny přílivu tak Jeliza-Rose na půdorysu pohádkového příběhu (smrt rodičů v úvodu, postupné potkávání bizarních postav a kontakt s nimi, vnitřní cesta hrdinky...) prochází za pomocí schizofrenních dětských her těžko identifikovatelným časem a prostorem a stále silněji zpívá labutí píseň svého dětství. Krajina přílivu je bohužel přliš v zajetí narativní i formální subjektivnosti, stejně jako v umanuté fixaci na hlavní hrdnínku. Je to zvláštní, ale film přeplněný (zvrácenou) fantazií je velmi nudný a nestravitelný. Gilliam možná až příliš rozeznívá temné stránky duše, divák se podvědomě brání a hledá únik z takto definivaného filmového světa. Možná se mu tento experiment pouze vymknul z rukou... PS - opuštěný dům a vycpaná zvířátka = krásný odkaz na Hitchcockovo Psycho. (13.01.2007)

Co to jako mělo být!? Nějaká zvrácená nechutnost s Jeffem Bridgesem v životní roli? Neoddiskutovatelný psychologický přesah zjevně přesahoval mé chápání, přesto jsem dospěla až k závěrečným titulkům, snad v očekávání smysluplného rozuzlení. Ocenění, jako vždy u T. Gilliama, zasluhuje kamera, výprava a masky, také dětská herečka byla skvělá, většina fantazijních vizí však urážela můj jemnocit a kromě vyvolání dávicího reflexu nechápu jejich hlubší význam. (23.04.2010)