Obsahy(1)
Punk: Attitude představuje punk nejenom jako hudební či módní trend, ale jako svébytnou filosofii založenou na vzpouře a nezávislosti jedince. Spojením pronikavých inverview s unikátními záběry z koncertů se režisér Don Letts vrací ke kořenům punku v raném rock and rollu a dále sleduje vliv skupin jako Stooges, Velvet Underground či New York Dolls až po vznik dnes již legendárních punkových kapel New Yorku a Londýna sedmdesátých let. Bez povšimnutí neponechává ani vzájemnou návaznost punku a reggae či hiphopu a vývoj alternativní hudby devadesátých let dvacátého století. (culas)
(více)Recenze (21)
Zajímavý dokument o historii, současnosti (a nejisté budoucnosti) punku od pravověrného punkera (né hudebně, nýbrž duševně) s nekonečně dlouhými dredy - Dona Lettse. Don zde představuje většinu kapel, které byly pro formování tohoto hudebního stylu stěžejní - takže samozřejmě nesmí chybět The Clash, Velvet Underground, Ramones, Sex Pistols, New York Dolls, Dead Kennedys a mnoho dalších. Avšak je zde také kontrast v podobě současných (často spíše v uvozovkách) punkových kapel typu Green Day či Blink 182 apod. O punku se tady taky trochu rozkecává několik slavných osobností, které byly jeho vlnou nějakým způsobem ovlivněny - Jim Jarmusch, Henry Rollins a další. Těm, kteří toho o historii a kapelách tohoto "nasraného hudebního hnutí" zas tolik nevědí, mohu vřele doporučit! A na druhou stranu, pravověrní punkeři určitě rádi zavzpomínají...(já to měla tak půl na půl - a rozhodně bych se ráda podívala znovu) ()
Bejvávaly časy. Se slzou v oku a zdviženým prostředníčkem si říkám aspoň že nám ta hudba zůstala. Standartně pojatý dokument, dělaný ale od srdce, dýchne agresivním duchem mládí prostořekých neo-beatníků, ale čím více se blíží ke svému konci, tím spíše vzbuzuje u diváka melancholické záchvaty - z ikonických rebelů zbyla mnohdy jen notně zvrásněná a opotřebovaná schránka, jejíž majitel se ji zoufale snaží udržovat v takovém stylu, jakým ji po dlouhá léta pomalu a vytrvale ničil. A to nemluvím o tom, že někteří géniové už nás opustili natrvalo (R.I.P. Joey, Kurte). Solidně zvolený výběr písní trefně dokládá to, o čem se rozmáchle či prostořece jako zamlada vyjadřují mluvící hlavy a dobové záběry fanatických fanoušků místy působí jako velmi silný odstrašující příklad přehnané oddanosti (až blbosti). Zakončím slovy Iggyho Popa: "There's nothing left to life but a pair glassy eyes... raze my feelings one more time!" ()
Realistický dokument o punku, vzniku,osobnostiach, oblečení....V tejto vete sa neskrýva žiadne spisovateľské klišé,ale je to dokument s pohľadom,ktorý detailne zobrazuje kladné i negatívne stránky tohto spôsobu života, revolty , resp. boju proti spoločnosti.Chronologický dej tohto hudobného dokumentu má hlavu a pätu a môže sa merať a stáť v jednej rade s podobnými filmami ako napr. Skinhead attitude .Myslím si, že aj človek, ktorý má proti tejto kultovej hudbe záporný a negatívny vzťah pustením si DVD nič nezkazí a práve týmto rozprávaním o kultu PUNK si svoj názor ešte viac zaryje, zamyslí sa alebo jeho postoj k tejto hudbe sa otočí o 360 stupňov. 84 % fakt nie je náhodných. ()
No áno, keď si poviem punk, vybavia sa mi v prvom rade Sex Pistols a s nimi spojený hluk, chaos a disharmónia, takže UK punk mi je svojim imidžom a mojimi vlastnými začiatkami značne bližší, lenže... S odstupom času ma tá prebytočná provokácia na úkor nejakého hlbšieho zmyslu takpovediac znechucuje a čoraz častejšie sa na niekoho, kto sa označuje ako punker, či punkáč dívam s rokmi prevereným dešpektom, pretože (hoci už vymierajú) "krocani" a "gumkáčky" sú hanbou tejto subkultúry, ktorá sa vie (čo je pre veľa ľudí šok!) prejaviť aj v inej než v no future stránke veci - viz skvelý Henry Rollins, ex-BF, básnik, prozaik a v neposlednom rade človek, ktorému záleží aj na fyzičke (čo som od éry Misfits snáď ani nevidel, a tí - čo si budeme hovoriť - sa o punk len "obtreli"). A tým sa dostávam k US punku a subžánru hardcore. Znovu - londýnsky punk mi je hudobne bližší a určite sa tu nájde viac kapiel, ktoré mi sadli, než v tom newyorskom, avšak keď už si človek zvykne na kadenciu bicích a temer rapový prejav a preloží si aspoň pár textov, možno "melodiku" UK oželie (dobrým príkladom sú napr. Dead Kennedys s klasickým punkovým soundom a do živého režúcimi textami). Inými slovami - odchlastaj si svoje, ak to potrebuješ, experimentuj, ak ťa to spraví šťastným, vybúr sa, mládež to potrebuje a pak - vzdelávaj sa, makaj na sebe, mysli na to, že tvoje telo je tvoj chrám. A potom zistíš, že v punku sa nič nezmenilo, len ty si dospel. Potešili Siouxsie, Jarmusch, či Jello. Skvelá hudba, hodnotné postrehy, historické súvislosti (paralelný vývoj UK / US punks), chcelo by to však pritlačiť na pílu. Punks not dead, len tak smrdí :))) ()
Punk mi neni cizí. Vždyť ho v různejch podobách poslouchám dodnes. Ať už se jedná o Sex Pistols, The Clash nebo Ramones až po už-ne-tak-původní Blink 182, Green Day nebo Rancid. Fajnovej dokument pro fandy punku i pro ty co o něm nevědí ani prd. Historie, skupiny, názory, móda, styly, postoje...je tam v podstatě všechno co se do devadesáti minut vešlo. Ovšem kdyby to někdo chtěl natočit fakt poctivě, vydalo by to spíš na seriál, jak by to bylo dlouhý. ()
Zajímavosti (1)
- Dokument bol venovaný pamiatke speváka kapely The Clash, Joea Strummera. (BlackTom)
Reklama