Match Point - Hra osudu

Moc povedený film. Krásně svůdná Scarlett a k ní skvěle padnoucí fešák Jonathan Rhys Meyers. Milostný vztah, který pro jednoho z nich skončí tragicky. Nebo pro oba? A nakonec letící prstýnek, který se odrazil od zábradlí a dopadl tam, kde byl jeho "osud". Nebo osud někoho jiného? Každopádně tento film krásně ukazuje, že nikdy nikoho nemůžeme znát a ani neznáme tak, jak si myslíme. Tento film je něco jako dokonalá přetvářka. Ukazuje lidi takové, jací nejsou. Ne za každým úsměvem, slovem nebo slzami je pravda. Většinou je to vše jen hra. Hra osudu... (24.07.2008)

"Nevinní občas padnou za oběť velkým cílům." Jsem slušnej týpek a hraju tenis jako Chris, ale členem britský smetánky nikdy nebudu. Jednak jsem totiž mizernej řiťolezec, nesnáším operu a problémy obvykle neřeším vraždou. Zmetek Chris to dává a to tak dobře, že i já jsem mu fandil, aby mu to prošlo. Tímto si sám sebe přestávám vážit. Ale ono je to těžký, když hlava chce nudnou životní jistotu a péro zase sexuální dračici. Nerad, ale rozumím tomu. A vlastně mě to hodně bavilo, ale ta neustále kvičící opera mě přiváděla k šílenosti. (17.01.2022)

Woodyho náhradní hlava v akci. Výtečně napsané, výtečně zahrané a výtečně zrežírované. V mistrovsky rozjetém Londýnském zápase o vlastní svědomí a pohodlný život prohrává Jonathan Rhys Meyers na plné čáře, ale Woody za kamerou smečuje jako o život a nenechá diváka uhodnout, kam míček nakonec spadne. A vězte, že když spadne, je to pořádný rachot se zatraceně dlouhou ozvěnou. (90%) (28.01.2008)

Woody Allen se odhodlal k radikální změně prostředí (milovaný New York vyměnil za Londýn), netahá z rukávu vtipné dialogy a natočil tak strhující temný příběh mravů. Všechna jeho poznávací znamení jsou ta tam, jeho obrat o stoosmdesát stupňů je neuvěřitelný. Postupně nás nutí milovat jednu a nenávidět jinou postavu, aby to bylo za několik desítek minut zcela naopak. Zdvořilý a skromný tenisový trenér Chris najde možnou perspektivní budoucnost v přátelství s bohatým Tomem. Ten ho vzápětí seznámí se svojí prachatou rodinou a zejména jeho sestra Chloe je jím uchvácena. Jenže všechno zkomplikuje seznámení s Tomovou snoubenkou Nolou, americkou herečkou s podivnou minulostí. Postupně tak nahlédneme do jejich sobeckého života, jehož vrcholem je monumentální výhled na krásy Londýna z prostorného bytu, který korunoval Chrisovu svatbu (hlavu s city si zrovna nelámal) s Chloe, jejíž štěstí pečlivě střeží bohatý tatínek. Chris je ideální zeť, skromný a poslušný, ale jeho sexuální posedlost k Nole žene jeho vypilované postavení do záhuby. Typově dokonalému obsazení této amorální romance (doprovázené různými operními áriemi) vévodí dvojice Rhys-Meyers a Scarlett Johansson, jejíž chraptivý hlas je dokonalý, stejně jako její proměna ze sexuálního objektu k oběti Chrisovi nerozhodnosti. Allen bravurně balancuje na hranici thrilleru, a sice je jiný a silně pesimistický, ale i to dle mého dokazuje rozmáchlost jeho režijních i scénáristických možností!! Navíc vše v závěru korunuje pointou se zásnubním prstenem.. (26.06.2006)

Woody se podobně jako ve Vicky Cristině Barceloně vypořádává s konfliktem západního konzumního stylu života a vášnivé lásky, která jako by existovala mimo tento svět a byla s ním neslučitelná. Film napřed dostatečně dlouho rozehrává poměrně klasické schéma allenovské konverzačky, aby pak za zvuků operní árie přešel do adrenalinových vod thrilleru a o chvíli později olíznul i kapku mysteriózna. Z čistě morálního pohledu lze režiséra za ten závěr nenávidět, já ho ale pro filmový zážitek musím milovat. Nehledě na to, jak kouzelně podvratným způsobem pracuje i s motivem štěstí jako takovým; ne vždy, když míček po kontaktu s páskou dopadne na naši stranu dvorce, to musí znamenat naši celkovou prohru. (21.12.2009)