Goyovy přízraky

Být ve Španělsku na sklonku 18.století obřezaný vegetarián, co měl pradědu, který znal člověka, co bydlel v jednom domě se čtenářem Kabaly, to zavání předvoláním do Svatého kanclu, kapkou paměť osvěžující tortury, upřímným doznáním před tribunálem a následnými dohašovacími pracemi pro amatérský požární sbor města Madrid.. Forman se nezaměřil jen na líčení smyšleného příběhu na pozadí bohabojných a peníze vítajících aktivit španělské inkvizice a následujícího bouřlivého období revolucí zmítané Evropy, ale nabízí i nadčasovou kritiku moci chtivých organizací, jednotlivců a náboženských skupin, co se otáčejí jak korouhev za větrem, aby byly nakonec ve své nicotnosti semlety, teda až na tu neustále prosperující vatikánskou firmu, valícím se kolem historie. Barokní umělec Goya je tu pak jen okrajovou postavou a bezmocným průvodcem, jehož budou před smrtí v hluchotě a slepotě budit ze snů přízraky kruté minulosti. Tradičně perfektní kostýmy, jemný humor, brilantní Bardem, který plynule projde proměnou z duchovního prapředka Antona Chigurha v osvíceného pragmatika, jenž nakonec stejně ve směšné čepici ochutná nevyzpytatelnost osudu a reflexe filmařsky doposud nepříliš dotčeného historického období. To vše je perfektní, ale zkratkovitý scénář, užívající oslích můstků nejen k popravišti - ten sráží vybroušenou formu úplně zbytečně o stupeň níž. No nic, alespoň mi mistr Francisco svým kloboukem poskytl návod, jak řešit náhlé výpadky proudu.. (19.07.2011)

90% - Miloš Forman mi tímto filmem dokázal, že i v době filmových „fast foodů“, které po strávníku vyžadují čím dál více financí a čím dál méně chuťových pohárků, on zůstává tvůrcem, který své principy nemění, a ví proč. Vlastně je to jednoduché. Vezme si motiv, o kterém se domnívá, že je nadčasový, a přetaví ho v celovečerní film. Kolik takových už udělal? A kolik jich udělá? Doufám, že ještě mnoho! Goyovy přízraky jsou opět silným příběhem natočeným tak, že v každém jen trochu přemýšlivém divákovi probudí množství alegorií, a úvah o aktuálnosti daného tématu, jakkoli historicky, či pouze opticky vzdáleného. Zde konkrétně jde o ukázku vlivu církevní i světské moci a o kombinaci jejich aparátu, který se v dějinách v různých variacích tolikrát opakuje. Goyovy přízraky nejsou filmem s nápadnou technickou stránkou. Kamera, střih, a styl vyprávění ustupují do pozadí pointám děje. V tom se právě hodně liší od většiny nových filmů současnosti. Užijete si zde úžasný příběh a výborné herecké výkony. Abych jen nechválil… Během filmu jsem byl často rušen originální hudbou, která harmonicky i instrumentačně působila v daném kontextu jako pěst na oko. Občas jsem litoval, že se v tomto ohledu Forman neinspiroval pozdním Kubrickem. Ale co… pouze se tím potvrdila skutečnost, že Formanovy filmy jsou velmi silné i bez tak mocného manipulátora emocí, jakým hudba je. Jasných pět hvězd! (20.03.2007)

Tak tohle se Formanovi moc nepovedlo. Film nemá vůbec žádné tempo. Některé scény jsou fakt dobré a zajímavé, u jiných se zase nudím a pořád koukám na hodinky. Příběh mohl být také lepší. V první půli filmu se to slušně rozjede, aby se to později zabilo pouhým hledáním ztracené dcery. Herci jsou ale docela v poho, akorát tomu Javieru Bardemu jsem nemohl přijít na chuť. Vcelku to vypadá spíš jako televizní adaptace a ne jako dobrý historický film do kin. Velká škoda (15.07.2007)

Asi takhle, prvně jsem se rozhodoval mezi 3-4 hvězdičkami, ale 4 dostali přednost. Proč? Asi tak, že film mě vůbec nenudil, že scény, kdy mučili Natalii Portman mě dost boleli, jelikož nesnáším a příčí se mě hrubé jednání prováděné na dívkách a tak mě už od počátku Miloš Forman naladil na správnou notu koho nenávidět. Film jsem náležitě prožíval a výkony Javiera Bardema a Natalie Portman jsou fantastické, věřil jsem jim naprosto vše... atmosférou, výpravou a celkovou vizáží mě film nenechal chladným a hodnotím Goyovy přízraky 4 hvězdičky… (01.09.2007)

Docela jsem se zasmál při letmém čtení několika "velkých" recenzí a zamyšlení nad novým filmem Miloše Formana. Nadpisy jako "Rozumí Češi svému Formanovi " apod. mě opravdu rozesmály a celkové pojetí myšlenek okolo Goyových přízraků mě mrzí. Kdy český lid pochopí, že Miloš Forman je celosvětová režisérská kapacita a polemizování nad jeho kvalitou po filmech jako byl Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Amadeusem je zcestné. On prostě umí a není to tím, že je Čech, ale tím, že je to Forman. Formanovi myšlenky, jeho ideje a formou, kterou vypráví látku, aby vtáhl diváka do děje jsou často odlišné než u zbytku režisérů a možná pouze proto nemusí být milován všemi. Goyovy přízraky opět čerpají z trochu jiného rukávu velkého mistra než jeho předchozí filmy. Tentokrát se vydává příběh do Španělska v období inkvizice, která je někdy milována jindy nenáviděna a proti které stojí jeden malíř, který se stal velikánem. Ale tohle není příběh o něm. On je zde pouze jako vypravěč, člověk co nás provází a pomáhá nám pochopit ostatní postavy a nabízí svůj pohled na "tichý" svět, přestože od začátku filmu každou vteřinu ničí diváka svým dokonalým vzhledem a herectvím. K ději zde nebudu nic psát je dostatečně znám. Nosným pilířem je vedle Formanovy nádherné režie rozhodně trojúhelník hereckých klenotů dech beroucí otec Lorenzo hraný Bardemem, neskutečně krásná Ines zahraná Natalii Portman a nakonec Stellan Skarsgard jako Goya, který přesvědčuje o svých kvalitách i posledního svého odpůrce. Forman zariskoval v jediném a to v hudbě, kterou svěřil českému skladateli Varhanu Bauerovi a udělal dobře. Risk se vyplatil a hudba je skvostná, dobová a působivá. Práce s kamerou a střihem nemá chybu a např. dokonale sestříhaná scéna Goyovy malby jednoho obrazu ze série Rozmary. Dokonalá snaha o vystižení doby je ještě více podpořena výborným zapojení rozpracovaných děl Goya, např. Obra, tato detailní práce je jen ku prospěchu a pomáhá filmu naprosto uvěřit a nechat se jím pohltit. jen škoda, že se v závěru z Goyi stává pouze divák, který je obětí příběhu někoho jiného a sám mizí a jeho příběh je psán pouze v učebnicích dějepisu. Podobnost Církevní rady, výslechů apod. není náhodou podobná komunistické prací přes rokem 89 a to Forman ví moc dobře a jistě jen tiše doufá, jestli si všichni uvědomí, že inkvizice v různých podobách a s různými cíli bude existovat v jakékoliv době. Forman natočil velký působivý film, který se snaží vyprávět komorní příběh, který se mohl odehrát komukoliv kdykoliv. (23.03.2007)