Goyovy přízraky

Tak Miloš Forman mě spíš zklamal, sice sem od toho moc neočekával, i když Forman má za sebou opravdu skvělý filmy, ale tohle se mi prostě od počátku moc nezamlouvalo. Ale až tak nedodělanej příběh sem nečekal, film se pořád točí okolo jednoho bodu a nic moc se neděje, skoro žádný silný momenty a občas to působí děsně neuceleným dojmem a k tomu všemu Goyův život v tomhle filmu moc velkou roli nehraje, což určitě hodně zklame ty, který od toho něco podobnýho čekaj Snad jediný opravdovým kladem filmu jsou herci, Javier Bardem a Stellan Skarsgård jsou opravdu skvělý a Natalie Portman, ač nemá zas nějak moc velkou roli je taky dobrá, i když jsem jí viděl zahrát několikrát daleko líp. Ještě by určitě šla vyzdvyhnout hudba,.ale prostě ten scénář je oprvadu jedna velká díra a Miloš Forman se rozhodně jako režisér taky nevytáh. Tohle se rozhodně nemá šanci stát druhým Amadeem a nominaci na osacara může Forman získat jen za zásluhy, za tohle si fakt nic nezaslouží (24.02.2007)

„Nikdo nečeká španělskou inkvizici!“ Emocí, která u mne při sledování Přízraků převažovala, byl smutek. Smutek nad nezvládnutím ambiciózní historické látky režisérem Formanova formátu. Těžko říct, v čem tkví jádro problému, snad si tvůrci odkrojili příliš velké sousto. Tři titulní postavy nejsou moc, nefungují však jejich motivace. Něco podobného lze pochopit vzhledem k režisérově snaze nevyprávět osudy konkrétní hrdinů, nýbrž po vzoru malířů fresek zachytit určité období historie (podobně jako ve svých československých filmech nevyprávěl ani tak o člověku, jako o lidu). Vypravěčské neduhy vystupují do popředí především v druhé půli („o 15 let později“), která působí zkratkovitě, často až zmatečně. Hlavní potenciál filmu tkví pod povrchem. Není to snaha hledat nové úhly pohledu, nýbrž zostřovat ty již známé. Podobně vyzrálý komentář k době minulé a současné zároveň naposledy přinesl George Clooney ve fascinující černobílé výpovědí o éře amerického honu na čarodějnice Dobrou noc a hodně štěstí. Nelze sledovat Goyovy přízraky a ignorovat paralely s totalitními režimi. Rovněž charaktery všech tří klíčových postav jsou nadčasové. Vždy zde budou bezpáteřní hajzlíci, reprezentující směr, který je momentálně v kurzu. Vždy zde budou pasivní kronikáři své doby, zachovávající její jakž takž pravdivý portrét. A vždy zde budou obyčejní lidé, ovládáni těmi mocnějšími. Závěr krásně ukazuje věčnou zmatenost světa. Goyovy přízraky by byly polovičním filmem bez myšlenek, jež nese a jež nikomu nepodsouvá a bez výborného hereckého výkonu Javiera Bardema (Portmanová a Skarsgård jsou svými výkony trochu mimo). 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, Cival, Renton, genetique, castor, meave, anais, Crocuta, dzej dzej, Jordan, tangerine1, , sportovec, Šandík, curunir, adams89, Petkon (24.01.2009)

Být ve Španělsku na sklonku 18.století obřezaný vegetarián, co měl pradědu, který znal člověka, co bydlel v jednom domě se čtenářem Kabaly, to zavání předvoláním do Svatého kanclu, kapkou paměť osvěžující tortury, upřímným doznáním před tribunálem a následnými dohašovacími pracemi pro amatérský požární sbor města Madrid.. Forman se nezaměřil jen na líčení smyšleného příběhu na pozadí bohabojných a peníze vítajících aktivit španělské inkvizice a následujícího bouřlivého období revolucí zmítané Evropy, ale nabízí i nadčasovou kritiku moci chtivých organizací, jednotlivců a náboženských skupin, co se otáčejí jak korouhev za větrem, aby byly nakonec ve své nicotnosti semlety, teda až na tu neustále prosperující vatikánskou firmu, valícím se kolem historie. Barokní umělec Goya je tu pak jen okrajovou postavou a bezmocným průvodcem, jehož budou před smrtí v hluchotě a slepotě budit ze snů přízraky kruté minulosti. Tradičně perfektní kostýmy, jemný humor, brilantní Bardem, který plynule projde proměnou z duchovního prapředka Antona Chigurha v osvíceného pragmatika, jenž nakonec stejně ve směšné čepici ochutná nevyzpytatelnost osudu a reflexe filmařsky doposud nepříliš dotčeného historického období. To vše je perfektní, ale zkratkovitý scénář, užívající oslích můstků nejen k popravišti - ten sráží vybroušenou formu úplně zbytečně o stupeň níž. No nic, alespoň mi mistr Francisco svým kloboukem poskytl návod, jak řešit náhlé výpadky proudu.. (19.07.2011)

„Môžem veriť opici?“ Miloš Forman je výborný režisér (PRELET NAD KUKUČÍM HNIEZDOM), ktorý ma uchvátil aj životopisom legendy, ktorú som dovtedy nepoznal (MUŽ NA MESIACI). Bohužiaľ, GOYOVE PRÍZRAKY (z produkcie gigantického nadproducenta Saula Zaentza, ktorý zarobil majetok na PÁNOVI PRSTEŇOV bez toho, aby prišiel na Nový Zéland) nevyšli. Slabý príbeh s prekvapivo nudným historickým pozadím (okrem fascinujúcej rímskokatolíckej inkvizície, ale v KLADIVE NA ČARODEJNICE bola vykreslená pôsobivejšia) sa topí v kulisách, exteriéroch, obrazoch, kostýmoch, všetkom, i slovách. Dokonca ani Skarsgård a slabošský Bardem nemajú šancu a zo zaujímavého kastingu paradoxne najviac (v dobrom) zaujme Randy Quaid (škoda, že predstaviteľ bratranca Eddieho, malého duchom veľkého srdcom, dostáva tak málo „vážnych“ ponúk typu SKROTENEJ HORY). Raz za čas to vyložene chytí dych (Bardemovo mučenie, scéna z blázinca). Inak nuda. (06.09.2009)

no...co říct! Zklamání to je i není! Po negativních ohlasech jsem čekal něco horšího,ale na Formana je to přeci jen slabší! Pokud se u nějakýho filmu dá mluvit o naprosto nevyužitém potenciálu, tak je to tady! Forman si vzal moc věcí najednou a tím pádem se žádné rovině filmu nevěnoval dost důkladně! Jako portrét doby je tam moc málo politiky a jako drama tří hlavních postav je tam moc málo emocí! Nádherný poslední záběr dokazuje, co z toho mohlo být, kdyby se víc zaměřil pouze na Inés, Lorenza a Goyu a ne na dobové události! Herci skvělí, hlavně Bardem! Portmanová mi tam neseděla! Na patnáctiletou je moc stará, na starší zničenou moc mladá! Ale jinak pěknej film! (03.06.2007)