Goyovy přízraky

Francisco Goya i Miloš Forman mají mnoho společného. Malování i filmování je úmění. Obraz i film se ukazuje na plátně. Jejich umění a talent obdivuje celý svět. Aby vzniknul dobrý obraz i film musí být podnět. Je-li špatný podnět, talent malíře ani filmaře nemůže dílo zachránit. Přesně toto se stalo u tohoto filmu. Podnět v podobě scénáře zkazil mistrovi jeho dílo. Film má oproti malovanému obrazu jednu obovskou výhodu, ale současně i nevýhodu. Konečné hodnocení můžou totiž ovlivnit herecké výkony. Natalie Portman mé hodnocení ovlivnila a dokázala, že talent nemusí být jen malířský a filmařský, ale také herecký. Jelikož její podnět byl Miloš Forman, dokázala udělat z hereckého výkonu výhodu pro konečné hodnocení filmu v podobě jedné hvězdičky. Krása Natalie Portman je jistě múzou pro všechny talentované malíře i filmaře. (11.02.2007)

90% - Miloš Forman mi tímto filmem dokázal, že i v době filmových „fast foodů“, které po strávníku vyžadují čím dál více financí a čím dál méně chuťových pohárků, on zůstává tvůrcem, který své principy nemění, a ví proč. Vlastně je to jednoduché. Vezme si motiv, o kterém se domnívá, že je nadčasový, a přetaví ho v celovečerní film. Kolik takových už udělal? A kolik jich udělá? Doufám, že ještě mnoho! Goyovy přízraky jsou opět silným příběhem natočeným tak, že v každém jen trochu přemýšlivém divákovi probudí množství alegorií, a úvah o aktuálnosti daného tématu, jakkoli historicky, či pouze opticky vzdáleného. Zde konkrétně jde o ukázku vlivu církevní i světské moci a o kombinaci jejich aparátu, který se v dějinách v různých variacích tolikrát opakuje. Goyovy přízraky nejsou filmem s nápadnou technickou stránkou. Kamera, střih, a styl vyprávění ustupují do pozadí pointám děje. V tom se právě hodně liší od většiny nových filmů současnosti. Užijete si zde úžasný příběh a výborné herecké výkony. Abych jen nechválil… Během filmu jsem byl často rušen originální hudbou, která harmonicky i instrumentačně působila v daném kontextu jako pěst na oko. Občas jsem litoval, že se v tomto ohledu Forman neinspiroval pozdním Kubrickem. Ale co… pouze se tím potvrdila skutečnost, že Formanovy filmy jsou velmi silné i bez tak mocného manipulátora emocí, jakým hudba je. Jasných pět hvězd! (20.03.2007)

Ale jo... Nerozplývám se nadšením, nicméně nějaké stopy a dojmy ve mně "Goyovy přízraky" zanechaly i po roce od shlédnutí, což se nepovede většině filmů, takže mohu vyjádřit spokojenost. Velkou pochvalu si zaslouží hlavně Javier Bardem, který svým výkonem zastínil Stellana Skaarsgarda (tenhle seveřan mi do role Goyi příliš neseděl, ikdyž jej jako herce uznávám). Téma, prostředí, atmosféra i děj příběhu mě oslovily, nicméně k dokonalosti, k puncu výjimečnosti něco přece jen chybí. Film nedosahuje kvalit "Amadea", ovšem Forman se rozhodně nemá za co stydět. Není to úchvatný velkofilm, "pouze" nadstandardně solidní historické drama - 77%. (31.03.2009)

Typicky Formanovský příběh silného lidského individua s nosným typem hlavního hrdiny se tentokrát nekoná (sama postava Goyi není ani postavou hlavní, jak by se podle názvu dalo čekat), avšak přesto jde o mistrné podobenství poukazující na to, jak špatný je jakýkoliv systém, v němž se ideje a morální premisy nekryjí se skutečným počínáním a životy lidí v tomto systému žijících. Prázdnota velkých slov o svobodě a rovnosti, stejně jako o boží pravdě a správnosti (inkvizičního) počínání v jeho jméně, je konfrontována s násilnickou podstatou každého společenského uspořádání stojícího na nesvobodě jedince a potřebě tuto nesvobodu násilně udržovat. Ať už se jedná o monarchii, republiku či církev svatou...trpět bude vždy obyčejný malý člověk... To jsou ty Formanovsky a Carrierovsky viděné Goyovy přízraky. Historicky zdánlivě bezvýznamné příběhy lidí, které pohltila a zničila mašinérie ať již jakékoliv instituce - státu, církve, války, a to paradoxně právě na pozadí historicky vděčnějších velkých (učebnicových) dějinných událostí. Dějiny všedního života obyčejných lidí jsou ale možná mnohem důležitější... Forman k tomu použil záměrně umírněný vypravěčský styl bez velkých efektů či spektakulárně dramatických scén (emocionálně se snaží působit spíše záběry na detaily nějakých bezvýznamných věcí - např. plenění vojáků postihuje záběry na zmatené slepice hynoucí pod kopyty koní...), jde spíše o jakési konverzační drama, i když ne v jeho pravém smyslu slova. Hlavním hrdinou tohoto zajímavě komponovaného dramatu je pragmaticky se chovající otec Lorenzo v úchvatném hereckém ztvárnění španělského herce Javiera Bardema - a zvláště jeho role kněze z první části filmu je geniálně zahraná, už dlouho jsem neviděl lepší herecký výkon (zajímalo by mě, jak to ten Forman dělá, že dokáže z herce dostat takhle uhrančivý výkon, podobný pocit jsem měl při sledování Muže na Měsíci). Také Stellan Skarsgård v roli Goyi, stojícího trochu mimo čas a právě panující režimy, hraje přesvědčivě, ostatní role mi trochu splývají. Mírné rozpaky pak možná ale budí fakt, že Formanův film vlastně nemá hlavního hrdinu, ústřední partie je rozdělena mezi Otce Lorenza, Goyu a snad i Ines, ale možná měli být tyto dvě poslední postavy potlačeny ve prospěch dominujícího Lorenza... Těžko však soudit, co by bylo, kdyby... Každopádně tu máme další skvělý Formanovský silný filmový spektákl, který má silnou výpovědní hodnotu nejen o době a místě, které popisuje, ale i o době a místech současných, kde se odehrávají podobné příběhy i dnes. A jistě má sloužit i jako memento do budoucna... Podobné filmy: Kladivo na čarodějnice, Jméno růže, Nostradamus (21.03.2007)